Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
u příležitosti nadcházejícího Světového dne misií bych rád vybídl celý Boží lid, pastýře, kněze, řeholníky řeholnice i laiky ke společné reflexi na naléhavosti a důležitosti, jakou nabývá také v této naší době misijní činnost církve. Nepřestávají totiž zaznívat, jako všeobecná připomínka a naléhavá výzva, slova, kterými ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus, před svým nanebevstoupením svěřil apoštolům misionářský příkaz: ?Jděte teď , získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A dodal : Hle já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!? (Mt 28, 19-20)V náročném díle evangelizace nás podpírá a doprovází jistota, že on, Pán žije s námi a neustále vede svůj lid. Kristus je nevyčerpatelným pramenem poslání církve. Letos máme další důvod k obnovenému misionářskému úsilí : 50. výročí encykliky Božího služebníka Pia XII ?Fidei donum?, kterou byla zahájena a povzbuzována spolupráce mezi církvemi ?misie ad gentes.?

?Všechny církve pro celý svět? - to je téma zvolené pro nadcházející Světový den misií. Vybízí místní církve na každém světadílu ke sdílenému vědomí znovu rozjet misionářskou činnost, tváří v tvář mnohostranným a závažným výzvám naší doby. Jistě se změnily poměry, v nichž lidstvo žije, nicméně v posledních desetiletích bylo vyvinuto velké úsilí šířit evangelium, zvláště po 2. Vatikánském koncilu. Abychom odpověděli na misionářskou výzvu, kterou se Pán nepřestává obracet ke každému pokřtěnému, však stejně zbývá vykonat mnoho. Nadále volá především církev a takzvané ?starobylé tradice?, které v minulosti dodaly misiím kromě hmotných prostředků, také značný počet kněží, řeholníků, řeholnic a laiků, čímž uvedly do života efektivní spolupráci mezi křesťanskými komunitami. Z této spolupráce vzešly četné apoštolské plody jak pro mladé církve v misijních zemích, tak pro církevní komunity ze zemí, odkud misionáři pocházeli. Sekularizovaná kultura, která jak se zdá proniká stále více do západních společností, vzhledem ke krizi rodiny, zmenšení počtu povolání a postupného zestárnutí kléru, se tyto církve vystavují nebezpečí, že se uzavřou samy do sebe , že budou hledět do budoucnosti se sníženou nadějí, a že zpomalí své misionářské úsilí.

Avšak právě toto je chvíle, abychom se s důvěrou otevřely Boží prozřetelnosti, která nikdy neopouští svůj lid, a která nás vede mocí Ducha svatého k naplnění svého věčného plánu spásy. Dobrý pastýř vybízí také církve teprve nedávno evangelizované, aby se věnovaly misiím mezi národy. Tato společenství stále rostou navzdory těžkostem a překážkám ve svém vývoji. Některé mají naštěstí hodně kněží a zasvěcených osob, z nichž nemalý počet je vysílán konat svou pastorální službu a svou apoštolskou činnost jinam, také do zemí starobylé evangelizace. Tímto způsobem jsme svědky prozřetelnostní ?výměně darů?, které je k prospěchu celého mystického Kristova Těla. Živě si přeji, aby misionářská spolupráce sílila, a zhodnotila možnosti a charismata každého. Je mým přáním, aby Světový den misií přispěl k tomu, aby jak křesťanské komunity, tak i každý pokřtěný si hlouběji uvědomili, že volání Krista šířit jeho království až do konce země je zve nás všechny. ? Církev je svou povahou misionářská?, píše Jan Pavel II. v encyklice Redemptoris missio ? ? protože Kristův příkaz není jen tak náhodný, naopak, dospívá až do samého srdce církve. Z toho vyplývá, že celá církev a každá místní církev je vyslána k národům. Samy nejmladší církve se musí co nejdříve a opravdově podílet na univerzálním poslání církve, tím, že budou vysílat misionáře, aby hlásali všude ve světě evangelium, i když trpí nedostatkem kléru (čl. 61).

Po 50 letech od historické výzvy mého předchůdce Pia XII encyklikou ?Fidei donum? ohledně spolupráci mezi církvemi ve službě misií, bych rád znovu zdůraznil, že hlásání evangelia i nadále nabývá ráz aktuálnosti a naléhavosti. Ve zmíněné encyklice ?Redemptorios missio?, papež Jan Pavel II. uznal, že poslání (misie) církve je mnohem rozsáhlejší než ?společenství mezi církvemi?; to musí být zaměřeno také ve smyslu specifické misijní činnosti (čl. 65). Misionářský úkol tedy zůstává, jak bylo vícekrát zdůrazněno, první službou, kterou církev dluží dnešnímu lidstvu, aby evangelizovala kulturní, sociální a etické proměny, aby nabídla Kristovu spásu člověku dnešní doby, v mnoha částech světa pokořeného a utiskovaného dlouhodobou chudobou, násilím a trvalým upíráním základních lidských práv.

