Nedaleko křižovatky před Andělským hradem mě dohonil mladý muž, podle výslovnosti odněkud ze severu Itálie, a ptal se, jak se dostane na Piazza Santi Apostoli. Radil jsem mu jet autobusem, ale on měl dost času do začátku manifestace, že půjde pěšky A tedy trasou přes Piazza Navona, kolem Pantheonu směrem ke Gregorianě a tam už najde manifestanty. Po pár krocích mi svitlo: Jak nádherný identikit manifestanta. Urazí stovky kilometrů, aby si udělal pouť ke hrobu apoštola Petra a pak jde manifestovat, hlasitě a veřejně vyslovit podporu pronásledovaným křesťanům v Asii.
V Afganistanu ?osvobozeného od muslimských fundamentalistů či talibanu? každý konvertita na křesťanství riskuje trest smrti. Odvážný Abdul Rahman, kterého udala vlastní rodina, žije po zachránění před popravou v Itálii pod ochranou. V Iráku, Pakistánu, Indonezii, Thajsku, v Gaze ba i v Indii se křesťané stávají oblíbeným terčem pronásledování fanatických extremistů. Kněží, řeholnice i katecheté bývají unášeni, jako téměř před měsícem misionář P. Bossi, a mnozí z nich i zabiti.
V Libanonu , nazývaném kdysi ?Asijské Švýcarsko? trýzněném nekončící občanskou válkou, se křesťanská 51 % většina obyvatelstva zmenšila na 38 %. V Izraeli- Palestině ze 6, 8 % na 1, 6 % v Iráku z 3, 2% na 1, 4 %. Na konci ledna minulého roku 173 křesťanských rodin z Beit Sahur, nedaleko Betlléma, se vystěhovalo do Chile, kde je nyní více křesťanů pocházejících z Betléma než v samotném městě Ježíšova narození. ? ?Pater Bagheed Ganni, 34 let z Mosulu, byl mým přítelem. Tento mladý chaldejský kněz byl před měsícem zavražděn, po skončení mše svaté . S ním byli zabiti tři podjáhni. Skupina muslimů je zastavila, dala jim ultimatum, aby se obrátili na islám, když odmítli, jen zaštěkaly samopaly?, vyprávěl P. Cervellera z tribuny manifestujícím.
Magdi Allam, náměstek ředitele novin Corriere della Sera, průkopník bojů proti islámskému terorismu vyhranil tuto manifestaci slovy: ?Dost se znesvěcováním Boha, který byl přeměněn na ideologii nenávisti. Prosazujeme právo na náboženskou svobodu všude ve světě na základě respektování víry druhého a vzájemného uznání tohoto práva, které je právě v arabských státech porušováno?. Ve své plamenné řeči on, muslim, obviňoval islám z nesnášenlivosti již od jeho počátků, varoval politiky, aby přestali ?krmit krokodýla v naději, že je sežere až jako poslední. Zvlášť ostře napadl hanebné mlčení politiků a hromadných prostředků o osudu misionáře P. Bossiho?. Nadešla hodina, kdy musí být jasno, mít odvahu k pravdě. P. Bossi se stal měřítkem naší etické úrovně, Vy jste ji opět pozvedli tím, že jste veřejně dokázali, že jeho život nemá menší cenu než život jiných unesených.? Taková a podobná svědectví a výzvy rozehřívaly atmosféru večera na Piazza Santi Apostoli, kterému vrývalo zvláštní charakter heslo: ?Zachraňme křesťany!? Z diskuse pak vyplynuly některé závěry: Allam vybízel: ?Začněme se zajímat o náboženskou svobodu u nás doma, v Itálii, kde se velmi mnozí muslimové nemohou přiblížit k mešitám, přeměněným na generální štáby islámských extrémistů. A P. Cervellera: ? Tento večer se západoevropané opět přemýšlejí o křesťanech a náboženské svobodě ne jako o historické hanbě, nýbrž jako o dobru pro Evropu. Naše úsilí je krokem k znovuzrození Evropy, která bere mízu a život z křesťanských kořenů.?
Nepřítel na vzdálenost tří set metrů je terčem. Na tři metry je člověkem. ?Tímto výrokem končil jeden mladý režisér svůj film. Myslím, že se křesťan musí postavit do téhle perspektivy, chce-li ztratit chuť stisknout kohoutek a míní-li nechat navždy padnout na zem klacek?. Tak psal před 40 léty ve své knize ?Nepohodlná evangelia?, jež mimochodem v těchto dnech zažila třicáté vydání - don Alessandro Pronzato známý autor náboženské literatury. Je to podmanivá myšlenka a vyhmátla pravdu, která je často opakována v různých formách. Tak se například říká, že ?kat nikdy nehledí své oběti do tváře?, zatímco jeden Tibeťan vypráví o postupné zkušenosti, jakou prochází proměna vztahu ke druhému člověku podle toho, jak je vzdálen: Zdálky se zdá, že se hrozivě blíží nějaká bestie, pak rozpoznáš že je to ve skutečnosti člověk, a teprve až ho máš před sebou a hledíš mu do očí objevíš, že je to dlouho nepřítomný bratr.
Ten mladý filmový režisér (už si nevzpomínám na jeho jméno, a snad je dnes proslulý nebo zapomenutý) nám vrývá do vědomí, že vzdálenost je základním zákonem nenávisti. Čím více odmítáš, vyháníš druhého, čím více na něho hledíš zdálky a čím více je pro tebe cosi, tím více se stáváš podezřívavým a naježeným a myslíš si, že je tvým nepřítelem. Což se nám často nestalo, že jsme zle mluvili o lidech, které jsem znali jen zdálky jen z lidských řečí a že jsme pak objevili, když jsme se s nimi setkali, že byli úplně jinačí, než v našich představách a předsudcích. Je tedy třeba riskovat a častěji odstranit vzdálenosti, vrátit se na ony ?tři metry?, ale i méně, setkat se tváří v tvář. Pak snad bude možno dojít i k vzájemnému objetí.
Strach ochromuje, je uhrančivý, ale není všemocný. Zlo v jakékoliv podobě, i té vražedné je možné přemoci, je možné odstranit ze života je možné proměnit v dobro ? láskou - v Kristu a s Kristem.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
