RadioVaticana.va

   20. 10. 2017

RSS  RSS zpráv  Podcast denní­ch pořadů       

Hlavní­ stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.3481
Poslechem z webových stránek.2255
Četbou textů na webových stránkách.4021
Poslechem i četbou.2334


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání­

Odkazy


Zasílání­ novinek

Nejčtenější­

Duchovní zesvětštění poznáme a zničíme jen před křížem

Papež: Obavám se, že jsem špatně interpretován; podstupuji pastorační riziko

Papež: Bůh je opakem egoismu




Eeská provincie Tovaryšstva Ježíšova

Res Claritatis

Vysokoškolské katolické hnutí Eeská republika

Pastorace na webu



Katolik.cz

KTF UK

Stránky pro animátory senioru

Návštěva papeže v České republice





 
Seriály

 Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma 

15.7.2006 

Kostel sv. Bonaventury na Palatinu

Johana Bronková

Druhý zakladatel františkánského řádu, Serafínský učitel (Doctor seraficus), kníže mezi mystiky ? taková přízviska najdeme u jména dnešního světce, sv. Bonaventury z Bagnoreggia, který zemřel právě 15. července roku 1274 v Lyonu, kde právě předsedal koncilu. Tehdy už rok nosil kardinálský klobouk, a měl za sebou 17 let, coby generál františkánského řádu. Vedle filosofického a teologického díla se proslavil jako znamenitý kazatel a řečník (kromě rodné Itálie a Francie, kde sídlil, kázal v Anglii, ve Flandrech, v Německu, ve Španělsku, kázal před papeži i krály a ? ať přišel kamkoli, každý jazyk umlkal v jeho přítomnosti, napsal o něm bl. Francesco da Fabriano. Platónsko-aristotelskou tradici obohatil sv. Bonaventura o františkánskou mystiku, spojenou s křesťanským životem v jeho konkrétnosti, s životem, v němž má místo každé pravé poznání i kontemplace, které vedou člověka na pouti od Boha k Bohu.
Proč tak dlouhý úvod? Jednak jistě proto, že by si tento velký učenec a světec, prohlášený r. 1588 svým spolubratrem na papežském trůně Sixtem V. za učitele církve, zasloužil nesrovnatelně více času. A podruhé proto, že se dnes vydáme do kostelíka, který nese jeho jméno: ke sv. Bonaventurovi na Palatin.

Když se od Kolosea vydáte po Via Sacra, hlavní cestě vedoucí na císařská fóra, směrem k Titovu oblouku, a těsně před posledním ohrazením odbočíte vlevo, ocitnete se na skryté silničce vedoucí přímo na Palatin. Kromě jedinečných výhledů na Maxenciovu baziliku, vítězný oblouk Septimia Severa a Kapitol vám připraví ještě jedno překvapení. Na jejím konci najdete strohé průčelí františkánského kostelíka se sochou sv. Bonaventury nad vchodem. Zapomenutá oáza klidu a pokoje uprostřed města a nad ruinami jeho někdejší slávy je spojena ještě s dvěma dalšími osobnostmi z doby nám bližší. Františkánskou samotu ? útulek stranou města založil na Palatinu v 70. letech 17. století bratr Bonaventura z Barcelony (1620-1684), kterého Pius X. v roce 1906 zapsal mezi blahoslavené. Za pomoci mocných patronů, kardinálů Francesca Barberiniho a Cesara Facchinettiho získal povolení založit v rámci reformované římské provincie několik domů. Sestavil pro ně také zvláštní statuta v duchu charity, pokory a přísné chudoby, kterou jako věrný následovník sv. Františka sám proslul a získal si úctu jak mezi nejchudšími tak mezi urozenými Římany. Stanovy těchto františkánských útulků schválil v roce 1662 papež Alexander VII. O několik let později dostal Bonaventura od kardinála Carla Barberiniho kus jeho pozemků právě na Palatinu, na místě někdejší cisterny akvaduktu, vybudovaného v polovině prvního století našeho letopočtu císařem Claudiem (41-54). Bratru Bonaventurovi se podařilo postavit kostel s přilehlým konventem, kde se už roku 1677 mohlo usídlit prvních 25 františkánů.

O 22 let později přišel do konventu na Palatinu další velký duchovní syn sv. Františka, sv. Leonard z Porto Maurizio (1676-51). Vzdělaného mladíka po studiích v jezuitském Collegio romano i zkušenosti od oratoriánů sv. Filipa Neriho nadchla nakonec skromnost a rigoróznost řeholníků od sv. Bonaventury a zvolil františkánský hábit. Z dráhy učitele filosofie ho odchýlila choroba ? dostal těžkou tuberkulózu, ze které se zázrakem zotavil. Přestože kdysi toužil po misiích mezi pohany, slib, který složil v době nemoci, z něj učinil jednoho z nejhorlivějších misionářů Itálie. Za 44 let své apoštolské pouti vykonal 343 misií po celé Itálii. ?Nikdy nic proti Bohu; Nikdy jinak než s Bohem; nikdy nic, co by nebylo pro Boha?, bylo duchovní krédo sv. Leonarda z Porto Maurizio. Do dějin spirituality se zapsal také díky šíření pobožnosti Křížové cesty. Získal papežské povolení, aby se zastavení Kristových pašijí směla zavést i v jiných než františkánských kostelech, které dlouho měly toto privilegium. Sám se zasloužil o více než 570 křížových cest. Nejznámější z nich je od jubilejního roku 1750 v římském Koloseu. Sv. Leonard zemřel v konventu sv. Bonaventury v roce 1751 a je pohřben pod hlavním oltářem kostela.

