Nedělní italské vydání oficiálního vatikánského deníku
L´Osservatore Romano (11.11.2007) publikovalo článek Patricie Clementi nazvaný ?Od domněnek k faktům. O údajných privilegiích katolické Církve v Itálii?. Autorka v oněm reaguje na mediální kampaň, kterou v Itálii rozpoutaly jisté menšinové frakce zdejšího politického spektra, kterým se prostřednictvím svých lobby podařilo přesvědčit Evropskou komisi, aby v této věci interpelovala Italskou vládu. Konkrétně jde o zproštění povinnosti církve platit daň z nemovitostí, v nichž je provozována nějaká sociálně relevantní činnost. Jde o poměrně odtažitou otázku vzhledem k podmínkám života církve u nás, kde církev takovou úlevu nemá. Není však bez zajímavosti zmínit poněkud odlišnou situaci církevního majetku v Itálii, která vyrůstá z normálních vztahů mezi státem a církví, zakotvených v konkordátu, naposledy pozměněném a ratifikovaném roku 1985.
Autorka zmíněného článku píše, že ?stávající polemika, vznikla nesprávným čtením příslušné normativy a zlomyslným zkreslením objektivních faktů, trvá již pár let a postupně je obohacována prvky, které jsou cizí původní otázce, z čehož vysvítá zřejmý úmysl atakovat sociální činnost, kterou církev prostřednictvím mnoha svých institucí v Itálii koná. Patricie Clementi nejprve uvádí příslušné italské zákony v této věci, z nichž vyplývá, že stejnou úlevu, pokud jde o daň z nemovitostí mají i mnohé další necírkevní instituce, včetně politických stran, sportovních center, kulturních, zdravotnických, školských a jiných zařízení, provozujících nejrůznější činnosti neziskového sektoru. Tento stav byl naposledy potvrzen i rozhodnutím Italského nejvyššího soudu z roku 2004, který vysvětlil, že zmíněná úleva se týká institucí, které ?nemají výlučně komerční povahu?.
Předmětem zmíněné proticírkevní kampaně jsou zejména řeholní domy a kláštery, především v Římě, které poskytují ubytování poutníkům a těší se nemalému zájmu, protože jejich ceny jsou výrazně nižší než v hotelích a to právě proto, že jsou neziskové.
Není také pravdou, píše autorka článku v L´Osservatore Romano, že odpuštění daně z nemovitostí se týká všech církevních institucí. Týká se naopak jenom těch institucí, jež provozují určité činnosti, které jsou přesně stanoveny příslušnými italskými zákony. Ostatní italská církevní zařízení jako např. knihkupectví, restaurace, hotely a obchody tuto daň, samozřejmě, platí. Pokud jde o ubytovací zařízení církevních institucí - upřesňuje Clementi, tak v těchto církevních nemovitostech je provozována nezisková sezónní pohostinská činnost, jež je přesně specifikována italskými zákony, přičemž všechny tyto domy jsou pod dozorem příslušných magistrátů, jejichž souhlas musí k provozování své činnosti mít. Kdyby se tedy nějaký pěti hvězdičkový hotel chtěl chovat jako poutní dům, neznamenalo by to, že úleva daně z nemovitosti je nespravedlivá, jak se to v případě těchto církevních institucí snažila média sugerovat, nýbrž pouze to, že je chybně aplikována. Státní úřady mají k dispozici příslušné nástroje, jak prověřit a je-li třeba tak vymáhat případné daňové úniky od jakékoli a to nejen církevní instituce.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
