Nový portál Vatikánského rozhlasu

Internetové vydání deníku Yedioth Aharonot zveřejnilo 12.4. zprávu, že se kvůli sporu o text pod fotografií Pia XII. umístněnou v oddělení vyhrazeném pro ?reprobi? t.j. bezbožné nebo ničemné, v památníku holokaustu Yad Vashem v Jeruzalémě, apoštolský nuncius v Izraeli mons Antonio Franco nezúčastní vzpomínkové slavnosti na oběti Shoahu. Nuncius tuto zprávu potvrdil a vyjádřil svůj vnitřní neklid nad negativním úsudkem ba odsouzením památky Pia XII., neboť se nebere v úvahu fakt, že historická věda dochází ke zcela opačným závěrům o jeho postavě.

Co zaráží, ba uráží ve zmíněném textu pod fotografií Pia XII.? Jsou to následující tvrzení:
?Reakce Pia XII. na zabíjení Židů během holokaustu je kontroverzní. V roce 1933 jako vatikánský státní sekretář, aby uchoval práva církve v Německu podepsal konkordát s nacisty i za cenu uznání nacistického režimu. Když byl zvolen papežem, dal stranou encykliku proti rasismu a antisemitismu, připravenou k vydání jeho předchůdcem... I když zprávy o vraždění Židů došly do Vatikánu, papež neprotestoval slovem ani písemně...V prosinci 1942 se neúčastnil odsouzení, které vyhlásili spojenci proti vraždění Židů. Dokonce když byli Židé deportováni z Říma do Osvětimi nezakročil... Zachoval neutrální postoj s vyjímkou konce války, když apeloval na vládu Slovenska a Chorvatska. Jeho mlčení a to, že nevydal žádné směrnice, donutilo kněze v Evropě, aby nezávisle rozhodli, jak se chovat k pronásledovaným Židům?.

?Bolí mě to, jít do Yad Vashem a vidět Pia XII. takto prezentovaného,? dodal nuncius Franco. ?Jistě nemůže být dán mezi lidi, kteří by se měli hanbit za to, co spáchali proti Židům. Pius XII. by se nemusel stydět za to, co všechno vykonal pro záchranu Židů, jak to dokazují historické prameny?.

17. dubna byla státní sekretář kardinál Bertone na prezentaci knihy ?Salesiánské dílo Pia XI.? v římském Appio Tuscolano. Novináři po něm chtěli komentář k textu pod fotografií Pia XII. ve Yad Vashem v Jeruzalémě. Kardinál státní sekretář citoval dokument ze dne 25. října 1943, oběžník s monogramem Pia XII. který vybízel všechny ? rozumí se biskupy faráře, řeholníky i řeholnice organizace katolických laiků ? aby poskytovaly úkryt židům.? Pak jen dodal: ?Je to epopej, na kterou nemůžeme zapomenout. V téže době v Polsku katolíci dávali v šanc svůj život, aby zachránili židy. Tak tomu bylo i v Itálii a to je případ salesiánského institutu Pia XI., který byl průkopníkem takových hrdinských činů záchrany pronásledovaných.

Je příznačné že i Foxman, ředitel židovského centra monitorující antisemitské projevy a vydávající internetové noviny Yedioht Aharonot, řekl k textu pod fotografií Pia XII. v Yad Vashem, že je ?too judgemental, too conclusery? (příliš odsuzující, příliš rezolutní) a na základě toho, co je dnes známo, ?inappropriate? (nemístný, nevhodný.)

20. 7. 1933 byl ve Vatikánu podepsán říšský konkordát mezi Svatým Stolcem a německou vládou a to tehdejším státním sekretářem Eugenio Pacellim a vicekancléřem Franz von Papenem. (Už zde je nutno podtrhnout, že to bylo za papeže Pia XI.) Tato smlouva mezi Vatikánem a Německou říší, či jak propaganda s despektem zkracuje ? s Hitlerem?, neměla ani cenu papíru, na kterém byla vytištěna. Klasická zásada civilizovaného styku mezi národy, že uzavřené smlouvy je třeba dodržovat - pacta sunt servanda ? nedělala na nacisty žádný dojem. Ještě neuschl inkoust na podpisech a už se rozjela proticírkevní opatření. Pius XI. došel k závěru, že diplomatická strategie je neúčinná a vydal tedy na jaře 1937 dvě politicky výbušné encykliky; obě jasně odsoudily bezbožecké systémy, jak nacionální socialismus, tak komunismus. ?Die Federführung lag, wie nicht anders zu erwatren, bei Pacelli?, uzavírá Kaltefleiter a v poznámce uvádí : ?Encykliky ?Mit brennender Sorge ze 14. března 1937 a jen o týden později ?Divini Redemptoris? ? O ateistickém komunismus ? z 19. března 1937. Na přípravě německé encykliky, která byla zaměřena na stále porušování konkordátu od nacistů se podíleli kardinálové Adolf Bertram z Breslau, Michael von Faulhaber z Mnichova, biskupové Clemens August Graf von Galen z Münsteru a Konrad Graf von Preysing z Berlína. Mnichovský arcibiskup napsal poslední návrh během svého delšího pobytu v Římě. Tento text Pacelli přepracoval a zvláště v částech týkajících se nacistické ideologie, zostřil.?

