Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
Velmi mne těší, že se s vámi mohu setkat při příležitosti Dne zasvěceného života, jehož význam je podtržen liturgickým kontextem svátku Uvedení Páně do chrámu. Děkuji kardinálu Franc Rodému, který s vámi slavil eucharistii, a také sekretáři a spolupracovníkům Kongregace pro zasvěcený život. Srdečně zdravím také přítomné generální představené a vás všechny, kteří tvoříte toto výjimečné shromáždění, které je výrazem mnohotvárného bohatství zasvěceného života církve.

Evangelista Lukáš ve svém podání události Ježíšova uvedení do chrámu třikrát zdůrazňuje, že Maria a Josef jednají ?podle Zákona Páně? (srov. Lk 2,22.23.29) a nakonec i oni sami jsou neustále v postoji naslouchání Božímu Slovu. Tento jejich přístup je výmluvným příkladem pro vás, řeholníci a řeholnice, pro vás, členy sekulárních institutů a dalších forem zasvěceného života. Božímu Slovu v životě církve bude věnováno letošní řádné zasedání biskupské synody. Prosím vás, drazí bratři a sestry, abyste přispěli k této církevní události a svědčili o tom, jak důležité je klást do středu všeho Boží Slovo, a to zejména pro ty, kteří jsou - jako vy - Pánem povoláni k jeho důvěrnějšímu následování. Zasvěcený život je totiž zakořeněn v evangeliu, z něhož se ustavičně jakožto ze svého svrchovaného pravidla během staletí inspiroval a k němuž je povolán se neustále vracet, aby se z něho obnovoval, čerpal svoji plodnost, a tak přinášel duším spásu.

Na počátku různých výrazů zasvěceného života stojí vždycky mocná evangelní inspirace. Myslím na svatého opata Antonína, pohnutého slyšením Kristových slov: ?Chceš-li být dokonalým, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!? (Mt 19,21) (srov. Vita Antonii, 2,4). Svatý František z Assisi tvrdí, že to byl Bůh, kdo mu zjevil, aby žil podle formy svatého evangelia (Testamento, 17: FF 116). ?František ? píše Tomáš z Celana ? když uslyšel, že Kristovi učedníci nemají vlastnit ani zlato, ani stříbro, ani peníze, ani mošnu, ani chleba, ani hůl na cestu, ani obuv, ani oděv? hned zvolal v Duchu svatém: Toto chci, toto si žádám, po tom z celého srdce toužím!? (1 Celano, 83: FF 670.672).

Byl to Duch svatý ? připomíná instrukce Začít znovu od Krista ? kdo ukázal v novém světle Boží slovo jednotlivým zakladatelům a zakladatelkám. Z něho vytrysklo každé charisma, a každá Řehole chce být jeho vyjádřením? (č.24). Duch svatý totiž některé osoby přitahuje, aby žily evangelium radikálně a tlumočily je velkodušnějším stylem následování. Odtud se pak rodí dílo nové řeholní rodiny, která se samotnou svojí existencí stává živou ?exegezí? Božího slova. Objevy různých charismat zasvěceného života během staletí, praví 2.vatikánský koncil, lze proto chápat jako výklady Krista, jako živé evangelium, které se aktualizuje ve stále nových formách (srov. Lumen gentium, 45). V dílech zakladatelů a zakladatelek se odráží tajemství Krista, jeho slovo, zrcadlí se v nich paprsek světla, který vychází z jeho tváře, z Otcovy záře (srov. Vita consecrata, 16).

Nekompromisní následování Krista, jak to evangelium nabízí, proto v průběhu staletí vytvořilo poslední a nejvyšší pravidlo řeholního života (srov. Perfectae caritatis, 2). Svatý Benedikt ve své Reguli odkazuje k Písmu jako ?nejsprávnějšímu pravidlu života člověka? (č.73,2-5). Svatý Dominik ?se projevoval všude, skutky i slovy, jako muž evangelia? (Libellus, 104: in P.Lippini, San Domenico visto dai suoi contemporanei, Ed. Studio Dom., Bologna, 1982, 110) a takovými chtěl mít i své bratry kazatele, ?evangelní muže? (Prime Costituzioni či Consuetudines, 31). Svatá Klára z Assisi plně kopíruje Františkovu zkušenost: ?Způsob života Řádu chudých sester ? píše ? spočívá v tomto: držet se svatého evangelia našeho Pána Ježíše Krista? (Řehole, i, 1-2: FF 2750). Svatý Vincenc Pallotti praví: ?Základním pravidlem naší nejmenší Kongregace je život našeho Pána Ježíše Krista a jeho napodobování s veškerou možnou dokonalostí? (srov. Opere complete, II, 541-546; VIII, 63,67, 253, 254,466). A svatý Ludvík Orione píše: ?Naším prvním pravidlem a životem je držet se svatého evangelia s velkou pokorou a nejněžnější a vroucí láskou Boží? (Lettere di Don Orione, Roma 1969, II, 278).

Tato bohatá tradice dosvědčuje, že zasvěcený život je ?hluboce zakořeněn v příkladech a učení Krista Pána? (Vita consecrata, 1) a představuje se ?jako strom s mnoha větvemi, který koření v evangeliu a přináší hojné plody v každé době církve? (ivi., 5). Jeho posláním je připomínat, že všichni křesťané jsou svoláváni Slovem, aby Slovem žili a zůstávali pod jeho vládou. Zejména řeholníkům a řeholnicím proto náleží, ?aby u pokřtěných oživovali vědomí základních hodnot evangelia? (Vita consecrata, 33). Tímto způsobem dá jejich svědectví církvi ?cenný impuls k větší evangelní důslednosti? (ivi., 3) a dokonce bychom mohli říci, že je ?výmluvným, ačkoli často mlčenlivým, hlásáním evangelia? (ivi., 25). Proto jsem v obou svých encyklikách, jakož i při jiných příležitostech, neopomínal poukazovat na příklad svatých a blahoslavených členů institutů zasvěceného života.

Drazí bratři a sestry, syťte svůj den modlitbou, meditací a nasloucháním Božího Slova. Vy, kteří jste důvěrně seznámeni s praxí lectio divina, pomáhejte ji doceňovat také věřícím v jejich každodenní existenci. Kéž dovedete tlumočit svým svědectvím to, co vyjevuje Slovo, a necháte se jím utvářet jako semeno, které padá na dobrou půdu a přináší hojný užitek. Buďte stále chápavými vůči Duchu a vaše sjednocení s Bohem poroste, pěstujte bratrské společenství mezi vámi a buďte připraveni velkodušně sloužit bratřím, zejména těm, kteří se ocitli v nouzi. Kéž lidé uvidí vaše dobré skutky, plody Božího Slova, které žije ve vás, a velebí vašeho nebeského Otce (srov. Mt 5,16)! Děkuji vám za cennou službu, kterou poskytujete Církvi, a na přímluvu Panny Marie a svatých a blahoslavených Zakladatelů vašich institutů, uděluji ze srdce apoštolské požehnání vám i vašim řeholním rodinám, a to zvláště vašim mladým členům a členkám ve formaci, vašim nemocným, starším či jinak souženým spolubratřím a spolusestrám. Všechny vás ujišťuji svou vzpomínkou v modlitbě.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy