Papežská rada pro pastoraci migrantů a pocestných uspořádala První světové setkání kněží, jáhnů, řeholníků a řeholnic cikánského původu, jehož účastníky včera během pravidelné polední promluvy před Angelus pozdravil Benedikt XVI. Zmíněná Papežská rada loni vydala dokument nazvaný Směrnice pro pastoraci Romů a rozhodla se uspořádat letos setkání, kterého se účastní asi 50 osob z 10 různých evropských zemí, ale také z Brazílie a z Indie. Sekretář této papežské rady arcibiskup Agostino Marchetto v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas podává nejprve všeobecný nástin situace tohoto etnika:

Tvoří jej přibližně 36 milionů osob, žijících po celé Evropě, na celém Americkém kontinentu a v některých zemích Asie. 18 milionů jich žije v Indii, domovině této populace. Pokud jde o evropský kontinent, tak oficiální odhady Rady Evropy uvádějí jejich počet mezi 9-12 miliony s nejvyšší koncentrací ve Východní Evropě. Také ve Spojených státech jich žije asi 1 milion. Cikánská populace je tvořena různými skupinami a etniky, z nichž nejznámější jsou Romové. Sintové, Olaši, Kaléové, Yéniches a Xoraxané. Osob cikánského původu, kteří žijí zasvěceným, tedy celibátním způsobem života je kolem 100. Větší část, přibližně 20 jich žije v Indii, po níž následuje s deseti kněžími Maďarsko a také Slovensko a Španělsko. Francie je pak dosud jedinou zemí, kde je národním vedoucím pastorace cikánské populace kněz téhož původu a pomáhá mu ještě další kněz, 3 stálí jáhni, 2 sestry a jedna zasvěcené laička ? všichni cikánského původu.

Jak se rodí taková povolání?
Povolání je vždy tajemstvím... Rodí se však stejně jako v jiných prostředích, díky Božímu svědectví a milosrdenství a všem iniciativám, které jsou Cikánům nabízeny, zejména mladým spolu s příležitostí stálého kontaktu s kněžími a řeholníky či řeholnicemi, kteří je zapojují do činnosti Církve. Příkladem toho je pastorace salesiánů na Slovensku, školy víry ve Francii, modlitební setkání a pouti, které přitahují celé rodiny. Rodiny, samozřejmě, zůstávají prvním a nejdůležitějším místem, kde se rodí povolání, kde je slyšet hlas Boha, který povolává, zvláště je-li zároveň prostorem zbožnosti a má kontakt s pastorací. Pokud jde o Itálii je tu skupina osob, která se již více jak 30 let schází každý čtvrtek k modlitbě za nová povolání mezi tímto etnikem. Vzhledem k tomu, že nomádský životní styl je jeden ze základních povahových rysů jejich kulturní identity, může překvapit také to, že v tomto prostředí existují i povolání ke kontemplativnímu, klausurnímu životu. A skutečně, jedna karmelitánka je ve Španělsku a jedna benediktinka v Itálii.

Jakým specifickým problémům musí čelit cikánští kněží v pastoraci svého lidu?
Shrnul bych je takto: marginalizace a chudoba; ubohost jejich obydlí, zejména nomádských kolonií; těžkosti ve školní docházce dětí spolu s následným vysokým stupněm negramotnosti, která podle různých regionů kolísá mezi 50 až 100%; předsudky a negativní stereotypy, které nabývají až rasistických forem; obtíže Cikánů s hledáním práce, odborné formace a zdravotnické pomoci. K těmto problémům se pak přidává komplex méněcennosti, sebemarginalizace, nedůvěra, odstup od okolní společnosti. To všechno se pochopitelně odráží také na jejich duchovních povoláních. Někteří kněží a řeholníci cikánského původu mohou mít např. obavy přiznat se k tomu, že jsou Cikány ze strachu, aby nebyli diskriminováni. Nemálo jejich rodin pokládá tato povolání za dar a opravdové dobro svých dětí, avšak obavy z toho, že by mohli ztratit svou etnickou identitu je mohou odvést od této životní volby.

Co zamýšlíte konáním tohoto setkání?
Církev již léta vybízí katolíky tohoto etnika, aby se sami stali apoštoly a protagonisty v pastoraci. Tuto linii sledujeme a rádi bychom je v jejich povolání podpořili a povzbudili, aby se ujali místa, které jim v evangelizaci a lidské formaci bratří jejich vlastního etnika právem náleží. Kromě toho také nasloucháme jejich postřehům a návrhům ohledně toho, jak vytvářet nebo rozšiřovat v Církvi i ve společnosti prostor autentického společenství a solidarity s Cikány a jak konkrétně prosazovat spravedlnost, vzájemný respekt a jak odstranit každou formu diskriminace a rasismu.

Říká arcibiskup Marchetto na okraj Prvního světového setkání kněží a řeholníků cikánského původu, které se dnes skončilo v Římě.