Rádio Vaticana

Drazí bratři a sestry,
Dnes chceme meditovat o jednom z velkém biskupovi Církve ze IV.století, svatém Basilovi, kterého byzantské liturgické texty nazývají ?lumen Církve?, ke kterému s obdivem vzhlíží Církev Východu i Západu kvůli svatosti života, vytříbenému učení a kvůli harmonické syntéze spekulativních i praktických talentů. Sv.Basil se narodil roku 330 v rodině světců, ?pravé domácí Církvi?, žijící v klimatu hluboké víry. Dokončil svá studia u těch nejlepších učitelů Athén a Konstantinopole. Světské úspěchy jej však nenaplnily a naopak zaznamenává, že ztratil mnoho času zbytečnostmi, když v jednom svém spise píše: ?Jednoho dne, jako bych se probudil z hlubokého spánku, obrátil jsem se k podivuhodnému světlu pravdy evangelia? a plakal nad svým ubohým životem? (srov. Ep. 223: PG 32,824a). Přitáhl jej Kristus, na kterého začal hledět a jenom Jemu naslouchat (srov. Moralia 80,1:PG 31,860bc). Pevně se rozhodl, že se bude věnovat mnišskému životu v modlitbě, v meditaci Písma svatého a spisů církevních Otců a charitativním skutkům (srov. Epp. 2 a 22) a následovat tak také příklad své sestry, svaté Makriny, která již žila mnišským asketismem. Potom přijal kněžské svěcení a nakonec se roku 370 stal biskupem Césareje Kapadocké v dnešním Turecku.

Svými kázáními a spisy vyvíjel intenzivní činnost pastorační, teologickou i literární. Svou vyváženou moudrostí dovedl spojovat službu duším, oddanost modlitbě a meditaci v samotě. S využitím své osobní zkušenosti prosadil založení mnohých ?bratrstev? či společenství Bohu zasvěcených křesťanů, která často navštěvoval (srov. Řehoř Naziánský, Oratio 43,29 in laudem Basilii: PG 36,536b). Mluveným i psaným slovem, z nichž se nám mnohá zachovala (srov. Regulae brevis tractatae, Proemio: PG 31,1080ab), je povzbuzoval k životu a pokroku v dokonalosti. Z jeho děl čerpali také různí zakladatelé starověkého mnišství. Je mezi nimi také svatý Benedikt, který Basila pokládal za svého učitele (srov. Regula 73,5). Sv.Basil vytvořil velice specifický druh mnišství, které žilo nikoli v uzavřenosti, nýbrž otevřenosti vůči společenství místní Církve. Jeho mniši byli pevnou součástí místní Církve a byli jejími animátory, kteří předcházeli ostatní věřící v následování Krista a své přilnutí k Němu ? lásku ke Kristu ? projevovali nejen vírou, ale zejména skutky lásky. Tito mniši, kteří měli školy a nemocnice, sloužili chudým a ukazovali tak integrálnost křesťanského života v jeho plnosti. Svatý otec Jan Pavel II. o mnišství napsal: ?Mnozí mají za to, že ona hlavní struktura života Církve, kterou je mnišství, byla založena pro všechna staletí především svatým Basilem; anebo by přinejmenším ve své vlastní podstatě nebyla definována bez jeho rozhodujícího přínosu? (Apošt.list Patres Ecclesiae 2).

Jako biskup a pastýř své rozsáhlé diecéze se Basil neustále trápil obtížnými materiálními podmínkami, ve kterých věřící žili; rozhodně pojmenovával zla; a nasazoval se ve prospěch těch nejchudších a na okraj vytlačovaných; často také zasahoval u vládců, aby ulehčil utrpení obyvatelstva, zejména ve stavu krajní nouze; bděl nad svobodou Církve, a dovedl také odporovat mocným, když se stavěl na obranu práva vyznávat pravou víru (srov. Řehoř Naziánský, Oratio 43,48-51 in laudem Basilii: PG 36,557c-561c). Bohu, který je láska a charita, Basil vydal platné svědectví vybudováním mnoha hospiců pro potřebné (srov. Basil, Ep. 94: PG 32,488bc), jakéhosi města milosrdenství, které bylo pojmenováno po něm: Basiliada (srov. Sozomeno, Historia Eccl. 6,34: PG 67,1397a), jež tak stojí u počátků všech moderních nemocničních či ústavních institucí.

Basil, který se jednak usilovně zabýval konáním charity, v níž se projevuje víra, tak z druhé strany také do středu svého života kladl liturgii. Basil byl moudrým ?liturgickým reformátorem? (srov. Řehoř Naziánský, Oratio 43,34 in laudem Basilii: PG 36,541c) a zanechal nám velkou eucharistickou modlitbu (či anaforu), která byla nazvána po něm, a dal zásadní podobu modlitbě a žaltáři: z jeho popudu si lid zamiloval a poznal Žalmy, s přicházel se je modlit také v noci (srov. Basil, In Psalmum 1,1-2: PG 29,212a-213c). A tak vidíme, jak liturgie, adorace ? ono být na modlitbách s Církví ? a charita jdou ruku v ruce a vzájemně se podmiňují.

Odvážně a horlivě se Basil dovedl postavit na odpor heretikům, kteří popírali, že Ježíš Kristus je Bůh stejně jako Otec (srov. Basil, Ep. 9,3: PG 32,272a; Ep. 52,1-3: PG 32,392b-396a; Adv.Eunomium 1,20: PG 29,556c) a stejně tak i proti těm, kteří neuznávali božství Ducha svatého, tvrdil, že také Duch je Bůh, a ?musí být spolu s Otcem i Synem počítán a oslavován? (srov. De Spiritu Sancto: SC 17bis, 348). Basil je proto jedním z velkých Otců, kteří formulovali nauku o Trojici: o jednotě jediného Boha. Právě proto, že je Láska, je Bohem ve třech Osobách, které tvoří tu nejhlubší jednotu, která existuje: božskou jednotu.

Ve své lásce ke Kristu a k Evangeliu se tento velký Kapadočan zasazoval také o odstranění rozdělení uvnitř Církve (srov. Epp. 70 a 243), když se přičiňoval o to, aby se všichni obrátili ke Kristu a jeho Slovu (srov. De iudicio 4: PG 31,660b-661a), sjednocující síle, kterou mají všichni věřící poslouchat (srov. ibid. 1-3: PG 31,6553a-656c).

A nakonec se Basil naprosto oddal věrné službě Církvi a mnohotvárnému vykonávání biskupské služby. Podle programu, který sám navrhnul, se stal ? jak čteme v jednom z jeho spisů ? ?apoštolem a služebníkem Krista, rozdělovatelem Božích tajemství, hlasatelem království, vzorem a pravidlem zbožnosti, okem těla Církve, pastýřem Kristových ovcí, slitovným lékařem, otcem a živitelem, spolupracovníkem Boha, Božím rolníkem, stavitelem chrámu Božího? (srov. Moralia 80,11?20: PG 31,864b-868b).

Toto je program, který tento svatý Biskup odevzdal a odevzdává hlasatelům Slova; program, který sám velkodušně uváděl do praxe. Roku 379 se ani ne 50 letý Basil, strávený námahami a askezí, navrátil k Bohu, ?do naděje života věčného, skrze Ježíše Krista, našeho Pána? (De Baptismo 1,2,9). Byl člověkem, který opravdu žil s pohledem upřeným ke Kristu, člověkem lásky k bližnímu. Basil, plný naděje a radosti víry, nám ukazuje jako být skutečně křesťany.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience