Drazí bratři a sestry,
minulou středu byla katecheze věnována velké postavě Origena, alexandrijského učitele z 2.-3.století. Rozjímali jsme v ní o životě a literární tvorbě velkého alexandrijského mistra, poukázali jsme na jeho ?trojí způsob čtení? Bible, který představuje inspirativní jádro celého jeho díla. Ponechal jsem přitom stranou dva aspekty Origenovy nauky, které považuji za nejdůležitější a nejaktuálnější, abych se k nim vrátil dnes. Chtěl bych se zastavit u jeho nauky o modlitbě a o Církvi.

Origenes, který je autorem významného a stále aktuálního pojednání O modlitbě, totiž svou exegetickou a teologickou tvorbu neustále protkává se zkušenostmi a návody, týkajícími se modlitby. I přes bohatství jeho teologického myšlení není jeho pojednání čistě akademické, ale je vždy založeno na zkušenosti modlitby, na styku s Bohem. Porozumění Písmu totiž podle jeho mínění vyžaduje spíše než studium určitou intimitu s Kristem a modlitbu. Je přesvědčen, že přednostní cestou k poznání Boha je láska a že autentická scientia Dei (znalost Boha) nemůže existovat bez zamilování se do Něho. V Listu Řehořovi Origenes doporučuje: ?Věnuj se lectio (četbě) božských Písem, oddej se tomu s vytrvalostí. Vlož se do lectio (četby) s úmyslem věřit a líbit se Bohu. Když se během četby ocitneš před zavřenou branou, zaklepej a otevře ti onen strážce, o němž pravil Ježíš: ?Strážce mu otevře?. Takto se tedy oddej lectio divina (božskému čtení), hledej věrně a s nezlomnou důvěrou v Boha smysl božských Písem, který je v nich skryt v obrovské šíři. Nesmíš se však spokojit s klepáním a hledáním, neboť k porozumění věcem Božím absolutně nezbytně potřebuješ oratio (modlitbu). Právě proto, aby nás k tomu vybídnul, řekl nám Spasitel nejen: ?Hledejte a naleznete? a ?Tlučte a bude vám otevřeno?, ale dodal také ?proste a bude vám dáno?? (Ep.Gr. 4). Bije tu do očí Origenův ?zásadní vklad? do dějin lectio divina. Biskup Ambrož z Milána, který se naučil číst Písmo právě z Origenových spisů, je pak zavádí na Západě, aby je předal Augustinovi a následující mnišské tradici.

Nejvyšší stupeň poznání Boha, jak už jsme řekli, pramení podle Origena v lásce. Je tomu tak i mezi lidmi: skutečně do hloubky lze poznat druhého jedině s láskou, otevřou-li se srdce. Dokládá to významem, který se někdy pojí s hebrejským výrazem pro poznání, je-li užit k vyjádření aktu lidské lásky: ?Adam poznal Evu, svou ženu, a ta počala? (Gn 4,1). Nabízí se tak, že sjednocení v lásce skýtá nejautentičtější poznání. Jako muž a žena jsou ?dva v jednom těle?, tak se Bůh a věřící stávají ?dva v témže jediném duchu?. Takto se modlitba Alexandrijce blíží nejvyšším stupňům mystiky, jak to dosvědčují jeho Homilie k Písni písní. V této souvislosti stojí za zmínku pasáž z první Homilie, kde Origenes vyznává: ?Často ? Bůh je mi svědkem ? jsem ucítil, jak Ženich přistupuje ke mně v míře nejvyšší, potom najednou odchází a já nemohu nalézt, co jsem hledal. Znovu mne uchvacuje touha po jeho příchodu, někdy se vrátí a ukáže se mi, že jej mám v rukou; opět mi uniká a jakmile je pryč, dávám se znovu do hledání?? (Hom.Cant.1,7).

Přichází mi na mysl to, co napsal můj ctihodný Předchůdce Jan Pavel II. jakožto autentický svědek v Novo millenio ineunte, kde ukazuje věřícím ?že modlitba coby skutečný dialog lásky může člověku dovolit, aby se stal vlastnictvím milovaného Božího Syna, vnímal dotyk Ducha svatého a v synovské důvěře spočinul na Otcově srdci. Tato cesta,? pokračuje Jan Pavel II., ?je zcela podepřena Boží milosti, zároveň však vyžaduje silné duchovní nasazení a zná i bolestná očišťování, vede ale v nejrůznějších možných podobách k nevyslovitelné radosti, kterou mystikové prožívali jako ?snubní sjednocení?? (n.33).

