Pontifikální Božskou liturgií svatého Jana Zlatoústého vyvrcholil v neděli l. července, jubilejní Velehradský kongres. Pozvání moravského metropolity arcibiskupa Jana Graubnera na něj přijalo na 120 účastníků, mezi nimi víc jak deset řeckokatolických biskupů z Ukrajiny, apoštolský exarcha katolíků byzantského obřadu z Bulharska, zastoupeno bylo ale i Bělorusko, Makedonie a pochopitelně Česká a Slovenská Republika. Vedle českého exarchy Hučka a slovenského řeckokatolického biskupa z Prešova Jána Babjaka, na Velehrad přijeli i římskokatoličtí biskupové: vedle již zmíněného hostitele arcibiskupa Graubnera a Josefa Hrdličky z Olomouce tu byl i pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk, plzeňský biskup František Radkovský, Václav Malý, a otec biskup Esterka. Ze Slovenska přijeli nitranský biskup Viliam Judák a bánsko?bystrický biskup Rudolf Baláž. Z Říma přicestoval kardinál Tomáš Špidlík. Pravoslavná církev byla zastoupena arcibiskupem olomoucko-brněnským Symeonem, estonským metropolitou Stefanosem, jakož i několika kněžími, jáhny a laiky. Chyběl, bohužel, kardinál Lubomír Husar, hlava ukrajinské řeckokatolické církve, který se tak vážně roznemohl, že se nemohl vydat na cestu na Velehrad, ačkoliv to byl právě on, který dal podnět k tomuto jubilejnímu velehradskému kongresu, jak připomněl ve svém pozdravném projevu arcibiskup Graubner.
Už tento výčet nejvýznamnějších účastníků dává vytušit, že se jednalo o mimořádnou událost. O co vlastně šlo? Letos přesně před sto lety, v červenci 1907 se na Velehradě uskutečnil první tak zvaný unionistický sjezd, který měl pak ještě sedm pokračování. Z iniciativy tehdejšího lvovského metropolity Ondřeje Šeptického a pozdějšího olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana se na Velehrad sjížděli teologové a hierarchové křesťanského Východu a Západu. Byly to příležitosti ke vzájemnému poznávání, teologické reflexi a hledání cest k jednotě. Dnes se má všeobecně za to, že velehradské unionistické sjezdy připravovali půdu pro ekumenismus, kterému pak otevřel brány 2. vatikánský koncil. Už delší dobu se pomýšlelo na to, jak na velehradskou tradici navázat v duchu jejích ekumenických snah, rozšířených o dnes tak aktuální evropskou perspektivu.
Podnět k tomu dal sám Jan Pavel II. když při své historické návštěvě Velehradu v dubnu 1990 vyzval východní a západní Evropu k vzájemné výměně duchovních darů. Série teologicko duchovních kurzů organizovaných Centrem Aletti z Říma počínajíc rokem 1993, jakožto i založení Centra Aletti v Olomouci představují konkrétní iniciativy v tomto směru. Letošní jubilejní velehradský kongres se jeví jako vyvrcholení těchto snah, které jím nabyly formu původních unionistických sjezdů a to díky spolupráci čtyř institucí: Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého, Institutu ekumenických studií Ukrajinské katolické University ve Lvově, Centra Aletti Olomouc a Centra Aletti Papežského Orientálního Ústavu v Římě. Evropská dimense je tu deklarovaná v samém tématu kongresu, totiž ?K hlubší solidaritě mezi křesťany v Evropě?.
Na toto téma se hovořilo v plenárních zasedáních a pracovalo v lingvistických skupinách čtyři dny, ve slovanském sále a prostorách velehradského gymnázia. Pravoslavný estonský metropolita z Talinu podal brilantní vizi přínosu křesťanství v současné kritické duchovní situaci v Evropě, přičemž zdůraznil jedinečnost lidské osoby, stvořené k obrazu a podobenství Božímu. Ideálně na to navázal kardinál Tomáš Špidlík, který vyzdvihl aktualitu velehradských kongresů v tomto směru. Nitranský biskup Viliam Judák rozebral dnes bolestně pociťované téma očištěni paměti a usmíření se zvláštním zřetelem na situaci těch, kteří se ocitli v seznamech spolupracovníků s Stb. Pravoslavný kněz moskevského patriarchátu Petro Zujev, který se nemohl dostavit, byl zastoupen mnichem kievo?pečorské Lavry Filaretem a profesorem Sigovem, který hovořil na obdobné téma, totiž ?Uzdravení ran" z pravoslavného hlediska; soustředil se přitom na několik významných postav pravoslavných vyznavačů. Marko Rupnik z Říma dal cenné podněty k tomu, jak křesťané východní Evropy mohou předat své zkušenosti křesťanům na západě tak, aby byly přijímány jako obohacení. Načrtl přitom několik charakteristických rysů slovanské duše, která spíš než v abstraktních teologických formulacích se dokáže vyjádřit v symbolické řeči umění. Tomu pak je potřeba uznat teologickou hodnotu. Prof. Ivan Dacko ze Lvova vykreslil osobnost Ondřeje Šeptického, doc. Michal Altrichter z Olomouce zas velmi živě přiblížil postavu arcibiskupa Stojana. Rektor Ukrajinské Katolické University Boris Gudziak prozkoumal téma kongresu ?Solidarita mezi křesťany? na jeho konkrétní a praktické možnosti, přičemž konstatoval, že pole solidarity je vždy ?ekumenické?, protože otevřené pro všechny lidi dobré vůle. Na ekumenickou dimensi sociální spravedlnosti poukázal z pravoslavného hlediska Dr. Antoine Arjakovsky.
Ve skupinách pak se tato témata probírala v diskusní atmosféře. Lingvisticky se skupiny dělily na česko-slovenskou, ukrajinskou a anglickou, podle tří oficiálních řečí kongresu.
V kroužcích zaznělo přání pokračovat v tradici a duchu velehradských sjezdů, obnovené tímto kongresem. Důležitost takového přání podtrhl na dálku kardinál Walter Kasper, předseda Papežské rady pro napomáhání křesťanské jednotě, který ve svém dopisu účastníkům doslova píše: ?Evropa je již téměř vyřazena ze hry, proto se musí znovu probudit a znovuobjevit víru v sebe samu, víru ve své náboženské, duchovní a kulturní kořeny. Z tohoto hlediska bude její budoucnost záviset na tom, nakolik křesťané jak na Západě, tak na Východě budou společnými svědky Krista.?
Že to je možné, dokazuje tento jubilejní velehradský kongres. Ani ne tak tím, co bylo řečeno ? byť sebe brilantněji ? ale v liturgických momentech. Na katolické mši v bazilice byli přítomni pravoslavní. A na pravoslavné božské liturgii zas zpíval chór mladých řecko?katolíků. Snad nejsilněji jsem cítil, co se tu předznamenává, v okamžiku, když před příjímáním se pravoslavný biskup skláněl nad již proměněným eucharistickým tělem Kristovým na oltáři, zatímco katolický chór zpíval slova: Jediný je svatý, jediný je Pán, Ježíš Kristus, ke slávě Boha Otce. Amen.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