Izraelské noviny vsadily na tezi, že ?nelze měnit historickou pravdu?. Jenomže nějak rády zapomínají, kolik dezinformace, polopravd a lží je zabudováno do té jejich ?historické pravdy?, na níž mají velký podíl jak nacistické, tak komunistické tajné služby, jež dělaly vše možné, aby zdiskreditovali Pia XII. nejen za života, nýbrž zvláště po jeho smrti. Rolf Hochhut napsal z podnětu KGB divadelní hru ?Náměstek?, které pak musela dávat všechna divadla v Rusku i v komunistických státech, aby se vtloukala do vědomí občanů ideologicky zkreslená ?černá legenda o Piu XII?. A tyto ?historické pravdy? vyrobené ve fantazii dramatiků (má na tom podíl i stalinista Pistorius) a profesionálních desinformátorů tajných služeb, nyní papouškují nejen novináři, televizní moderátoři a levicoví politici, nýbrž i jinak solidní historikové.

29. března římský antiklerikální deník La Reppublica, přináší podrobnou informaci o zpřístupnění dokumentů z archivů Stasi, státní tajné bezpečnosti NDR. Uchovávali tam i Hitlerův dossier o Piu XII. Titulek shrnuje obsah: ?Tento papež je náš úhlavní nepřítel?. Vatikanista německé televizní sítě Zdf , autor knihy ?Špióni ve Vatikánu?, Werner Kaltefleiter, napsal 50 stránkovou studii s titulem ?Pius XII. Papež jako obraz nepřítele, s podtitulem ?Vatikán v pavučině špionáže?. Více na jeho jeho webové stránce. Uvádí v ní, co všechno našel ve zpřístupněných archivech východoněmecké komunistické tajné policie Stasi, která nejen přebrala materiály nasbírané nacistickým Gestapem, ale i jejich metody a cíle. Ze čtení těchto dokumentů vystupuje postava Pia XII. úplně jinak, než je ta, kterou předávají noviny a televize. Je to obraz papeže, jenž nebyl vůbec povolný, ba naopak byl obratným a obávaným protivníkem nacismu a pod jeho vedením církev bojovala proti nacismu všemi způsoby.

Přejede mráz po zádech, když se najednou v dokumentech vynoří jméno Reinhard Heydrich. I jeho životní údaje znějí jako dupot okovaných bot. ?22. září 1939 byla bezpečnostní policie (Sipo) spojena s kriminální policií (Kripo) a tajnou státní policií (Gestapo) a Heydrich byl Himmlerem jmenován vedoucím této centrály nacistického teroru. 20. února 1942 Heydrich organizoval známou konferenci na ?Wannsee?, kde zástupci jednotlivých ministerstev projednávali přípravy na deportaci a vyvraždění Židů z Německa a evropských zemí, tedy tzv. ?konečné řešení židovské otázky?. Heydrich pak osobně zasáhl, aby ?byl legační rada Richard Haidlen vyměněn za vhodnější osobu, která by měla pochopení pro přání strany a zájmy bezpečnostní služby?. Robert W. Kempner, zástupce amerického hlavního žalobce při Norimberském vojenském tribunálu vyslýchal Handlena, tohoto vatikánského odborníka německého ministerstva zahraničí. Ten mu na otázku: Jak reagoval Svatý stolec na excesy nacistických teroristických organizací? ? odpověděl: ?Nuncius Cesare Orsenigo vždy protestoval proti opatřením a násilným aktům Gestapa a SS. Ve většině případů papežský nuncius nebyl s to něčeho dosáhnout, pro ty, jimž se svým vlivem snažil pomoci. Dotyční byli likvidováni a Ministerstvo zahraničí pak jen informovalo, že se osoby příslušných jmen nenacházejí ve vězění.?

