Nový portál Vatikánského rozhlasu

?Kéž nás Bůh při zdravém rozumu zachovati ráčí? - tak by se dal přeložit titul sborníku filosofických esejí, který právě vychází v Itálii a na němž se vedle dalších autorů podílel francouzský filosof André Glucksmann, který zde ve svém eseji, nazvaném ?Na straně Benedikta? otevřeně podporuje papežské magisterium, zejména přednášku Benedikta XVI. v Řeznu, jejíž obsah byl účelově mediálně zmanipulován se všeobecně známými důsledky, v nichž zcela zanikl samotný smysl papežova návrhu obnovit spojenectví rozumu a víry. Nebylo by na tom nic tak zvláštního, kdyby autorem zmíněné eseje nebyl filosof, o jehož katolicitě nemůže být vůbec řeči. Světoznámý francouzský publicista André Glucksmann je laicistický filosof, židovského původu, a tedy někdo, koho bychom na první pohled mezi papežovými přívrženci rozhodně nehledali. Obsáhlou ukázku ze zmíněné eseje francouzského spisovatele přineslo sobotní vydání italského deníku Corriere della Sera, z něhož vyjímáme následují ukázku textu André Glucksmanna:

Přednáška v Řeznu, která rozhodně není nějakou improvizací daného okamžiku, a už vůbec ne provokací, jak se psalo, se dotýká nejhlubšího tématu biblického textu a nevyčerpatelných meditací tří monoteistických náboženství.

Ten kdo zabíjí ve jménu Boha, může být jak věřící, tak nevěřící. Pokud je věřící, stává se tak místodržitelem svévolné moci, zbavené rozumu; plete si Boha a Tajfun a dovoluje si všechno. Pokud není věřící, zabíjí v sobě rozum a stává Tajfunem, který si nic nezakazuje. V obou případech, ocitne-li se nebeský i pozemský rozum v zapomnění, je potlačen každý rozdíl mezi hněvem shůry a hněvem zdola, pyšně je ztotožněn člověk a božství a zaniká možnost rozlišovat dobro a zlo. Literatura XIX. století, dokonce právě ta ruská, už předvídala slepou uličku definitivní eliminace zákazů, do se níž po hlavě vrhnul velký počet posedlých XX. a XXI. století.

Každé náboženské vyznání přirozeně zavrhuje ta druhá, která nesdílejí jeho ideály a jeho vizi nejvyššího Dobra. Evropský rozum dlouho využíval plurality náboženství a relativismu, který z něho plyne, a jako zákonodárná autorita se snažil nahrazovat víru a vystupovat jako absolutní náboženství. Toto byl cíl německého idealismu XIX. století, jeho epigonů a pokračovatelů. Počínaje kolaborací Platona s tyranem Dionýsem ze Syrakus, až k těm nejhorším kompromisům zelótů Lenina, Stalina či Hitlera, nás transcendentální pýcha, pohlcující v jediném soustu rozum i víru, vrhá z katastrofy do katastrofy. V XXI. století na konci postmoderní epochy velkých ideologicko-historických příběhů prosperuje na zraněních filosofie nihilismus, který proklamuje nejen relativitu dober a hodnot, ale ještě radikálněji relativitu zla. Odtud nevyhnutelně plyne kulturní svévole a zčásti naše definice nelidskosti. Násilí, proč ne? Etnické čistky, proč ne? Genocida, proč ne? Zabít otce i matku, bratra i sestru, why not? Sebevražda sokratovského rozumu rodí zrůdy.

?Zabij bližního svého jako sebe samého!? Nihilistický imperativ vesele překračuje geografické i geopolitické hranice. Pokrývá dnes veškeré rozpětí možného násilí a umožňuje šíření masakru nevinných. Od individuální lidské bomby, pojaté jako ?atomová bomba chudých?, až ke zbraním hromadného ničení, jež jsou k dispozici postavám, které o sobě dávají vědět svou velkou nezodpovědností, hrozby se stále množí. XX. století ještě rozlišovalo technickou schopnost učinit konec lidským dějinám (Hirošima) od duchovní schopnosti bez skrupulí říznout do těla (Auschwitz). Hitler nikdy nevlastnil tuto bombu a Američani, kteří ji zkonstruovali, aby mu čelili, sami nikdy nepřijali ideologii smrti. Stalin, osobně silně otřesen rizikem krachu, hrozícímu se v roce 1941 vymknout jeho kontrole, se nikdy neodvážil přestoupit obě tabu zrady. Proto studená válka zůstala studenou.

Tato dvě tabu, uložená zábranami a rozvahou, drží na uzdě běsy války stále méně. Vzpomínka na Hirošimu se zatemňuje, vzpomínka na Auschwitz je banalizována. Vnímání zla je zlehčováno. Z jedné strany jsou tu kmotrovské státy, vybavené absolutními zbraněmi, které sakralizují sami sebe; z druhé strany teroristické organizace bez zákonů a skrupulí; mezi těmito dvěma visí patologický závěs všeobecného nihilismu. Rozum a víra musí společně vynést na povrch novou výzvu: nihilismus proměňuje sílu jednat na schopnost nejednat a vůli k moci na vůli škodit.

Náboženství potřebuje autonomní rozum, který ho neumí nahradit. Náboženství, které plní orientační funkci na poli, které je pod jurisdikcí rozumu, funkci teologálních ctností (víry, naděje, lásky), se široce dotýká rozumu v oblasti těch nejvíce světských ctností, zvaných kardinální? Nihilismus se snaží učinit zlo neviditelným, nevyslovitelným a nemyslitelným. Proti této mentální a globální devastaci se staví řezenská přednáška odvoláním se k ?biblické víře? a k ?tázání řecké filosofie?, aby bez ústupků obnovila smlouvu, po jejíž definitivnosti a vítězství toužím.

- úryvek z eseje známého francouzského filosofa André Glucksmanna ?Na straně Benedikta?.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky