Pane prezidente,
Pane kancléři,
Ctěný pane kardinále
Drazí bratři v biskupské službě,
Vážení dámy a pánové,
Drazí mladí přátelé!
S velkou radostí vstupuji poprvé od začátku svého pontifikátu na Rakouskou zemi, zemi, kterou důvěrně znám a to nejenom proto, že je zeměpisně nedaleko mého rodiště. Děkuji Vám, pane prezidente, za srdečná slova, kterými jste mne jménem všeho rakouského lidu přivítal. Vy víte, jak velice jsem spřízněn s Vaší vlastí a s mnoha osobami i místy Vaší země. Tento kulturní prostor ve středu Evropy překračuje hranice a sbíhají se v něm podněty a síly z různých částí kontinentu. Kultura této země je bytostně proniknuta poselstvím Ježíše Krista a činností, kterou vykonala Církev v jeho jménu. To všechno a ještě mnoho jiných věcí způsobuje, že se mezi vámi, drazí Rakušané, cítím trochu jako doma.
Důvodem mého příjezdu do Rakouska je 850. výročí založení poutního místa Mariazell. Tato mariánská svatyně je v určitém smyslu jakýmsi mateřským srdcem Rakouska a má odedávna zvláštní význam také pro Maďary a slovanské národy. Je symbolem otevřenosti, která překonává nejenom zeměpisné a národnostní hranice, ale v osobě Mariině odkazuje na bytostně lidskou dimenzi: schopnost otevřít se Božímu Slovu a jeho pravdě.
V této perspektivě nadcházejících tří dnů bych rád podnikl pouť do Mariazell. V posledních letech dochází mezi mnoha lidmi k potěšujícímu růstu zájmu o poutě. Právě ve skutečnosti putování nacházejí i mladí lidé novou cestu k meditativní reflexi, vzájemně se poznávají a společně zakoušejí stvoření, ale také dějiny víry, ve které nezřídka neočekávaně objevují moc přítomnosti. Svoji pouť do Mariazell zamýšlím jako přebývání na cestě spolu s poutníky naší doby. V tomto smyslu za okamžik v centru Vídně zahájím společnou modlitbu, která bude jakoby duchovně doprovázet můj pobyt v této zemi.
Mariazell představuje nejenom historii 850 let, ale na základě historické zkušenosti a zejména gestem mateřského pokynu zázračné sošky směrem ke Kristu otevírá také cestu do budoucnosti. V této perspektivě bych dnes rád spolu s politickými autoritami této země a představiteli mezinárodních organizací pohlédl na naši přítomnost a budoucnost.
Zítra budu na slavnosti Narození Panny Marie, titulární slavnosti Mariazell, místě milostí. V eucharistické slavnosti před bazilikou se podle Mariina pokynu shromáždíme kolem Krista, který přijde mezi nás. Jeho budeme prosit, abychom jej mohli stále zřetelněji rozjímat, rozpoznávat ho ve svých bratřích, sloužit Mu v nich a jít společně s Ním k Otci. Jako poutníci do Svatyně, v modlitbě a prostřednictvím sdělovacích prostředků, budeme sjednoceni se všemi věřícími a lidmi dobré vůle v této zemi i daleko za jejími hranicemi.
Pouť neznamená jen cestu ke Svatyni. Podstatná je také cesta návratu ke každodennosti. Náš každodenní život začíná každý týden nedělí ? dnem Božího osvobození, který chceme přijmout a uchovat. Tak budeme slavit neděli v bazilice svatého Štěpána ve společenství se všemi těmi, kteří se ve farnostech Rakouska a na celém světě shromaždují ke mši svaté.
Dámy a pánové! Vím, že v Rakousku je neděle jakožto den volna spolu s volným časem ostatních dnů mnohými zčásti využíván k dobrovolnické službě druhým. Také tímto velkodušně a nezištně nabízeným úsilím pro blaho a spásu druhých se vyznačuje pouť našeho života. Kdo ?hledí? na bližního ? vidí jej a prokazuje mu dobro ? hledí na Krista a slouží Mu. Vedeni a povzbuzeni Marií chceme zaostřit náš křesťanský pohled na výzvy, kterým je třeba čelit v duchu evangelia a plni vděčnosti a naděje kráčet od minulosti bohaté milostmi do budoucnosti plné příslibů.
Pane prezidente, drazí přátelé! Těším se na tyto dny v Rakousku a na počátku své pouti skládám Vám a všem ostatním srdečné Grüss Gott!
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Promluvy
odeslat článek
vytisknout článek
