Kulturní revoluce, kterou v roce 1966 Mao Ce-tung vyhlásil, byla postavena na myšlence nepřetržité revoluce a masové demokracie a měla vymýtit kapitalismus uvnitř komunistické strany. Pravým důvodem ale patrně bylo to, že Mao od roku 1959 postupně ztrácel vliv ve straně a takto se chtěl zbavit svých nepřátel. Během revoluce byly páleny knihy, vypleněna muzea a ničeny historické budovy. Trpěla pochopitelně i katolická církev. Byly zavřeny kostely. Kněží, řeholníci a řeholnice byli sekularizováni, posláni do vězení a na nucené práce, aby byli převychováni.
V roce 1970 z Hong Kongu papež Pavel VI. pozdravil všechen lid čínského národa a směřoval poselství čínským katolíkům. V roce 1971 byla Čínská lidová republika přijata do OSN, a v příštím roce byl znovu otevřen kostel Narození v Pekingu. Kulturní revoluce skončila smrtí Mao Ce-tunga v roce 1976.
Chaos v zemi pokračoval. V následném boji o moc neuspěla tzv. ?banda čtyř?, která na revoluci měla velký podíl. Poté byla obviněna z uvedení země do chaosu a všichni odsouzeni k vysokým trestům. Do čela státu se dostalo proreformní křídlo Komunistické Strany Číny reprezentované Teng Siao-pchingem. Situace věřících se zlepšila až do té míry, že Vlastenecké sdružení souhlasilo se jmenováním biskupa pro Peking. Stal se jím, v roce 1979, Fu Tieshan. Současně bylo z vězení propuštěno mnoho kněží a řeholnic. V témž roce se šanghajský biskup Ignatius Kung Pinmei stal kardinálem ?in pectore?. Na třetím národním shromáždění Vlasteneckého sdružení bylo ohlášeno vytvoření vládní Konference čínských biskupů a Administrativní výbor církve.
V následujících letech došlo ke zlepšování vztahů se Západem. 1978 byla podepsána mírová smlouva mezi ČLR a Japonskem, a o rok později (1979) se datuje počátek diplomatických styků s USA. Proběhly ekonomické reformy, které zemi měly přiblížit západu. Například byly vytvořeny tzv. ?Zvláštní ekonomické zóny?, kde bylo umožněno podnikání západním investorům. V roce 1982 napsal Jan Pavel II. dva dopisy s ?čínským tématem?. ?Caritas Christi? z 6. ledna k zahájení nového čínského roku směřoval všem biskupům světa. 13. září poslal dopis biskupovi Maceraty k výročí příchodu misionáře Mattea Ricciho do Číny.
Nová čínská ústava z tohoto roku (1982) obsahuje článek proti ?zahraniční? nadvládě nad čínskou církví a jsou uvězni kněží obvinění z udržování kontaktů se Svatým Stolcem. Rok na to Jan Pavel II. apeluje na obnovení dialogu a dohodu.
V roce 1986 Vlastenecké sdružení čínských katolíků potvrdilo svou nezávislost na Vatikánu.
A o tři roky později, v roce 1989, došlo na náměstí Nebeského klidu v Pekingu ke studentským protestům proti vládnoucí Komunistické straně Číny. Ty ale tvrdým zásahem potlačila armáda. K zavedení demokracie a pluralitního systému nedošlo. Téhož roku diecézní centrum v Šanghaji začalo překládat dokumenty II. vatikánského koncilu. Vládní biskupská konference se rozhodla uznat papeže za ?duchovní? hlavu církve a převzít kontrolu nad záležitostmi čínské církve. Všichni biskupové neuznaní touto vládní biskupskou konferencí byli posláni do vězení.
V 90. letech došlo postupně k dalším hospodářsko-politickým reformám, které se projevily v růstu ekonomiky. Vedle toho ale také vedly k růstu korupce a zvětšení rozdílů mezi bohatými a chudými.
1.července 1997 byl k Čínské lidové republice znovu připojen Hong Kong, který předtím spravovala Velká Británie. Podmínkou bylo, že půjde o ?jeden stát, dva systémy?. O dva roky později bylo připojeno Macao, původně pod správou Portugalska.
V roce 2000 přijíždí do Pekingu na sympozium kardinál Etchegaray a setkává se s lidmi z vlasteneckého sdružení. Na Svatopetrském náměstí v Římě bylo svatořečeno 120 čínských mučedníků z let 1648 ? 1930. Peking se proti tomuto svatořečení tvrdě ohradil.
