6.května se ve Vatikánu konala přísaha 38 nových rekrutů Papežské švýcarské gardy. Bylo to tradičně v den památky 147 gardistů, kteří roku 1527 položili život při obraně papeže Klementa VII. Při té příležitosti poskytnul Vatikánskému rozhlasu interview její velitel, plukovník Elmar Theodor Moder. První otázka se týkala právě zmíněných událostí z 6.května 1527.

Jde o tzv. Sacco di Roma, kdy oddíly německého císaře Karla V. během osmi dnů vyplenily Řím. Při obraně papeže ? během prvního dne onoho Sacco di Roma ? zemřelo 147 švýcarských gardistů a pouze 142 se podařilo odvést papeže Klementa VII. do bezpečí přes tzv. passetto, dosud existující únikovou chodbu vedoucí z Vatikánu do Andělského hradu. Je to nejtragičtější událost, která kdy postihla Švýcarskou gardu: tři čtvrtiny jejich příslušníků bylo zabito a proto si to chceme připomínat.

Co to dnes znamená být členem Švýcarské gardy?
Pro dnešní mladé je to prostě zkušenost, většinou první zkušenost, kterou činí někde v zahraničí a jde tedy o setkání s jinou kulturou, jiným jazykem. Zkušenost na poli bezpečnostní služby. Někteří chtějí jednoduše prožít kamarádství, které ve Švýcarské gardě mocně funguje. Jde zkrátka o určité dobrodružství.

Jak jsou vybíráni její adepti?
Náš řád stanoví mnoho kritérií jako např. švýcarská příslušnost, mít ukončenou vojenskou službu ve Švýcarsku, být svobodný, být katolík, mít dobré zdraví a dobrou pověst atd. Všechna tato kritéria se ověřují ve středisku pro naše rekruty ve Švýcarsku. Kandidát se tedy neprezentuje v Římě, ale přímo ve Švýcarsku. Můj podřízený důstojník ve Švýcarsku mi připraví dossier a na mně je potom poslední rozhodnutí o přijetí.

Kolik je vlastně celkem gardistů? Jak dlouho slouží a jaký je jejich průměrný věk?
Celkem je nás 110. Minimální délka služby je dva roky. Málo kdo zůstane třetí nebo čtvrtý rok, pokud nebyl povýšen. Pro ty povýšené se pak Řím více méně stává středem jejich života. Každý rok se tedy přijímá kolem 30 gardistů. Jejich průměrný věk je mezi 20 ? 25 lety, v současné době je to kolem 23 let.

Jaká je role Švýcarské gardy, pokud jde o bezpečnost papeže?
Naším posláním je osobní bezpečnost Svatého otce. Toto poslání můžeme garantovat personálem ? řekněme ? středního věku, jsou to desátníci, četaři a důstojníci, kterých je mezi 25 až 30 a kteří se zabývají specielně tímto sektorem bezpečnosti. Mladý rekrut, který k nám přijde, tedy ještě neplní tento úkol střežit osobní papežovu bezpečnost. Pro nás je trochu snadnější zvládat zajištění papežovy bezpečnosti ve srovnání s ostatními zahraničními bezpečnostními složkami a to proto, že Vatikán je malý. Známe tu každý kout a prostor, ve kterém se papež pohybuje je neustále střežen jak Švýcarskou gardou tak Vatikánskou stráží. Vydává-li se papež na cesty, je bezpečnost Svatého otce především úkolem hostitelské země, ale samozřejmě jsou tam přítomny také gardisté, kteří fungují jako spojka mezi místními bezpečnostními složkami a Papežovým doprovodem.

Jaká je vaše osobní zkušenost? Proč jste vstoupil do Švýcarské gardy?
Vstoupil jsem z důvodu ? řekněme ? povolání, i když, samozřejmě, nejde o kněžské povolání, které nemám. Pocítil jsem však na konci svých studií touhu konkrétně pro Církev pracovat, setkal jsem se tady v Římě s jedním švýcarským knězem a postupně se zrodila myšlenka, možnost stát se důstojníkem Švýcarské gardy. Je pro mne velmi důležité být papeži nablízku, pracovat konkrétně pro něho. Ale také práce s mladými mi velice leží na srdci, protože jsou v letech mezi 20-25 lety, kdy se ještě nechají formovat. Je to tak trochu role učitele. Když se ohlédneme za naším životem, vidíme, že to jsou léta velice intenzivní. A mohu-li jim já něco dát do jejich budoucnosti, pak mne to velice těší.

Přeložil Milan Glaser