O tom, že média mají dnes rozhodující vliv na náš život osobní i společenský nikdo nepochybuje. Vážně bychom se však měli tázat, zda přitom slouží dobru jednotlivých osob i obecnému blahu společnosti. Často totiž máme důvody o tom pochybovat anebo přímo zakoušíme hořká zklamání. Častokrát si mediální komunikace ? konstatuje papež - nárokuje realitu nejen prezentovat, ale v důsledku moci a síly přitažlivosti, kterou má, ji také určovat. Dochází k tomu například tehdy, když média nejsou užívána za účelem informovat o událostech, ale přímo tyto události ?vytvářet?, zesilovat jejich význam, manipulovat jejich správný výklad nebo vnucovat určitou interpretaci kvůli ideologickým účelům nebo ekonomickým, politickým či jakkoli jinak motivovaným zájmům.
Toto očividně není správný účel sdělovacích prostředků. Nikdy nebude zbytečné opakovat princip, který je zdánlivě samozřejmý a zároveň nosný: ?Sdělení, jež je řečené, psané či vyjádřené obrazem je činěno s ohledem na pravdu a k vyjádření pravdy a aby usnadnilo sblížení mezi jednotlivými lidmi při sdílení pravdy?. Nikoli proto, aby klamalo, rozdělovalo, manipulovalo a podmaňovalo druhé. Nejde tu o to, abychom snili o idylickém světě. Jde o to, abychom pochopili, že je ve hře kvalita budoucnosti našeho lidského soužití. A otázkou je, zda mimořádná moc podivuhodných technologií komunikace v globalizovaném světě musí být užívána právě jako ?nástroj moci? anebo jako příležitost umožňující růst v poznání, dialogu a společenství při respektování svobody a důstojnosti druhého. Služba pravdě není pro pracovníky sdělovacích prostředků prázdným slovem, ale mravním závazkem, zároveň skromným i vznešeným, v rámci každodenní práce s každým slovem.
Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky
odeslat článek
vytisknout článek