Tomuto univerzálnímu poslání se církev nemůže vyhnout, je to zavazující síla. Jelikož Kristus svěřil misionářský příkaz na prvním místě Petrovi a apoštolům, přísluší dnes především Petrovu nástupci, kterého Boží prozřetelnost zvolila jako viditelný základ jednoty církve, a biskupům přímo odpovědným za evangelizaci buď jako členům biskupského sboru nebo jako pastýřům místních církví (srov. Redemptoris missio, 63). Obracím se tedy na pastýře všech církví postavených Pánem do čela jeho jediného stáda, aby sdíleli starost o hlásání a šíření evangelia. Právě tato starost pobádala před 50 léty Božího služebníka Pia XII. zlepšit misionářskou spolupráci, aby odpovídala požadavkům doby. Z důvodu možné evangelizace žádal komunity s dlouhodobou tradicí, aby vysílali kněze na pomoc nedávno vzniklým místním církvím. Dal tak podnět ke vzniku nového ?misionářského subjektu? , který se podle prvních slov encykliky nazývá ?Fidei donum?. Napsal o tom: ?Když na jedné straně uvažuji o všech našich synech, kteří se především v zemích starobylé křesťanské tradice podílejí na dobrech víry a na druhé straně ještě větší masou těch, kteří čekají na poselství spásy, cítíme vroucí touhu vybídnout vás, ctihodní bratři , abyste podporovali svou horlivostí svatou věc rozšíření církve do celého světa?, a dodal : ?Kéž dá Bůh, aby díky této výzvě proniklo hlouběji do srdcí všech kněží misionářský duch a skrze jejich službu kéž zapálí všechny věřící? (AAS XLIX 1957, 226).

Vzdáváme Bohu díky za hojné plody, kterých se dosáhlo touto misionářskou spoluprácí v Africe a v jiných oblastech světa. Zástupy kněží, kteří zanechali původní komunity, dali k dispozici své apoštolskou horlivost, aby sloužili novým komunitám v chudých zemích Je mezi nimi nemálo mučedníků, kteří spojili svědectví slova a apoštolské zanícení s obětí svého života. Nemůžeme ani opomenout mnohé řeholníky, řeholnice a laické dobrovolníky, kteří se spolu s kněžími obětovali při šíření evangelia až do dalekých končin světa. Světový misijní den ať je příležitostí, abychom vzpomněli v modlitbách na tyto své bratry a sestry ve víře a na všechny, kteří se dnes obětují při šíření evangelia v rozsáhlém misijním poli. Prosme Boha, aby jejich příklad všude vzbuzoval nová povolání a obnovené misionářské vědomí v křesťanském lidu. Vždyť každé společenství vzniká jako misionářské a právě na základě odvahy hlásat evangelium se měří láska věřících k jejich Pánu. Mohli bychom říci, že u jednotlivých věřících nejde o to, aby prostě spolupracovali na činnosti hlásání evangelia, nýbrž aby se sami cítili hlavními představiteli poslání církve a spoluodpovědní za její misie. Tato spoluodpovědnost zahrnuje to, že roste sdílení mezi komunitami a zvětšuje se vzájemná pomoc co se týká personálu (kněží, řeholníků, řeholnic a laických dobrovolníků), ale i užívání prostředků, jež jsou dnes nutné pro hlásání evangelia.

Drazí bratři a sestry, misionářský příkaz, který dal Kristus apoštolům, nás zavazuje opravdu všechny. Kéž je tedy Světový den misií vhodnou příležitostí, abychom si mnohem hlouběji uvědomili a společně vypracovali příslušné duchovní a formační postupy, které by napomáhaly spolupráci mezi církvemi a přípravě nových misionářů pro šíření evangelia v naší době. Ať nezapomeneme, že je to především modlitba, kterou jsme povolání dát misijní činnosti církve. ?Žeň je sice hojná, ale dělníků málo? ? říká Pán ? proste proto Pána, aby poslal dělníky na svou žeň? (Lk 10, 2). ?Především se tedy? ? psal před 50 léty papež Pius XII ? ?modlete, ctihodní bratři, více se modlete. Vzpomeňte si na nesmírné duchovní potřeby tolika národů ještě tak vzdálených pravé víře nebo tak zbavených pomoci , aby v ní mohli setrvat.? (AAS cti str. 240) A vybízel sloužit mnoho mší svatých za misie a poznamenával , že to odpovídá přání Pána, který miluje církev a chce aby se rozšířila a kvetla v každém koutu světa (ttž, st r. 239).

Drazí bratři a sestry, také já přicházím s touto výzvou, jež je více než jindy aktuální. Ať se rozšíří v každém společenství výzva: ?Otče náš jenž jsi na nebesích?, aby přišlo jeho království na zem. Obracím se zvláště na děti a na mladé, kteří jsou vždy ochotni pro misionářskou horlivost. Obracím se na nemocné a trpící, a přitom jim připomínám hodnotu jejich tajemné a nenahraditelné spolupráce na díle spásy. Žádám zasvěcené osoby a zvláště kláštery s klausurou, aby zintensivněly svou modlitbu z a misie . Díky za nasazení každého věřícího, ať se rozšíří do celé církve duchovní síť modlitby na podporu evangelizace. Panna Maria, která doprovázela mateřskou starostí putování rodící se církve, kéž vede naše kroky také v této naší době a kéž nám vyprosí nové Letnice lásky. A zvláště, kéž nám dá, abychom si uvědomili, že jsme všichni misionáři, a že jsme vyzváni Pánem abychom byli jeho svědky v každé chvíli své existence. Kněze, řeholníky a řeholnice, laické dobrovolníky zabývající se úkolem evangelizace a také všechny, kteří se jakýmkoliv způsobem věnují hlásání evangelia ujišťuji svou denní vzpomínkou v modlitbě a uděluji jim všem s láskou apoštolské požehnání.

Přeložil Josef Koláček

Další články z podrubriky Promluvy