Na 9.květen připadá výročí vzniku myšlenky Evropské unie. Ten den totiž předložil Robert Schuman návrh na vytvoření sjednocené Evropy. Návrh známý jako ?Schumanova deklarace?, kterou byl v Evropě zahájen sjednocovací proces, byl později 25.března roku 1957 stvrzen podpisem tzv. římských dohod, od jejichž podpisu uplynulo letos 60 let. Italský sociolog Sabino Acquaviva nedávno publikoval knihu s provokujícím názvem Zatmění Evropy: dekadence a konec jedné civilizace. V souvislosti se vzpomínkou na počátky Evropské unifikace poskytl autor vatikánskému rozhlasu rozhovor. První otázka se týkala toho, co jej vedlo k napsání knihy s tak zneklidňujícím názvem?

Je třeba pomyslet na převratné události, které se týkají především čísel. A co nám tato čísla říkají? Že Evropané nemají děti a jejich budoucnost je tedy z tohoto demografického hlediska znepokojující; že průmyslová produkce je nižší než v některých rychle se rozvíjejících zemích a za tím vším, že stojí krize civilizace a hodnot, nad níž je třeba se pozastavit. Vzpomínám si, jak mi jeden egyptský profesor v Káhiře řekl: ?Proč si vy Evropané děláte takové starosti? Stejně se ze čtyř Evropanů stanou dva, protože každý pár má po jednom dítěti. Zatímco ze čtyř Egypťanů jich bude 100, a proto zvítězíme my, s naším náboženstvím, s našimi ideály.?

Co se podle vás vlastně děje s křesťanstvím v Evropě?
Křesťanství mělo mnohé problémy. Muselo bojovat více než jedno století proti sekularizaci. Avšak i v rámci marxismu probíhal proces sekularizace. Vzpomínám si, že uprostřed plného ekonomického rozvoje v 60. letech, kdy náboženská praxe slábla, mně jeden přítel komunista řekl: ?Teď bude s křesťanstvím konec a nastoupíme my.? A já jsem mu odpověděl: ?Nikoli, protože krize způsobená industrializací a konsumismem vás zasáhne taky.? A konsumismus působí jako parní válec na všechny hodnoty, na všechna politická i náboženská hnutí.

V závěru své knihy říkáte: ?Může se Evropa zachránit tím, že dá vzniknout civilizaci odlišné od té, která zaniká?? Existují podle vás signály, které by mohly být odpovědí na tuto Vaši otázku?
Ano, dalo by se říci, že existují, porovnáme-li zánik pohanství a současnost. Když nastala krize v pohanství vznikla mnohá hnutí, sekularizace pohanské společnosti dala zrod mnoha různým způsobům náboženské existence, života náboženské zkušenosti, která je základním, biologickým stejně jako psychologickým požadavkem člověka. Tato krize vyvolala velký kvas. A já dnes vidím, že krize našich dnů pravděpodobně a v rámci jistých mezí vyvolává už dnes velké kvašení: neustále se objevují tendence náboženského nebo takřka náboženského charakteru poukázat znovu na poslední smysl existence člověka. Z průzkumů v této oblasti dokonce vysvítá, že klademe-li otázky za účelem poznání stupně religiozity mezi lidmi a ptáme se např.: ?Věříte, že existuje Bůh nebo náboženství??, odpovídají: ?Ne, nevěřím?. Ale jdu-li pak do důsledků, změním otázku a zeptám se: ?Nikdy jste neprožil nějakou zkušenost transcendentní moci, ať už se nazývá Bůh nebo ne??, potom mi mnozí odpovědí: ?Ano, prožil.? Existuje tu tedy zásadní požadavek, který existuje uvnitř evoluce lidského rodu a neustále se objevuje. Jsme tedy nyní ve fázi podobné té, kterou prodělalo kdysi pohanství, je tu hodně vnitřního i vnějšího kvasu vzhledem ke křesťanství, evangelnímu poselství, a konfrontace mezi těmito kvasy a jejich prosazení nám zítra řekne, jaká je budoucnost náboženství a tím i Evropy.

Jaká je role médií v evoluci krize evropské civilizace?
Podle mne je to důležitá role, neboť sdělovací prostředky v podstatě stále odpovídají na požadavky trhu. Trh si však žádá určitý druh spotřeby, konzumu, jednání, atd. Média se proto snaží propagovat nového spotřebitele, protože člověk musí spotřebovávat, protože konzumací se produkuje a produkcí společnost dosahuje pokroku. Sdělovací prostředky plní tuto funkci parního válce, který projíždí společností dopředu, dozadu a ničí všechno to, co není spotřeba, konzum, ničí soustavy hodnot, hodnoty politické, hodnoty náboženské. Řekl bych tedy, že v tomto mechanismu destrukce podstaty evropské civilizace mají sdělovací prostředky roli zásadní. A člověk je pak naváděn, aby ničil sám sebe i psychicky, to znamená, že dříve jsme k životu v této společnosti potřebovali soustavu jistot, ale dnes je nám nabízena negace jakékoli jistoty a tím psychická beznaděj proti níž je třeba se vzbouřit. Vzpoura proti otroctví, které nám kupodivu není vnucováno, ale se zalíbením jej denně vstřebáváme.

Říká v italský sociolog Sabino Acquaviva, autor knihy Zatmění Evropy: dekadence a konec jedné civilizace.

Přeložil Milan Glaser