A nakonec přicházíme k Origenově nauce o Církvi, a přesněji vzato - v jejím rámci - ke všeobecnému kněžství věřících. Jak totiž Alexandrijec tvrdí ve své deváté Homilii na Leviticus, ?toto pojednání se týká nás všech? (Hom.Lev. 9,1).Origenes v této Homilii ? v souvislosti se zákazem, který byl dán Áronovi po smrti jeho dvou synů, aby nevstupoval do Sancta sanctorum (Stánku úmluvy) ?libovolně? (Lv 16,2) ? takto varuje věřící: ?Tím je doloženo, že kdykoli někdo vstupuje do svatyně bez potřebné přípravy, aniž by byl oblečen do kněžských rouch a bez přinesení předepsané oběti, aby se mohl líbit Bohu, zemře? Tato slova se týkají nás všech. Přikazují totiž, abychom věděli, jak přistupovat k Božímu oltáři. Nebo nevíš, že i tobě, tedy celé Boží Církvi a věřícímu lidu, bylo uděleno kněžství? Slyš co Petr říká o věřících: ?rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu?. Ty tedy máš kněžství, protože jsi ?kněžského rodu?, a proto musíš Bohu přinášet oběť? Ale abys ji mohl přinášet důstojně, potřebuješ čistá roucha odlišná od obyčejného oděvu, který nosí ostatní lidé, a máš zapotřebí božského ohně? (ivi).

Z jedné strany tedy ?opásané boky? a ?kněžská roucha?, a to znamená průzračnost a důstojnost života, a z druhé strany ?stále rozžaté svítilny?, tj. víra a znalost Písem, představují neodmyslitelné podmínky výkonu všeobecného kněžství, jež si žádá čistotu a poctivost života, víru a znalost Písma. Tím spíše jsou tyto podmínky, samozřejmě, neodmyslitelné pro vykonávání služebného kněžství. Tyto podmínky bezúhonného života, ale zejména přijetí a studium Slova stanovují vlastní a pravou ?hierarchii svatosti? ve všeobecném kněžství křesťanů. Na vrchol této cesty dokonalosti Origenes klade mučednictví. Opět v deváté Homilii na Leviticus poukazuje na víru a znalost Písem jako na ?oheň oběti?, který nesmí být nikdy uhašen na oltáři toho, kdo ji přináší.? A pak dodává: ?Každý z nás však má v sobě? nejen tento oheň; má také ?oběť a z jeho oběti se vznítí oltář, aby hořel neustále. Zřeknu-li se všeho, co mám, a vezmu-li svůj kříž a budu následovat Krista, kladu svou oběť na oltář Boží; a odevzdám-li své tělo, které hoří, protože má lásku, a dosáhnu-li slávy mučednictví, kladu svou oběť na oltář Boží? (Hom.Lev. 9,9).

Tato nevyčerpatelná cesta dokonalosti ?se týká nás všech?, když bude ?pohled našeho srdce? obrácen ke kontemplaci Moudrosti a Pravdy, kterou je Ježíš Kristus. Když káže o Ježíšově promluvě v Nazaretu, kde ?na něho všichni upřeně hleděli? (Lk 4,16-20), Origenes jakoby se obracel přímo k nám: ?Také dnes, pokud chcete, v tomto shromáždění, vaše oči mohou upřeně hledět na Spasitele. Když totiž upřeš ten nejhlubší pohled svého srdce na kontemplaci Moudrosti, Pravdy a jediného Syna Božího, pak Tvé oči uvidí Boha. Šťastné to shromáždění, v němž, jak dosvědčuje Písmo, každý hleděl upřeně na Něho! Jak bych si přál, aby se tomuto shromáždění dostalo podobného svědectví, aby oči všech, nepokřtěných i věřících, žen, mužů a dětí, nikoli tělesnýma očima, ale očima duše hleděly na Ježíše! ? Kéž na nás spočine světlo tvé tváře, Pane, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen!? (Hom.Lc. 32,6).

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience