Ctěný pane kardinále,
Vážený pane primátore,
Drazí bratři a sestry!
Jako první etapu své pouti do Mariazell jsem zvolil Mariánský sloup, abych se spolu s vámi na okamžik zamyslel nad významem Matky Boží pro Rakousko minulé i současné, jakož i nad významem, jaký má pro každého z nás. Srdečně zdravím vás všechny, kteří jste se přišli pomodlit k Mariánskému sloupu. Díky vám, drahý pane kardinále, za vřelá slova na uvítanou. Zdravím pana primátora a všechny přítomné veřejné činitele. Můj zvláštní pozdrav patří také mladým a příslušníkům cizojazyčných komunit Vídeňské arcidiecéze, kteří se po této liturgii Slova sejdou v kostele, kde budou až do pozítří účastnit výstavu Nejsvětější svátosti. Uskuteční tak konkrétně to, co chceme v těchto dnech činit všichni: hledět spolu s Marií na Krista.
S vírou v Ježíše Krista, vtěleného Božího Syna, souvisí již od počátků zvláštní úcta k jeho Matce, k oné Ženě, v jejímž lůně On přijal lidskou přirozenost a ba dokonce s ní sdílel tlukot jejího srdce, Ženě, která jej s jemnocitem a úctou provázela životem až k jeho smrti na kříži, a jejíž mateřské lásce na konec svěřil milovaného učedníka a s ním i celé lidstvo. Maria svým mateřským cítěním i dnes přijímá pod svou ochranu lidi všech jazyků a kultur, aby je společně v rozmanité jednotě přivedla ke Kristu. K Ní se můžeme obracet v našich starostech a potřebách. Od Ní se však máme také učit vzájemně se přijímat v té lásce, kterou Ona přijímá nás všechny: každého, jehož v jeho jedinečnosti a jako takového chce a miluje Bůh. V univerzální rodině Boží, ve které je místo pro každého, má každý rozvíjet vlastní dary pro dobro druhých.
Mariánský sloup, vybudovaný císařem Ferdinandem III. jako poděkování za osvobození Vídně od velkého nebezpečí byl jím samotným odhalen právě před 360 lety, a má být i dnes znamením naděje. Kolik lidí se zastavilo u tohoto sloupu a v modlitbě pozvedlo své oči k Marii! Kolik jich v osobních těžkostech zakusilo moc její přímluvy! Naše křesťanská naděje však sahá dále než k realizaci našich malých i velkých tužeb. Pozvedáme oči k Marii, která nám ukazuje k jaké naději jsme byli povoláni (srov. Ef 1,18). Ona totiž zosobňuje to, čím člověk skutečně je!
Před chvílím jsme slyšeli v úryvku z listu Efesanům, že nás Bůh ještě před stvořením světa vyvolil v Kristu. On od věčnosti zná a miluje každého! K jakému cíli nás vyvolil? Abychom byli svatí a neposkvrnění před jeho tváří v lásce! A to není neuskutečnitelný úkol: v Kristu nám již daroval jeho uskutečnění. Jsme vykoupeni! Pro naše spojení se vzkříšeným Kristem nás Bůh naplnil veškerým duchovním požehnáním. Otevřeme naše srdce, přijměme ten drahocenný odkaz! Pak budeme moci společně s Marií pět chválu její milosti. A budeme-li přinášet naše každodenní starosti k neposkvrněné Matce Kristově, On nám bude pomáhat otevírat naše malé naděje ke stále větší, opravdové naději, která dá smysl našemu životu a bude nás moci naplnit hlubokou a nezničitelnou radostí.
V tomto smyslu bych nyní rád, spolu s vámi, pozvedl své oči k Neposkvrněné, svěřil Jí modlitby, které jste ji před chvílí přednesli a vyprošoval její mateřskou ochranu této zemi a jejím obyvatelům:
Svatá Maria, Neposkvrněná Matko našeho Pána Ježíše Krista, v tobě nám Bůh daroval prototyp Církve a správného způsobu realizace našeho lidství. Tobě svěřuji tuto Rakouskou zem a její obyvatele: pomoz nám všem následovat tvůj příklad a orientovat náš život zcela k Bohu! Učiň ať se pohledem na Krista stává stále podobnějšími Jemu jako opravdové děti Boží! Potom také my, naplněni veškerým duchovním požehnáním, budeme moci stále lépe odpovídat na jeho vůli a stávat se tak nástroji pokoje pro Rakousko, Evropu i svět. Amen.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