Po uvedení Hochutova ?Náměstka? na předních světových scénách, doprovázeném bubnovou palbou propagandistických článků moskevské Pravdy, Izvestiji, pražského Rudého Práva, a poslušně všech komunistických a levicových deníků evropských zemí, hájil tehdejší milánský arcibiskup Montini v jednom čtenářském dopisu, zaslanému anglickému katolickému týdeníku ?The Tablet? postoj papeže. Psal: ?Pius XII. nevstoupil do přímého konfliktu s Hitlerem, aby tak mohl zachránit miliony Židů před nacistickou likvidací. To je snadno pochopitelné každému, kdo se nedopustí Hochhutovy chyby a posuzuje možnosti účinné a odpovědné akce během oné strašné doby války a nacistické nadvlády, co je možné v normálních dobách nebo lépe řečeno: co by bylo možné za hypotetických okolností vymyšlených fantazií mladého divadelníka. Hochhut vytýká papeži, že neodsoudil a že neprotestoval. Takový postoj by byl nejen neužitečný, nýbrž i nebezpečný. Taková je pravda.?

Dopis přišel do Londýna 21. června 1963 hodinu po volbě Montiniho papežem, který přijal jméno Pavel VI. Jsou to slova člověka, který ze všech svědků té doby věděl o celé záležitosti nejvíc. Během 2. světové války byl substitutem státního sekretariátu a jedním z nejbližších spolupracovníků Pia XII. On dal také publikovat všechny vatikánské dokumenty z let 1939-1945.

Na konci ledna ? končí článek v La Repubblica - přiznal generál rumunské tajné policie Ion Mihal Pacepa v intewiev pro newyorský časopis National Review, že dezinformační kampaň s krycím jménem ?Pozice 12? byla schválena Nikitou Chruščovem s cílem morálně zdiskreditovat papeže, udělat z něho chladného a vypočítavého sympatizanta nacistů a mlčenlivého svědka holokaustu. Vyvrcholením propagandistické akce bylo uvedení dramatu ?Náměstek? od Rolfa Hochhuta ve všech divadlech komunistických zemí, podle něhož ještě v roce 2002 řecký režisér Costa Gavras natočil film ?Amen? se stejným cílem. Text dramatu se opíral o dokumenty, padělané sovětskou tajnou službou, které jí opatřili rumunští řeholníci, kteří měli přístup do vatikánského tajného archivu.

V rozhovoru s postulátorem procesu blahořečení Pia XII. P. Petrem Gumpelem S.J. jsem se dověděl, že Pacepa už před léty uprchl na západ a dosud žije na skrytém místě v USA, takže ani jeho spolupracovníci s ním nedokázali navázat kontakt, kvůli svědectví v beatifikačním procesu. I po desetiletích jsou oprávněné obavy, že by tento svědek praktik KGB mohl být umlčen.

Na závěr hlavní údaje z kapitoly nadepsané ?Papež neutíká?. 12. září 1943 Hitler pověřil generála Wolffa, aby obsadil Vatikán ?to hnízdo špionů a centrum propagandy?. Vatikánské archivy a umělecká díla měla být zabavena a papež deportován na sever. Měl Hitler opravdu v úmyslu unést papeže z Vatikánu. Jednoznačné důkazy chybí. ?Různí vykladači dějin čtou z usazené kávy? ? utne rázně Kaltefleiter, ale uvádí všechny jejich fantastické teorie, včetně útěku do Belgického Konga či do Jižní Ameriky. Neopomene ale uvést spolehlivý údaj. - Na otázku svého sekretáře P. Leibera SJ měl Pius XII. odpovědět: ?Neodcházím z Říma a ani to nemám v plánu?. Zůstal se svými Římany, když Němci obsadili Řím, ale i tehdy, když těsně před osvobozením padaly spojenecké bomby nedaleko papežského paláce. Je třeba brát vážně výpověď generalmajora Lahousena, který 1. února 1946 vypovídal před Norimberským vojenským soudem jako svědek, a na otázku, zda měl být Pius XII. unesen, odpověděl úsečně: ?Ne, oni ho chtěli zabít!? (V poznámce Kaltefleiter uvádí: Příslušný výtah z textu výpovědi dal generál Mark W. Clark, velitel amerických vojsk v Rakousku baronce Elisabeth Freytag von Loringhove, vdově po tomto důstojníku Abwehru).

P. S. Přepsat ?nesčetné historické texty o Piu XII. si ?po úplném zjištění faktů? vynutí právě nalezení směrnice papeže Pacelliho ?ubytovat, skrývat a hostit pronásledované Židy v řeholních domech a klášterech?, píše v deníku La Stampa (19. 4.) přední italský novinář Arrigo Levi, židovského původu, kterého nelze označit za obránce papežství. K podobně rozumnému závěru došel i ředitel památníku Yad Vashem, který napsal nunciovi Mons. Franco, že titulky pod fotografií Pia XII. budou přeformulovány podle nejnovějších historických dokumentů. Nuncius pak klidně přišel na připomínkovou slavnost obětí holokaustu.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky