Drazí bratři a sestry, společně jsme vyslechli známou pasáž z knihy Exodus, ve které svatopisec vypráví o tom, jak Bůh předal Izraeli Desatero. Ihned nás zaujme jeden detail: oznámení Božích přikázání předchází příznačná zmínka o vysvobození izraelského národa: ?Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.? (Ex 20, 2). Desatero má tedy být potvrzením nabyté svobody. Podíváme-li se na přikázání do hloubky, zjistíme, že Pán nám dává prostředek sloužící k tomu, aby hájil naši svobodu ? jak před omezeními, která zevnitř představují vášně, tak před zvůlí ničemníků přicházející zvenčí. ?Ne? obsažená v přikázáních jsou zároveň ?ano? pro růst autentické svobody. Pak je tu ještě druhá dimenze Desatera, kterou je také potřeba zdůraznit. Skrze Zákon předaný Mojžíšovou rukou Hospodin zjevuje úmysl uzavřít s Izraelem smlouvu. Zákon je tedy spíš darem než imperativem. Spíš než by ustanovoval, co je třeba dodržovat, chce všem ozřejmit Boží volbu, že totiž On stojí na straně vyvoleného lidu, zbavil ho z otroctví a zahrnuje ho svou milosrdnou dobrotou. Desatero je svědectvím výsadní lásky.
A zde je druhé poselství, jež nám nabízí dnešní liturgie: Mojžíšův Zákon došel úplného naplnění v Ježíši. V Něm se, skrze tajemství Kříže, ukázala Boží moudrost a láska, ?pro Židy kámen úrazu, pro ostatní bláznovství? ? jak říká sv. Pavel ve druhém čtení ? ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, ... Boží moc a Boží moudrost? (1 Kor 1, 23-24). Právě k tomuto tajemství odkazuje před chvílí zmíněná perikopa: Ježíš vyhání z chrámu obchodníky a směnárníky. Evangelista nabízí klíč k interpretaci této významné epizody prostřednictvím následujícího verše Žalmu: ?Horlivost pro tvůj dům mě stravuje? (srov. Ž 69, 10). Ježíše ?stravuje? tato ?horlivost? pro ?dům boží?, používaný k jiným účelům, než ke kterým je určen. Když náboženští představitelé požadují důkaz o jeho autoritě, Ježíš před užaslým shromážděním prohlašuje: ?Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej postavím? (Jan 2, 19). Jsou to záhadná slova, v oné chvíli nesrozumitelná, ale Jan je pro své křesťanské čtenáře upřesňuje a podotýká: ?On však mluvil o chrámu svého Těla? (Jan 2, 21). Onen ?chrám? měli jeho protivníci zničit, ale On jej po třech dnech obnovil skrze vzkříšení. Bolestná a ?pohoršlivá? smrt Krista byla korunována triumfem jeho slavného vzkříšení. Když se v postní době připravujeme prožít velikonoční třídenní, klíčovou událost naší spásy, hledíme na Ukřižovaného, skrz nějž již však probleskává záře Vzkříšeného.
Drazí bratři a sestry, dnešní eucharistická slavnost, spojující rozjímání o liturgických textech třetí neděle postní s památkou sv. Josefa, nám dává příležitost uvažovat ve světle velikonočního tajemství o dalším důležitém aspektu lidské existence. Mám na mysli oblast práce, která má v rychlých a složitých změnách naší doby zásadní důležitost. Bible na mnoha místech poukazuje na to, že práce patří k původním určením člověka. Když Stvořitel vytvořil člověka ke svému obrazu a podobě, vyzval ho, aby obdělával zemi (srov. Gn 2, 5-6). Až kvůli hříchu našich prarodičů se práce stala lopotou a trestem (srov. Gn 3, 6-8), ale v Božích plánech zůstala její hodnota nezměněna. Sám Boží Syn se chtěl ve všem podobat nám a mnoho let se věnoval manuální práci, takže byl dokonce znám jako ?syn tesařův? (srov. Mt 13, 55). Církev vždy ? a zvláště v posledním století ? věnovala pozornost této oblasti společenského života, jak to dokládají četné sociálně zaměřené texty Učitelského úřadu církve a působení mnoha křesťansky orientovaných sdružení, zástupci některých z nichž jsou zde dnes přítomni, aby reprezentovali dělníky a pracující. S radostí vás vítám, drazí přátelé, a každého z vás srdečně zdravím.
- Svatý otec pak pozdravil zvláště mons. Arriga Miglia, biskupa z Ivrey, který je předsedou italské biskupské komise pro sociální a pracovní problémy, Iustitia et Pax, a poděkoval mu za úvodní projev, v němž biskup mimo jiné gratuloval papeži k jeho svátku ?
Práce má zásadní význam pro realizaci člověka a pro rozvoj společnosti ? pokračoval Benedikt XVI. ve své homilii. Proto je třeba, aby byla vždy organizována a prováděna s veškerou úctou k lidské důstojnosti a sloužila obecnému prospěchu. Zároveň je ale velmi důležité, aby se člověk nedostal do jejího područí, aby se nestala jeho modlou, aby ji nezačal považovat za poslední a konečný smysl života. S tím příhodně souvisí obsah prvního čtení: ?Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha.? (Ex 20, 8-10). Sedmý den je posvěceným dnem, tedy dnem zasvěceným Bohu, ve kterém člověk nachází lepší pochopení smyslu své existence i svých pracovních aktivit. Můžeme dokonce říci, že biblické učení o práci vrcholí v přikázání odpočinku. Kompendium sociální nauky církve k tomu příhodně poznamenává: ?Člověku svázanému potřebou pracovat odpočinek otvírá perspektivu plnější svobody, věčného sabatu (srov. Žid 4, 9-10). Odpočinek umožňuje lidem, aby si připomínali a zakoušeli díla Boží, od Stvoření po Vykoupení, aby si uvědomili, že oni sami jsou Jeho dílem (srov. Ef 2, 10), vede je k tomu, aby projevili díky za vlastní život a existenci Tomu, který je jeho původcem? (č. 258).
Pracovní činnost má sloužit skutečnému prospěchu lidstva a dát ?člověku jako jedinci i jako členu společnosti možnost rozvíjet své povolání do jeho plnosti? (Gaudiem et spes, 35). Aby se tak stalo, nestačí byť nezbytná technická a profesionální kvalifikace, nestačí ani vytvořit spravedlivý sociální řád dbající na dobro všech. Je potřeba žít duchovním životem, jehož zásluhou je věřící schopen obětovat se skrze vlastní práci, následovat sv. Josefa, který musel každý den zabezpečovat Svatou Rodinu vlastníma rukama, a církev ho proto prohlásila patronem dělníků. Jeho svědectví ukazuje, že člověk je subjektem i protagonistou práce. Jemu bych chtěl svěřit mladé lidi, kteří se obtížně začleňují do světa práce, nezaměstnané i ty, jež se stali obětí všeobecně rozšířené krize zaměstnanosti. Kéž sv. Josef spolu s Marií, svou Snoubenkou, bdí nad všemi dělníky a vyprosí jejich rodinám a celému lidstvu pokoj a mír. Ať se křesťané při pohledu na tohoto velkého světce učí ve svém pracovním prostředí podávat svědectví o lásce Krista, který je zdrojem pravé solidarity a trvalého míru.
Amen!
Přeložila Johana Bronková
Další články z podrubriky Homilie
odeslat článek
vytisknout článek
