Vyplacení astronomické sumy 660 milionů dolarů, kterým se uzavírá série občansko-právních kauz proti arcidiecézi Los Angeles ve věci skutečných či domnělých případů pohlavního zneužívání neplnoletých ze strany kněží, si zasluhuje také komentář, vycházející ze skutečné znalosti amerického právního řádu. V první řadě by bylo přetvářkou mluvit o 660 milionech vyplacených ?obětem?. Značná část této sumy je totiž určena na zaplacení právníků. Většina osob, které vedly spor proti arcidiecézi, podepsali totiž se svými právníky ? obvykle stále týmiž specialisty na tento typ kauz - smlouvy o kvótě sporu (contingency), to znamená dohody, na jejímž základě tito advokáti nebudou placeni za to, že zastupují klienty, ale shrábnou pak na konci sporu či v případě úspěchu procentuálně významnou (často 50%) částku toho, co dostane klient jako odškodné. Smlouvy o kvótě sporu, které byly zavedeny i v Itálii, a proti nimž protestují advokátské komory, jsou ze zákona tajné a jsou tak vystaveny evidentnímu zneužívání. Je takřka jisté, že přinejmenším polovina, a dost možná, že mnohem více z oněch slavných 660 milionů skončí nikoli u obětí, ale v objemných kasách nepatrného počtu dravých advokátů.
Pravdou je také, že rozhodnutí o vyplacení částek v žádostech o odškodnění za pohlavní zneužívání přijímají nikoli atakované náboženské instituce ? nikoli jen katolické, protože žádosti o miliardová odškodnění zasáhly také protestanty, hinduisty a židy ? ale pojišťovací společnosti. Ty totiž ? zejména jedna, která je neoddiskutovatelným leaderem na tomto trhu ? pojišťují náboženské instituce (a nejen ty) proti riziku placení odškodného v případech pohlavního zneužívání i tehdy, došlo-li k němu mnoho let před uzavřením pojistné smlouvy. Pojišťovny platí značnou část tohoto odškodného, ale rozhodují o těchto transakcích a někdy bez diskusí preferují jejich zaplacení, aby pak zvedly ceny, které rozhodně nejsou nízké a které dnes všechny náboženské, školské a sportovní organizace ve Spojených státech platí za pojištění proti riziku ekonomických katastrof, které následují po obviněních z pohlavního zneužívání.
Toto schéma, které popsal v celé řadě studií, sociolog Philip Jenkins, tedy ukazuje, že na tomto poli jsou z ekonomického hlediska dva hlavní aktéři, kteří zůstávají veřejnosti málo známí: pojišťovací společnosti, které platí značnou část odškodného (a přijdou na své zvýšením cen za své služby) a specializovaní právníci, kteří poberou většinu těchto částek. Ani jedni, ani druzí se přitom vůbec nezajímají o zjištění pravdy.
Proto ony astronomické sumy, o nichž se mluví ? a ještě se bude mluvit, protože v případě Bostonské diecéze, kde se dosud jedná, nepůjde o menší sumu než v Los Angeles ? ve skutečnosti říkají velmi málo o otázce pedofilů mezi kněžími, třebaže jsou užitečné těm, kteří chtějí napadat Církev senzačními titulky. Skutečností zůstává to,co popisuje zpráva John Jay College z roku 2004, nejspolehlivější studie na toto téma, o níž se všichni zmiňují, ale málokteří ji četli. Počet kněží, kteří byli během 52 let v celých Spojených státech obviněni z pedofilie, je 958; odsouzených trestním tribunálem je 53. Je to příliš mnoho: i jeden jediný pedofil mezi kněžími je příliš, což vysvětluje i linii nulové tolerance papeže Benedikta XVI. v této věci i omluvu kardinála Mahonyho. Skutečné údaje jsou však tyto.
Z italského deníku Il Giornale 19.7.2007
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
