Papežův dopis čínským katolíkům nezklamal dlouhé očekávání, naopak ? překvapil pozitivně. Jeho styl je originální, připomíná velké novozákonní epištoly, sepsané apoštoly s vírou a s cílem utěšovat a dávat orientaci vzdáleným obcím věřících, zažívajícím čas zkoušky, v duchu společenství s širokou komunitou univerzální církve.
V minulosti nechyběla papežská poselství pro čínskou církev a národ, ani směrnice doručované různými cestami biskupům, kteří o ně žádali. Nyní máme ale před sebou rozsáhlý dokument, mluvící zřetelně a veřejně, který všem jasně a klidně sděluje, co je a čím chce být společenství katolické církve žijící uprostřed nejlidnatější země světa, kde musí čelit stále ještě obtížné situaci, nedoruzuměním a omezením, které mu nedovolují život a růst v plné svobodě. Je to odpověď na otázky, jež povstaly v situaci utrpení a dezorientace, a s nimiž se věřící po mnoho let obraceli na Řím, na Papeže, jako na jedinou osobnost, která může dát odpověď s pravou autoritou.
List Benedikta XVI. je tedy veden dvojí láskou, k Číně a ke katolické církvi v její pravé přirozenosti, která se ukazuje v tradici a v pravém učení. Text, jak je pro Papežův styl typické, je hutný v projevech náklonnosti a vděčnosti za věrné svědectví mnoha čínských katolíků a zároveň neméně hutný v teologii, doplněný o rozsáhlé citace z Nového zákona z II. vatikánského koncilu. Jde o text v zásadě náboženský a pastorační, adresovaný členům katolické církve v Číně, který nechce vcházet do politických a diplomatických záležitostí.
Papež nevyhledává konflikty. Nevynáší obvinění proti nikomu ani v církvi ani mimo ni. Zachovává klidný tón, plný respektu, i tam, kde mluví o omezeních svobody, o nepřijatelném jednání nebo o vnitřních napětích v církvi. Mluví o církvi, která byla vždy považována za jedinou církev, toužící po jednotě s papežem a jednotě uvnitř, i když je navenek zdánlivě rozdělena. Povzbuzení k jednotě, ke smíření, k vzájemnému odpuštění je nejnaléhavějším poselstvím, pronikajícím celým dokumentem.
Jasná expozice charakteristické povahy církevního společenství a role biskupů vede nezbytně ke kritickým otázkám biskupského jmenování a role státních orgánů, které se snaží v životě čínské církve prosazovat principy neslučitelné s katolickou vizí, jako je ?nezávislost, autonomie a samospráva.? Jestliže se čínští představitelé obávají vnějších zásahů do vnitřního života státu, ze strany církve zaznívají obavy z nepatřičných zásahů státu do jejího vnitřního života. Papež se proto s velkým nasazením snaží vysvětlit správnost rozdělení mezi sférou politiky a náboženství, mezi odpovědností občanských autorit a autorit v církvi, a deklaruje připravenost církve k dialogu, aby nedorozumění byla překonána a kontroverzní záležitosti vyřešeny i v proceduře jmenování biskupů. Cesta k normalizaci vztahů mezi Svatým Stolcem a Čínou tedy není předmětem dopisu, ale na jeho pozadí zřetelně zaznívá přání řešit konkrétní problémy v dialogu.
Kromě toho list na několika místech ukazuje, že církev v Číně se v minulých letech rozrostla nejen početně, ale že také nyní cítí, že přišel čas návratu k normálnějšímu způsobu existence, na širším poli působnosti než v minulých dobách. V tomto smyslu je významné ? třebaže pro nespecialisty v kanonickém právu snad ne hned evidentní ? zrušení zvláštních fakult udělených v minulosti pro zvlášť obtížné situace církve v Číně. Jinými slovy, církev v Číně dnes může a musí sledovat normy společné v celé univerzální církvi.
Od počátečních pasáží, které podrobně, se sympatiemi a s účastí mluví o velkém a nelehkém rozvoji dnešní Číny, až po závěrečné pasáže obracející se k různým složkám katolického společenství, celý list vychází z velmi pozitivní a nadějné perspektivy růstu církve, která bude plně čínská a plně katolická. Životné církve, která se konstruktivně zapojuje do záležitostí svého národa a své kultury, církve solidární, schopné vnášet do společnosti duchovní bohatství evangelia a činné svědectví víry. Církev chce a může být skutečně čínská, chce být pro Čínu, nabízet jí Ježíšovo evangelium a nehledat nic pro sebe. Bude a bude moci být opravdu čínská, čím víc a čím lépe dokáže být plně sama sebou. To je vposledu ono velké, důvěřující a podivuhodné poselství Papeže.
Překlad Johana Bronková
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
