S více či méně zatajeným dechem sledoval každý, komu se ta zpráva donesla, vývoj situace unesených jihokorejských evangelických křesťanů v Afghánistánu. Osud 23 členné skupiny se ne pro všechny vyvinul dobře. Dvě osoby byly zabity, a většinu zbývajících, tedy 21 členů, která je tvořena převážně ženami, postupně Taliban propustil výměnou za příslib odchodu všech Jihokorejců z Afghánistánu. Dohoda, kterou se Talibanu podařilo podepsat, však kromě odchodu již dříve odvolaných jihokorejských vojáků zavazuje také k odchodu všech jihokorejských misionářů ze země. Znalci místního prostředí, podle misijní katolické agentury AsiaNews, tvrdí, že únos nebyl motivován politicky, ale konfesionálně, a že v důsledku Talibanem dosažené dohody by mohlo dojít k ohrožení přítomnosti všech křesťanských misionářů v Afghánistánu. Nebezpečí tedy začíná hrozit i katolíkům. Ekumenismus v praxi, řeklo by se. Ale skutečnost je možné vidět i podrobněji. Při vší úctě k odlišnostem a identitě protestantských vyznání a přes všechnu umíněnou tupost muslimských fanatiků je možné zahlédnout určité příčiny této situace také v přístupu, jaký mají právě k evangelizaci protestantští misionáři na rozdíl od misionářů katolických.
Italský barnabita P.Moretti, dlouhodobě působící v jediné katolické farnosti v Afghánistánu tvrdí, že protestanti ?neberou ohled na zákony této země, a její sociální a politický kontext. Přicházejí sice s pomocí, kterou poskytují místním lidem v nemocnicích a školách, ale provádějí přitom zároveň evangelizaci, kterou lze označit za agresivní a která je státem zakázána. Proč ? ptá se katolický misionář ? vyvolávat rizika, když dosud neuzrála doba k lidské, inteligentní a citlivé otevřenosti Afghánistánu k jiným náboženským skutečnostem než je islám?? Farář jediného katolického kostela v zemi proto vybízí k ?rozvážnosti a konání dobra a to bez jakýchkoli vnějších projevů vlastní náboženské příslušnosti. Dokažme naším každodenním životem důslednost naší víry a tím se naše mlčení stane výmluvným. Afghánci to oceňují ? uzavírá P.Moretti ? a velmi si váží např. sester Matky Terezy, které pracují s dětmi anebo Malých sester Ježíšových.
Rozhodně se tím však nechce říci, že by si snad evangeličtí misionáři sami mohli za to, že byli uneseni. Nevděk za materiální a profesní pomoc, kterou do této zaostalé země Jihokorejští dobrovolníci přinesli, je do očí bijící i přes všechnu nešikovnost, které se mohli dopustit při hlásání svého křesťanského vyznání. I přesto se však stává zřejmým také primát a potřeba normálního, taktního a laskavého přístupu k člověku, který nechce o změně vlastního náboženství ani slyšet. Toto je prvotní a základní nonverbální poselství evangelia a je dostatečně výmluvné. Láska k bližnímu nepotřebuje slova, ani nálepky. Je dostatečně přesvědčivá sama o sobě. Její jazyk je nejen ekumenický a mezináboženský, ale má i svou nezaměnitelnost a originalitu.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
