Drazí bratři a sestry!
Dnešní slavnost Všech svatých otevírá naše srdce, které překračuje hranice času a prostoru a dosahuje tak nebeských dimenzí. V počátcích křesťanství byli také členové církve označováni za ?svaté?. Například v prvním listu Korintským se sv. Pavel obrací k těm, ?kteří byli posvěceni v Kristu Ježíši a povoláni do stavu svatých, a také ke všem, kteří kdekoli vzývají jméno Pána Ježíše Krista? (1
Kor 1,2). Křesťan totiž
už je svatý, protože křest jej sjednocuje s Ježíšem v jeho velikonočním tajemství, ale musí se jím zároveň
stávat tím, že se Mu vnitřně stále více připodobňuje. Někdy se má za to, že svatost je jakýmsi privilegovaným stavem, který je rezervován jen nemnoha vyvoleným. Ve skutečnosti je však úkolem každého křesťana, a mohli bychom říci každého člověka, aby se stal svatým! Apoštol píše, že Bůh nás zahrnul rozmanitými duchovními dary a vyvolil si nás ještě před stvořením světa v Kristu, abychom ?byli před ním svatí a neposkvrnění v lásce? (
Ef 1,3-4). Všechny lidské bytosti jsou proto povolány ke svatosti, která nakonec spočívá v tom, že žijí jako děti Boží v oné ?podobě? s Ním, ke které je stvořil. Všechny lidské bytosti
jsou děti Boží a všechny se
musí stát tím, čím jsou skrze náročnou cestu svobody. Hospodin zve všechny, aby se staly součástí svatého lidu. ?Cestou? je Kristus, Syn, Svatý Boží: nikdo nepřichází k Otci než jedině skrze Něho (srov.
Jan 14,6).
Církev moudře položila do těsné následnosti slavnost Všech svatých a Památku všech věrných zemřelých. K našim modlitbám chvály Boha a úcty blažených duchů, které nám dnešní liturgie představuje jako ?veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků? (Zjev 7,9), se připojuje modlitba za duše těch, kteří nás předešli při přechodu z tohoto světa do života věčného. Jim věnujeme zítra zvláštním způsobem svoje modlitby a za ně budeme slavit eucharistickou Oběť. Pravdou však je, že Církev nás každý den vybízí k tomu, abychom se za ně modlili a přinášeli za ně svá trápení a každodenní námahy, aby se zcela očištěné mohly na věky těšit ze světla a pokoje Pánova.
Uprostřed shromáždění Svatých září Panna Maria, ?pokornější a vznešenější než stvoření? (Dante, Ráj, XXXIII,2). Vložíme-li svou ruku do její, dostane se nám sil a ochotněji kráčíme cestou svatosti. Svěřme jí naše každodenní úsilí a prosme ji dnes také za naše drahé zesnulé v důvěrné naději na to, že se s nimi všemi jednoho dne shledáme ve slavném společenství Svatých.
Přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
