Od 17. století do roku 1911 vládla Číně mandžuská dynastie Čching. V té době došlo k obnovení moci Číny, podpoře vědy a umění. Rozšířil se vliv Číny na Tibet, Mongolsko a Západní Indii a rozvinul se obchod s Anglií. Na přelomu 19. a 20. stol. narůstá odpor proti pronikání cizinců, který přerůstá v protimandžucké povstání. Výsledkem bylo vyhlášení Čínské republiky dne 29.12.1911. V roce byl 1912 založen Kuomintang a o devět let později Komunistická strana Číny. V roce 1925 nastala občanská válka. Od roku 1927 docházelo k bojům mezi Kuomintangem a Komunistickou stranou Číny pod vedením Mao Ce-tunga.
V roce 1922 jmenoval papež Pius XI. prvního apoštolského delegáta v Číně mons. Celsa Constantiniho. Ten setrval na postu 11 let a byl velmi vážený. Díky jeho úsilí papež Pius XI. vysvětil v roce 1926 šest čínských biskupů. V roce 1924 zahájil Constantini první sněm čínské církve v Šanghaji. Založil první čínskou katolickou univerzitu Furen, semináře a vyvíjel mnoho dalších aktivit. Otevřel novou stránku historie čínské církve a vztahů mezi Čínou a Svatým stolcem.
V roce 1940 bylo v Číně už 33 biskupů. O šest let později 99 vikariátů a 40 apoštolských prefektur. Pius XII. mění téměř všechny apoštolské vikariáty na diecéze, které jsou uspořádány do 20 metropolitních provincií. Ve třech z nich byl čínský arcibiskup.
Po vítězství revolučních sil Osvobozenecké armády Komunistické strany Číny byla 1.října 1949 vyhlášena Čínská Lidová Republika. Tu neuznal generál Chiang Kai-shek, jenž na to na ostrově Tajwan založil Čínskou republiku. Čínská Lidová Republika v roce 1950 obsadila ostrov Chaj-nan a Tibet. Nová vláda uzákonila pozemkovou reformu a znárodnila průmyslovou výrobu. V Číně v té době bylo už bylo 139 arcibiskupů a biskupů, z toho 26 čínských a 113 cizích. Nová vláda vyhostila mnohé evropské a americké misionáře. Pius XII. jmenoval prvním kardinálem Tommase Tian Gengxina, biskupa z Qingdaa.
V červenci roku 1949 byl prvním apoštolským nunciem v Číně jmenován mons.Antonio Riberi. U vlády v Nanchinu se akreditoval 28.listopadu 1949. Jeho působení bylo krátkou, ale důležitou historií pro pochopení vzájemných pozic Říma a Pekingu. Mons. Riberi byl v roce 1951 podrobený domácímu vězení a poté vyhoštěn z Číny. Uchýlil se na Tajwan, kde až do dneška funguje papežská delegatura a kde žil až do roku 1967. Otec Li Wei-kuang, generální vikář arcidiecéze Nanjing, toto vyhoštění podpořil. Z toho důvodu byl papežem Piem XII. exkomunikován. Je jediným člověkem čínské církve, který zůstal ve stavu exkomunikace.
Regionální čínské Vlastenecké katolické sdružení a Výbor pro reformu církve bylo založeno v roce 1951. Znárodněny byli instituce a majetek katolické církve. Počet diecézí vzrostl z 139 na 144. V lednu 1952 napsal Pius XII. katolické církvi v Číně apoštolský list Cupimus imprimis a o dva roky později Ad Sinarum Gentem. Mnoho kněží a biskupů bylo po té uvězněno. Mezi nimi biskup ze Shangai Kung. Kněží této diecéze spolu s věřícími si jako svého vůdce zvolili otce Shih-langa. Telegramem do Říma žádali povolení k jeho svěcení. Žádost byla zamítnuta.
Po vyhlášení kampaně Sto květů v roce 1956 se rozpoutala nová vlna protikřesťanských represí.
Došlo k vytvoření celonárodního Vlasteneckého sdružení čínských katolíků. Následovalo patnáct Římem nepovolených biskupských svěcení i první lidové volby biskupa v Sečuánu. Brzy přišel výrok Pia XII. (Apostolorum Principis, 29.června), který mluví v podstatě o schizmatu, i když se papež termínu schizma vyhnul. V příštích čtyřech letech bylo vysvěceno dalších 36 ilegálních biskupů.
Roku 1959 bylo potlačeno povstání v Tibetu. Druhý kongres Vlasteneckého sdružení v roce 1962 měl mimo jiné jako výsledek sedm dalších ilegálních svěcení. Počet biskupů neuznaných Římem přesáhl čtyřicítku. Celkem bylo v Číně 62 biskupů, 20 z nich vysvěcených před rokem 1953 se chválením Říma, ale 42 po roce 1967 bez souhlasu Říma.
V roce 1966 začala Velká kulturní proletářská revoluce, která trvala do smrti Mao Ce-tunga v roce 1976. Během ní byli zavřeny kostely. Kněží, řeholníci a řeholnice byli sekularizováni, posláni do vězení a na nucené práce, aby byli převychováni.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky