Papež ve své promluvě vyšel z hlásání Boha, který je láska, a z života církve, v němž se toto hlásání konkretizuje, je pěstováno a šířeno. Na druhou stranu Papežova promluva rozhodně nebyla spiritualistická, tedy neutíkala od reality okolního světa. Jedním z hlavních očekávání bylo, jak se zhostí křesťanským způsobem takových problémů jako jsou velké nespravedlnosti a nerovnováha na tomto kontinentu. Jsou to výzvy, které byly řešeny různým způsobem v minulosti na základě různých ideologií, jak ze strany materialistického liberalismu, tak ze strany marxismu. Papež odpověděl velice vyváženou a hluboce fundovanou promluvou. Výrazně rozlišil úkol hlásání vlastní církvi od úkolu přímého politického řízení. Dobře tedy ukázal, že Církev předkládá hodnoty, nabízí náboženskou vizi člověka a skutečnosti, která je zásadní - proto, aby skutečnost nebyla nahlížena reduktivně, jako pouze materiální, a tedy aby se nehladala řešení, která jsou ve skutečnost parciální, a právě proto mají negativní následky. Hodnoty lásky a spravedlnosti, které přináší evangelium a hlásání církve, pomáhají těm, kdo se angažují, také ve vytváření struktur sociálního, ekonomického a potického charakteru, aby směřovali k větší spravedlnosti, aby hledali v historické realitě racionální a správná řešení, která skutečně počítají se složitostí lidské osoby.

V tomto smyslu Papež mluvil velmi jasně. Řekl: ?Církev nezasahuje přímo do politiky, ale je obhájkyní spravedlnosti a chudých.? Apeloval také na to, aby byla zaplněna významná mezera v oblasti politiky, kde chybí silné katolické osobnosti...

Ano, laiky charakterizuje úkol proměňovat svět, činit ho spravedlivější, lidštější, lépe odpovídající na požadavek důstojného, harmonického a spravedlivého soužití všech článků společnosti. Tento úkol zdůraznil Papež také v promluvě pro laiky. Vyzval je, aby v pokoře, ale s odvahou, vstoupili na pole, kde jsou často velmi silné ideologické pozice a pozice nepřátelské křesťanskému duchu. Pociťuje se tady nedostatek kompetentních a výrazných osobností v sociální a politické oblasti, které by se ve své činnosti řídili nejen rozumem, ale také evangeliem.

Ve své poslední promluvě v Brazílii Papež položil velký důraz také na evangelizaci, která - jak řekl - nemůže být oddělena od sociální pomoci, od pomoci chudým. I to je jedno z významných témat.

Jistě. To je pro hlásání církve velmi charakteristické. Jsou to dvě dimenze, které nesmějí být oddělovány. Kromě toho jde o dvě základní příkázání, přikázání lásky k Bohu a lásky k bližnímu. Ta se promítají také v magisteriu o křesťanském životě - když naznačuje jak člověk zachová správný vztah k Bohu a jakým způsobem se projevuje v praxi jeho láska pro druhé, že jde o to pracovat konkrétně pro svět, ve kterém žijeme, budovat společnost, ve které jsou lepší životní podmínky a která všem umožňuje integrální, tedy lidský a duchovní rozvoj.

Říká v rozhovoru pro náš rozhlas mluvčí Svatého Stolce, P. Federico Lombardi.