Vánoce už jsou opravdu skoro tu ? letí mi hlavou při pohledu na vyzdobené Staroměstské náměstí s množstvím lidí, kteří pomalu prochází mezi stánky s punčem, pečenými kaštany a hromadou nablýskaných tretek. Osmdesátiletý ztepilý smrk, který přivezli až z Dolního Dvora na Trutnovsku, legračně pomrkává stovkami žároviček na prokřehlé Pražany a na každém kroku se ozývají vánoční koledy. Ustarané pohledy žen do výloh obchodů prozrazují, která polovina lidstva si s nákupem dárků a s vytvářením vánoční pohody dělá větší hlavu. I to je advent, i taková může být představa o naší přípravě na svátky Kristova narození.
Adventní doba v dnešní podobě se formuje v římské liturgii od 7. století. Je tedy nejmladším údobím liturgického roku vůbec. Duchovní obsah adventu je zjednodušeně řečeno dvojí. První část adventu je věnována parusii ? neboli očekávání druhého příchodu Krista na konci času. V druhé části doby adventní si pak připomínáme především události předcházející narození našeho Pána. V adventním poselství jako by se tak pomyslně mísilo volání k obrácení Jana Křtitele s projevem naprosté důvěry v Boží prozřetelnost vyjádřené v Mariinu ?fiat?. Ostatně ne nadarmo je Panna Maria jednou z nejvýraznějších postav adventu. Mnozí teologové charakterizují toto liturgické období jako čas radostného očekávání. Znáte snad dokonalejší symbol radostného očekávání, než ženu, která pod svým srdcem nosí klíčící život? A znáte nějaké dokonalejší ztělesnění mateřství, než je to Mariino?
V současné době plné spěchu je každé čekání spojováno spíše s negativními emocemi. Stačí se pozorně podívat třeba na reklamu. Právě na ní se dá totiž velmi dobře poznat, po čem současná společnost touží a jaké hodnoty vyznává. Rychlost je zde jedním z hlavních taháků ? rychle zhubnete, rychle se můžete naučit cizí jazyk, rychle se dopravíte z místa na místo, mobilem se rychle spojíte s kým potřebujete, k obědu si dáte rychlenou zeleninu a kuře, které vyroste v rekordně krátkém čase... Kdo by dnes ztrácel čas čekáním. A možná právě v tom je jedna z velkých tragédií naší doby. Stále více nám chybí schopnost přibrzdit v našem zběsilém životním tempu, zastavit se a dopřát sobě i druhým čas dozrát. Jenže stejně tak jako se rychlené zelenině většinou nedostává vůně a chuti, přestože na první pohled vypadá skvěle, stejně mdlé a fádní bývají i ty lidské rychlokvašky bez ohledu na obor či společenské postavení.
Radostné očekávání adventu tak může být právě pro naši dobu navýsost aktuální téma. Mohli bychom si v těch předvánočních dnech připomenout, jak moc je pro šťastný život důležité, abychom měli někoho, na koho se můžeme těšit, o kom můžeme v kinosále vlastní fantazii snít a promítat si, jaké to bude, až... Mnozí z vás mi asi dají za pravdu, že nezřídka bývá ono těšení se krásnějším a emocionálně silnějším zážitkem, než vytoužený okamžik sám.
Adventní očekávání má pro křesťany navíc charakter radosti. Je to očekávání v důvěře v Boží dobrotu a moudrost, očekávání, jehož radostný charakter pramení z jistoty, že víme na koho a proč čekáme. V jistém smyslu je tedy adventní radost pokračováním radosti Panny Marie ve chvíli vyřčeného a definitivního přitakání Boží vůli.
Jaký je ale reálný advent dnešních dní a co lidem přináší? Ne, nebojte se ? nespustím nyní lamentace na tím, jak naše konzumní společnost zredukovala advent jen na shon a nákupní horečku. Jednak si podobných klišé užijete v předvánočním čase do sytosti z nejedné kazatelny, jednak si myslím, že mnoho lidí skutečně vyjadřuje nákupem vánočních dárků svůj vztah a lásku k druhým. Že to nedokáží nebo jen těžko dokazují jiným způsobem, je věc druhá a zasloužila by si mnohem důkladnější a především odbornější analýzu.
Co bychom si však neměli navzdory sebevětším shonům a nákupním horečkám nechat vzít, je již zmíněná adventní radost. Pokud ale tato radost nemá být jen křečovitým šklebem nebo pracně hranou emocí, musíme si být vědomi, z čeho naše radost pramení. A zde se dostáváme k jednomu z největších paradoxů. Vánoční radost z narozeného Krista je radostí skutečně hlubokou a opravdovou až ve chvíli velikonočních událostí. Podobně i radost adventu je nejen radostí z chystajících se betlémských jeslí, ale je to také radost s perspektivou druhého příchodu Krista na zem. Když domyslíme tyto skutečnosti, dojde nám, že adventní radost je vlastně radostí neobyčejně osvobozující. V kontextu parusie se nám zřetelně oddělí věci důležité od nedůležitých a předvánoční shony se ukáží stejně malicherné, jako nazlobené rozohňování se nad nimi. A to je asi to nejcennější, co si během čtyřnedělního čekání můžeme pořídit pod štědrovečerní stromeček.
Milí čtenáři, přeji vám i všem vašim blízkým, abyste v následujících dnech prožili skutečné a hluboké adventní zaradování se!
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
