Dnešní slavnost Božího Těla, která se ve Vatikánu a v jiných národech slavila minulý čtvrtek, nás vybízí kontemplovat svrchované tajemství naší víry: Nejsvětější svátost, skutečnou přítomnost Pána Ježíše Krista ve svátosti oltářní. Kdykoliv kněz obnovuje eucharistickou oběť a při proměňování opakuje slova: ?Toto je moje Tělo... toto je má krev?, propůjčuje hlas, ruce a srdce Kristu, který chtěl zůstat mezi námi a být tepajícím srdcem církve. Ale i po slavení božských tajemství Pán Ježíš zůstává živý ve svatostánku; proto se mu vzdává chvála zvláště eucharistickou adorací, jak jsem to chtěl připomenout v nedávné posynodální exhortaci Sacramentum caritatis (srov. č. 66-69) Ba existuje vnitřní souvislost mezi slavením eucharistie a adorací. Mše svatá je totiž sama o sobě největší úkon adorace církve: ?Nikdo nejí toto tělo ? píše sv. Augustin ? aniž by je předtím neadoroval? (Enarr. in Ps 98,9 CCL XXXIX, 1385). Adorace mimo mše svaté prodlužuje a zintenzivňuje to, co se událo při liturgické slavnosti a umožňuje pravé a hluboké přijetí Krista.

Dnes pak se ve všech křesťanských komunitách koná eucharistické procesí, zvláštní forma veřejné adorace eucharistie, obohacené krásnými a tradičními projevy lidové zbožnosti. Rád bych použil příležitosti, kterou mi nabízí dnešní slavnost, abych vřele doporučil pastýřům a všem věřícím, aby konali adoraci eucharistie. Vyjadřuji své ocenění institutům zasvěceného života, jakož i sdružením a bratrstvům, které se jí věnují zvláštním způsobem: poskytují tak všem připomínku, že Kristus je středem našeho osobního a církevního života. Těší mě pak, když mohu konstatovat, že mnozí mladí objevují krásu adorace, jak osobní tak společné. Vybízím kněze, aby v tom povzbuzovali skupiny mladých, ale také aby je doprovázeli, aby formy společné adorace byly vždy náležité a důstojné, s příslušnými časy mlčení a naslouchání Božímu slovu. V současném životě, často hlučném a roztržitém, je více než kdy jindy důležité znovu nabýt schopnost vnitřního mlčení a usebranosti: eucharistická adorace umožňuje to udělat nejen kolem vlastního ?Já?, nýbrž ve společnosti onoho ?Ty, plného lásky, jímž je Ježíš Kristus, ?Bůh, který je blízko nás?.

Kéž nás Panna Maria, eucharistická žena, uvede do tajemství pravé adorace. Její srdce, pokorné a prosté, bylo vždy usebrané kolem tajemství Ježíše, v němž adorovala přítomnost Boha a jeho vykupitelské lásky. Na její přímluvu kéž roste v celé církvi víra v eucharistické Tajemství, radost z účasti na mši svaté, zvláště nedělní a nadšení vydávat svědectví nesmírné lásce Krista.

Po modlitbě Anděl Páně Benedikt XVI. dodal:

Často mi přicházejí žádosti, abych apeloval ve prospěch osob, mezi nimž je několik katolických kněží, které jsou z různých důvodů a v různých částech světa drženy v zajetí únosci. Všechny nosím v srdci a ti všichni mají stále místo v mých modlitbách; mezi jinými případy zvláště myslím na onen bolestný únos v Kolumbii. Obracím se s naléhavou výzvou na autory takových ničemných aktů, aby si uvědomili, jaké zlo spáchali a aby co nejdříve vrátili lásce jejich drahých ty, které drží v zajetí. Svěřuji oběti únosů mateřské ochraně Nejsvětější P. Marie, Matce všech lidí.

Další články z podrubriky Angelus