Nový portál Vatikánského rozhlasu

1. Růženec Panny Marie, který se z vnuknutí Ducha svatého postupně vyvinul v druhém tisíciletí, je modlitba, kterou mnoho svatých milovalo a k níž povzbuzoval učitelský úřad. Ve své prostotě a hloubce zůstává i v tomto třetím, sotva započatém tisíciletí modlitbou velmi významnou, určenou k tomu, aby přinášela plody svatosti. Dobře zapadá do duchovního putování křesťanství, jež po dvou tisíciletích neztratilo nic ze své původní svěžesti a cítí, že je Božím Duchem pobádáno "zajet na hlubinu" (Duc in altum!), aby znovu mluvilo, ba aby mocně volalo do světa, že Kristus je Pán a Spasitel, že je "cesta, pravda a život? (Jan 14, 6), že je "cílem lidských dějin, ohniskem, do něhož se sbíhají ideály dějin a civilizace".

Růženec totiž, i když má svůj mariánský charakter, je modlitbou s kristologickým srdcem. Svým střízlivým způsobem v sobě soustřeďuje hloubku celého evangelijního poselství, jehož je jakýmsi souhrnem. Zrcadlí se v něm Mariina modlitba, její věčné Magnificat za dílo výkupného Vtělení, jež započalo v jejím panenském lůně. Jím se křesťanský lid dává do Mariiny školy, aby se nechal uvádět do kontemplování krásy Kristovy tváře a aby zakoušel hloubku jeho lásky. Prostřednictvím růžence věřící čerpá hojnost milostí, jakoby je přijímal z rukou samé Matky Vykupitele.

Římští papežové a růženec

2. Mnoho mých předchůdců přikládalo této modlitbě velkou důležitost. Zvláště se v tomto ohledu zasloužil Lev XIII., který vydal 11. září 1883 encykliku Supremi apostolatus officio, kterou zahajoval četná další prohlášení o této modlitbě a označoval ji za účinný duchovní nástroj, který je třeba používat tváří v tvář nešvarům společnosti. Mezi papeži, kteří se v nedávné koncilní době vyznamenali podporováním růžence, chci připomenout bl. Jana XXIII. a především Pavla VI., který v apoštolské exhortaci Marialis cultus podtrhl v souladu s inspirací II. Vatikánského koncilu evangelijní ráz růžence a jeho kristologické zaměření.

Já sám pak jsem si nenechal ujít příležitost a vybízel jsem k časté modlitbě růžence. Už od mladých let měla tato modlitba důležité místo v mém duchovním životě. Mocně mi to připomněla má nedávná cesta do Polska a především návštěva svatyně Kalvarie Zebrzidovské. Růženec mě provází ve chvílích radosti a ve chvílích zkoušky. Jemu jsem svěřoval mnoho starostí a v něm jsem vždy nacházel posilu. Před 24 léty, pouhé dva týdny před zvolením na Petrův stolec, jsem z celého srdce vyslovil tato slova: "Růženec je má oblíbená modlitba. Je to úchvatná modlitba, úchvatná ve své prostotě a ve své hloubce? Lze říci, že růženec je jistým způsobem komentářem-modlitbou poslední kapitoly konstituce II. Vatikánského koncilu LUMEN GENTIUM, kapitoly, jež pojednává o podivuhodné přítomnosti Matky Boží v tajemství Krista a církve. Vždyť na pozadí slov Ave Maria probíhají před očima duše hlavní události ze života Ježíše Krista. Vytvářejí tak společně radostná, bolestná a slavná tajemství a uvádějí nás do živého společenství s Ježíšem skrze - mohli bychom říci - Srdce jeho matky. Zároveň naše srdce může ukládat do těchto desátků růžence všechna fakta, jež vytvářejí život jednotlivce, rodiny, národa, Církve i lidstva. Osobní událostí i příhody bližních a zvláště těch, kteří jsou nám bližší, kteří nám leží na srdci. A tak prostá modlitba růžence tepe rytmem lidského života."

Těmito slovy, moji drazí bratři a sestry, jsem uváděl svůj první rok pontifikátu do každodenního rytmu růžence. Dnes na počátku 25. roku služby Petrova nástupce to chci udělat stejně. Kolik milostí jsem obdržel v těchto letech od Svaté Panny prostřednictvím růžence! - Magnificat anima mea Dominum! Chci poděkovat Pánu slovy jeho nejsvětější Matky, do jejíž ochrany jsem postavil svou službu jako Petrův nástupce: Totus tuus!

Říjen 2002 - říjen 2003: Rok růžence 3. Proto ve smyslu úvahy, kterou jsem nabídl v apoštolském listu Novo millenio ineunte, v němž jsem Boží lid vyzval, aby po tom, co prožil v jubilejním roce, "znovu započal od Krista", cítil jsem potřebu rozvíjet úvahu o růženci, jako jakési mariánské vyvrcholení samého apoštolského listu, abych vybízel ke kontemplaci Kristovy tváře spolu s Marií a ve škole jeho nejsvětější Matky. Modlit se růženec totiž není nic jiného, než nazírat s Marií Kristovu tvář. Abych dal větší váhu tomuto vybídnutí, a také protože se blíží 120. výročí zmíněné encykliky Lva XIII., chci, aby křesťanská společenství předkládala tuto modlitbu a plně z ní čerpala.Vyhlašuji proto rok, začínaje říjnem tohoto roku do října roku 2003, ROKEM RŮŽENCE.

Tuto pastorální směrnici svěřuji iniciativě jednotlivých církevních společenství. Nemíním jí narušovat, ale spíše doplňovat a upevňovat pastorální plány místních církví. Doufám, že bude velkodušně a ochotně přijata. Růženec, bude-li znovu objeven jeho plný význam, vede k samému srdci křesťanského života a nabízí obvyklou, ale plodnou, duchovní a výchovnou příležitost pro osobní kontemplaci, pro formaci Božího lidu a pro novou evangelizaci. Rád bych to zdůraznil i v rámci radostné vzpomínky na jiné výročí: 40 let od začátku II. Vatikánského ekumenického koncilu (11. října 1962), "velké milosti", kterou udělil Boží Duch církvi naší doby.

Námitky proti růženci

4. Z různých úvah vyplývá, jak je vhodná tato iniciativa. První se týká naléhavé potřeby čelit jisté krizi této modlitby, které v současném dějinném a teologickém kontextu hrozí nebezpečí, že její hodnota bude neprávem zmenšována, a tedy i zřídka předkládána novým generacím. Leckdo si myslí, že ústřední postavení liturgie, jak je právem podtrhl II. Vatikánský koncil, vyžaduje zmenšení významu růžence. Avšak, jak upřesnil Pavel VI., tato modlitba se nejen nestaví proti liturgii, nýbrž je její oporou, neboť ji dobře uvádí i zrcadlí a umožňuje, aby se pak člověk na ní plně vnitřně podílel a sbíral její plody v každodenním životě.

Snad se někdo také obává, že by mohla být málo ekumenická pro svůj výrazně mariánský ráz. Ve skutečnosti stojí v nejjasnějším horizontu úcty Matky Boží, jak ji vytyčil koncil: úcta zaměřená do kristologického středu křesťanské víry, takže "když je ctěna Matka, je náležitě poznáván, milován a oslavován i Syn". Je-li růženec patřičně znovu objeven, stává se pomocí, jistě ne překážkou ekumenismu!

Přeložil Josef Koláček SJ.

Další články z podrubriky Encykliky, exhortace