Drazí bratři a sestry,
Také dnešní liturgie nám podává Kristovo slovo, které je zároveň osvěcují a znepokojující. Během svého posledního výstupu do Jeruzaléma se jej někdo otáže: ?Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?? A Ježíš odpovídá: ?Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci.? (
Lk 13,23-24). Co znamenají ony ?těsné dveře?? Proč mnozí nebudou moci vejít? Jde snad o krok, který je rezervován pouze vyvoleným? Je dobře patrné, že tento způsob uvažování Ježíšových tazatelů je vlastně stále aktuální: stále tu číhá pokušení interpretovat náboženskou praxi jako pramen privilegií či jistot. Kristovo poselství míří ve skutečnosti opačným směrem: všichni mohou vstoupit do života, ale pro všechny jsou dveře ?těsné?. Neexistují privilegovaní. Přechod do života věčného je otevřen všem, ale je ?těsný?, protože je náročný, vyžaduje úsilí, sebezapření, umrtvení vlastního sobectví.
Znovu jako v minulých nedělích nás Evangelium vybízí uvažovat o budoucnosti, která nás očekává a na niž se máme připravovat během naší pozemské pouti. Spása, kterou Ježíš zjednal svou smrtí a vzkříšením, je univerzální. On je jediný Vykupitel a všechny zve na hostinu nesmrtelného života. Avšak pod jednou a toutéž podmínkou: snažit se následovat jej a napodobovat jej, vzít na sebe, stejně jako to učinil On, svůj vlastní kříž a dát svůj život do služeb bratřím. Jediná a univerzální je tedy podmínka ke vstupu do nebeského života. V poslední den ? připomíná znovu Ježíš v evangeliu ? nebudeme souzeni na základě domnělých privilegií, ale podle našich skutků. ?Tvůrci špatností? budou vyloučeni, zatímco ti, kteří konali dobro a hledali spravedlnost za cenu obětí, budou přijati. Proto nestačí jen se prohlašovat za Kristovy ?přátele? a pyšnit se falešnými zásluhami: ?Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích? (Lk 13,26). Pravé přátelství s Ježíšem se vyjadřuje způsobem života: vyjadřuje se dobrotou srdce, pokorou, mírností a milosrdenstvím, láskou ke spravedlnosti a pravdě, upřímným a poctivým úsilím o pokoj a smíření. Toto je, mohli bychom říci, ?průkaz totožnosti? autentických ?přátel?; toto je ?pas?, který nám umožní vstup do věčného života.
Drazí bratři a sestry, chceme-li také my projít těsnými dveřmi, musíme se snažit být maličkými, tzn. pokornými srdcem jako Ježíš. Jako Maria, jeho a naše Matka. Ona jako první hned za Synem prošla cestou Kříže a byla přijata do nebeské slávy jak jsme si to před několika dny připomněli. Křesťanský lid ji vzývá jako Ianua Caeli, Brána nebeská. Prosme ji, aby nás vedla v našich každodenních rozhodnutích po cestě, která vede k ?nebeské bráně?.
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
