Světovým tiskem proběhla v těchto dnech zpráva o chystaném zářijovém vydání soukromé korespondence bl. Matky Terezy z Kalkaty pod názvem: ?Mother Teresa: come be my ligth? (Matka Tereza: Přijď, buď mým světlem). Sbírku soukromé korespondence albánské řeholnice vlastním jménem Anežka Gonxha di Bojaxhiu připravil k vydání pro New Yorské nakladatelství Doubleday postulátor beatifikačního procesu O.Brian Kolodiejchuk.
Většina komentářů světového tisku k vydání soukromých dopisů této světoznámé řeholní sestry byla silně poznamenána obvyklou snahou žurnalistů vyvolat zájem čtenářů o jejich články a zároveň neznalostí základních pojmů křesťanského duchovního života, takže se většinou objevovaly titulky jako ?Matka Tereza ztratila víru? anebo ?Dopisy Matky Terezy odhalují krizi víry? (ČTK). Ve skutečnosti se pod výrazy ?duchovní temnota? nebo ?duchovní noc?, o nichž je v dopisech řeč, skrývají zkušenosti víry, které se v životech světců všech dob v křesťanské tradici běžně vyskytují. Pro Vatikánský rozhlas to v rozhovoru vysvětluje papežský kazatel O.Raniero Cantalamessa:
Tento jev je z křesťanské tradice velmi dobře znám. Možná je nový a dosud nevídaný v té formě, jakou měl u Matky Terezy. Zatímco ?temná duchovní noc?, jak ji popsal sv.Jan od Kříže je spíše přípravnou etapou k oné definitivní fázi, nazývané ?sjednocující?, u Matky Terezy se patrně jedná o poměrně stabilní stav, počínaje určitým momentem jejího života, kdy se pustila do onoho velkého díla křesťanské charity, až do konce života. Podle mého mínění má tento fakt prodloužené ?temné noci? určitý význam také dnes pro nás. Domnívám se, že Matka Tereza byla světicí v mediální éře, a že právě tato ?duchovní noc? ji chránila před tím, aby se stala obětí médií, tedy před domýšlivostí.. Ona sama totiž říkávala, že tváří v tvář velkým poctám a mediálnímu rozruchu, který kolem ní byl, nepociťovala vůbec nic právě proto, že prožívala tuto vnitřní prázdnotu. Šlo tedy o jakýsi ochranný ?azbestový oděv? pro průchod mediální érou?
V jednom jejím dopise čteme: ?V mé duši existují tolikerá protiřečení, hluboká touha po Bohu, tak hluboká, že bolí; utrpení pokračuje, a s ním i pocit, že jsem Bohem nechtěná, odmítnutá, prázdná, bez víry, bez lásky, bez nadšení? Nebe ? píše Matka Tereza ? pro mne neznamená nic: připadá mi jako prázdné místo!??
Vidíte, ale právě toto pronikavé utrpení, které působila Boží prázdnota, je znamením, že jde o paradoxně pozitivní jev. Jedná se o absentující přítomnost: Bůh je přítomen, ale není pociťován. Fakt, že Matka Tereza mohla stát hodiny před Nejsvětější svátostí, jak říkají svědci, kteří ji viděli takřka u vytržení? a pokud se vezme v úvahu stav, v jakém se přitom nalézala? pak to lze nazvat mučednictvím! Je to opravdové mučednictví, neboť kdo necítí Boha a cítí ono prázdno, a přitom setrvává před Eucharistií, stojí jakoby uprostřed ohně. A je zvláštní, že se někdo podivuje na těmito spisy Matky Terezy nebo si dokonce myslí, že jejich publikace způsobí nějaké překvapení nebo snad pohoršení mezi lidmi? Tato skutečnost totiž naopak činí postavu Matky Terezy doslova gigantickou, a rozhodně ji nijak neumenšuje. Normální, běžné ?ateisty? totiž nepřítomnost Boha vůbec netrápí.. Pro Matku Terezu však byla tato zkouška nejstrašnější, jakou lze prožít. Myslím, že Matka Tereza bude v tradici křesťanské svatosti opravdu patřit mezi ty největší právě pro tuto svou schopnost skrývat tyto stavy, a žít je osobně ve skrytu vlastního srdce! Snad právě na odčinění ateismu, který se v dnešním světě šíří, bylo Matce Tereze Bohem dáno pozitivně s vírou prožívat život jakoby Bůh neexistoval?
Mohla by publikace těchto dopisů některé věřící pohoršit?
Domnívám se, že s minimálním komentářem, který tento jev zasadí do celkového kontextu křesťanského duchovního života, způsobí tato publikace naopak nezměrné dobro a přinese všem nemalý prospěch.
Co mohou říci ?temné duchovní noci? svatých těm, kteří žijí bez víry?
Myslím, že je třeba rozlišovat. Ti, kteří žijí bez víry, ale nepyšní se tím, nevykřikují to na všechny strany, nepovažují to za důvod svojí nadřazenosti, ale žijí to jako nedostatek - myslím např. na mnoho z těch ?ateistů?, z nichž někteří konvertovali a jiní ne, jako byli např. Camus, Samuel Beckett. Těm umožní nahlédnout, že jim chybí jen krůček: stačilo by kdyby udělali krůček a ocitli by se na břehu, kde se z ničeho přechází ke všemu. U Matky Terezy totiž tato ?temná duchovní noc? zvláštním způsobem koexistovala s pokojem a štěstím, o kterém ona sama říkala, že by je neměnila za nic na světě, jako by to ostatně neučinil ani žádný jiný mystik. Jde proto o výzvu, která míří ke všem poctivým ateistům a zve je právě k tomu, aby učinili ze svého stavu prázdnoty a hledání smyslu života odrazový můstek, který je vymrští ke světlu?
Říká O.Raniero Cantalamessa.
odeslat článek
vytisknout článek