V roce 2001 zasílá Jan Pavel II. poselství účastníkům mezinárodního sympozia: ?Matteo Ricci: pro dialog mezi Čínou a západem?. V příštím roce probíhá ?Ad limina? biskupů Tajwanu a je uvězněn biskup Wei Jingyi. Čínská vláda potvrzuje v roce 2003 Vlastenecké sdružení. A v dalším roce opět dochází k uvěznění několika biskupů, z nichž jednomu bylo hodně přes osmdesát.
Na biskupský stolec ve Hengsui byl zvolen místní katolickou komunitou Peter Feng Xinmao. Zároveň byl akceptován Svatým Stolcem. Osservatore Romano zveřejnilo oznámení o úmrtí dvou čínských biskupů (Huang Woze z Nanchongu a Francise Xavier Guo ze Zhengji). Oba biskupové byli vlastenečtí, ale uznaní Svatým Stolcem.
V roce 2005 byli dva biskupové (Giuseppe Xing Wenzhi a Antonio Dang Ming Yan), zvolení podle čínského způsobu, pravděpodobně, i když ne oficiálně, akceptováni Svatým Stolcem.
Papež Benedikt XVI. pozval na Synod biskupů také několik čínských, mezi nimi jednoho, který byl zvolen podle čínského způsobu a který následně nebyl Římem uznán. Čínská vláda však jejich účast znemožnila. Giuseppe Zen, emeritní biskup Hong Kongu, byl jmenován kardinálem.
Rozšiřuje se zvyk volit biskupa, který je přijatelný nějakým způsobem jak pro Peking, tak pro Vatikán. V roce 2006 probíhá nové ilegální biskupské svěcení a dochází k uvěznění některých kněží a biskupů.
26.prosince 2006, při modlitbě Anděl Páně, prohlašuje Benedikt XVI.: ?Myslím na ty katolíky, kteří zachovávají věrnost Petrovu stolci bez přistupování na kompromisy, někdy za cenu velkého utrpení. Celá církev obdivuje jejich příklad a modlí se, aby měli sílu vytrvat, a ví, že jejich strasti jsou zdrojem vítězství, i když se momentálně mohou jevit jako porážka.?
V katedrále v Shenyangu, na severovýchodě země, byl biskupem koadjuktorem vysvěcen Paolo Pei Junmin. Podstatným faktem je, že toto svěcení proběhlo se souhlasem Svatého Stolce.
Jan Pavel II. adresoval během svého pontifikátu více než 30 promluv ?velkému čínskému národu?. Nabízel službu církve společnosti a na oplátku žádal náboženskou svobodu, zejména právo církve ustanovovat své vlastní biskupy. Benedikt XVI., několik týdnů po svém zvolení, v první promluvě k diplomatickým sborům oslovil i národy, s nimiž Svatý Stolec nemá ještě diplomatické styky. Při té příležitosti otevřel diskusi o možnosti diplomatických styků s Čínskou lidovou republikou, ne kvůli získání nějakých privilegií, ale pro legitimní podmínky svobody, aby církev mohla nést své poslání, spojené s nabídkou spolupráce k zajištění důstojnosti každé osoby a společnému dobru.
20. ledna 2007 oznámil Benedikt XVI. své rozhodnutí napsat Dopis katolíkům v Číně.
Potíže jako rozdělení na ?oficiální? a ?podzemní? církev ani perzekuce nezastavily růst katolické církve v Číně. V roce 1949 tu bylo 3 milióny katolíků a nyní je to minimálně 12 miliónů. Pomalu se překonává trauma rozdělení na ?vlastenecké? a ?podzemní? křídlo. Ročně bývá v Číně pokřtěno na 150 tisíc dospělých, konvertují především mladí lidé studující na univerzitách. Pravdou však je také to, že v mnoha vesnicích je motivem ke konverzi přesvědčení, že katoličtí kněží mohou modlitbou odhánět démony, léčit nemocné?
Některým křesťanským komunitám se daří organizovat korespondenční kurzy teologie.
Církev v Číně se potýká s generační propastí. Semináře a kláštery byli na dlouhou dobu zavřeny a nyní chybí jedna generace kněží a řeholnic. Vláda stále ještě nepovolila mužské řehole.
Na druhou stranu stát vítá charitativní činnost církve vůči sirotkům, starým lidem a lidem nakaženým HIV, protože na tomto poli stát nemůže naplnit potřeby.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