Působení sv. Leonarda z Porto Maurizio připomínají také terakotové reliéfy křížové cesty na v malých kapličkách před kostelem. Zasloužil se o ni osobně, ale původní malovaná zastavení nahradil v 70. letech 18. století sochař Giuseppe Franchi a františkánský malíř Corrado z Rimini zdařilými reliéfy.

Vnitřek kostela je podle františkánské tradice velmi prostý. Jednoduchou halu, jejíž plochý strop vystřídala v 19. století valená klenba, zdobí nicméně vrcholně barokní oltářní obrazy, které jsou zároveň jakousi galerií františkánského řádu. Na obraze nad hlavním oltářem od Filipa Micheliho z Camerina jsou zastoupeny tři františkánské řády. Vedle P. Marie, znázorněné podle popisu z Apokalypsy jako Neposkvrněné početí ? jak tomu chce učení o slavném privilegiu Matky Boží, které se františkáni snažili prosadit už od dob Duse Scota, najdeme sv. Bonaventuru jako kardinála, dále Ludvíka, biskupa z Tolosy, Bernardina Sienského s Kristovým monogramem, Jana Kapistránského s praporem, Petra z Alcantary s křížem v ruce a Jakuba z Marky s kalichem. Druhý řád františkánů reprezentuje sv. Klára a třetí řád dva králové ? sv. Ludvík IX. a Ferdinand III. z Kastilie.

Na dalším z oltářů najdeme sv. Františkány Španělska (od Giacinta Calandrucciho). Madonu s dítětem a sv. Annu doprovází Diego z Alcaly, Paskal Baylon a Salvátor z Horty, z nichž pouze Diego má svatozář, jako tehdy jediný kanonizovaný.

A co dodat závěrem? Mezi nekonečné příklady ironie dějin nebo lépe řečeno jemného božího humoru, patří i to, že nejvýstavnější část starého Říma obydlely v nové době následovníci prosťačka božího, sv. Františka. Dodnes je najdeme hned u tří kostelů vytyčujících prostor císařských fór. Vedle sv. Bonaventury jsou to kostel sv. Kosmy a Damiána a sv. Kyrika a Julity. Také někdejší cesta císařských triumfů, Via Sacra, dostala nový význam, když jí sv. Leonard v Koloseu dal předznamenání Kristových pašijí.

Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní­ stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2017 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@vatiradio.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Pavel Brestovský.

 
Záznam aktuálního pořadu ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma


Cyklus vzdělávacích pořadů Vatikánského rozhlasu Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma popisuje historii, vývoj a současný stav sakrálních památek "Věčného města". Autorkou cyklu je Johana Bronková (*1973). Studovala dějiny umění, filosofii a dálkově teologii UK v Praze. V letním semestru 1997 byla na studijního pobytu na římské universitě La Sapienza. V roce 1999 nastoupila jako interní doktorandka Ústavu pro dějiny umění FFUK. Ve školním roce 2000-2001 učila dějiny umění na Týnské škole v Praze. Následující rok pokračovala - díky stipendiu Alfreda Badera - ve studiu v Římě. Nyní pracuje jako redaktorka Vatikánského rozhlasu a dokončuje svou disertační práci.
Jiné seriály
Víra a rozum

Čeští teologové 50. let 20. století

Kardinál Beran vzpomíná - archivní záznam rozhovoru

Ze zápisníku diplomata

Konzervativní hodnoty v politice

Společné dědictví aneb Židovské kořeny eucharistie

Postní zamyšlení

Cesta do Compostely

Postní zastavení

O Kompendiu sociálního učení církve

Víra je ze slyšení

Svatí římského kánonu

O poutích a putování - Česká zastavení ve Svaté zemi

Koncilní teolog vzpomíná...

 Nově na webu
Svatý otec: Blahoslavení mrtví, kteří umírají v Pánu

Publicistika (Komentáře "Církev a svět"): O problémech s papežem

Publicistika (Reportáže, reflexe, sloupky): Libanonský cedr - 100 let Orientálu

Rozhovory: Caravaggio zevnitř

Homilie: O Crux, Ave Spes Unica

Archiv zpráv říjen 17
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Adolescence není patologie

Potřebujeme tvůrce pokoje, nikoli provokatéry konfliktů

Růst víry v kněžském životě