Před několika dny se konal v Hradci Králové VII. sjezd Komunistické strany Čech a Moravy. Necelé tři stovky delegátů přijely zvolit nového předsedu strany a potvrdit si svou komunistickou identitu. Očití svědkové tvrdí, že šlo o záležitost smutnou a děsivou, s několika prvky humoru černého až šibeničního. To třeba když (staro)nový předseda strany Vojtěch Filip prohlásil, že sjezd KSČM jistě vzbuzuje velká očekávání i v české společnosti. Nebo když hrdě konstatoval, že čeští komunisté nezměnili svůj název a identitu a prokázali, že zůstávají trvalou a respektovanou součástí české společnosti, nepřehlédnutelným činitelem české politiky a pevnou součástí avantgardní levice ve světě. Někteří další zástupci této avantgardní levice seděli v galeriích pro hosty - například spřátelení soudruzi z Běloruska, Severní Koreje, Kuby, Číny a Sýrie. A nad tím vším se vznášelo volební heslo: S LIDMI PRO LIDI.

Pro lidi také vydal komunistický sjezd několik prohlášení. S nimi se usiluje vetřít do přízně skupin, které by rád získal na svou stranu. Jednou z těchto oslovených skupin jsou živnostníci a malí a střední podnikatelé. Jim určené prohlášení, mimochodem aspirující na nejbizarnější politický dokument roku, doslova uvádí: ?KSČM navazuje na vstřícná stanoviska komunistů k podnikání po II. světové válce. KSČM je dostatečně sebekritická, aby se vyvarovala opakování starých chyb, které pak nastaly. Zohledňuje společenský a vědeckotechnický posun, který od té doby nastal, s pohledem do budoucnosti! Pak se principy této politické pozice ukazují jako trvale správné.?

Připomeňme si, že zmiňované ?staré chyby, které pak nastaly?, jsou mistrovskou ukázkou komunistického historického jemnocitu a vášně pro eufemismy, stejně jako potřeby tajit a zamlčovat věci obecně známé. Staré chyby, které pak (rozuměj po komunistickém puči v roce 1948) nastaly, zahrnovaly faktickou likvidaci soukromého podnikání a soukromého vlastnictví ve výrobě čehokoliv. Zahrnovaly fyzickou likvidaci řady živnostníků, rozprášení a rozpad rodin přinucených vystěhovat se ze svých domů a statků atd. Je to vlastně nesmírně upřímný a otevřený dokument. KSČM se v něm hrdě hlásí ke svým nejlepším tradicím a podhoubí, z nějž vzešla - Komunistické straně Československa vedené lidmi typu Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého, Aloise Indry, Gustáva Husáka či Miloše Jakeše. Alespoň čtenář hned ví, co může čekat. Znamená tedy ?vyvarování se starých chyb?, že komunisté už nebudou krást a vraždit? Pak třikrát hurá!

Kéž by VII. sjezd KSČM byl jedním z prvních kroků na cestě, kterou urazili italští komunisté. Ti usilovali o svůj podíl na moci a vliv na veřejný život od popravy Benita Mussoliniho. Přečkali i rozpad Sovětského svazu a v obrozené podobě zasedali i ve vládních koalicích. Až do posledních voleb, v nichž se nedostali do parlamentu. Zdá se, že tento volební neúspěch je nasměroval na smetiště dějin, podobně jako u nás kdysi republikánskou stranu Miroslava Sládka. Samozřejmě že nelze srovnávat historii, činnost a společenskou nebezpečnost italských a českých komunistů. Ale přinejmenším jejich konec by se mohl nést v duchu vytoužené internacionály.

Ač se soudruh Filip a spol. snaží tvrdit pravý opak, svět v 21. století komunismus nepotřebuje. Důvody proč shrnuje v úvodní písni Já si to pamatuju na nejnovějším albu Jaromír Nohavica. Zveřejnění jeho svazku ze spisů Státní bezpečnosti před nedávnem rozpoutalo menší mediální vřavu, v níž se debatovalo o morálce, hrdinství a zbabělosti. O Nohavicovi samotném si můžeme myslet různé věci, rozhodně to však je básník s citem pro postihnutí detailu, výstižně charakterizujícího celek. ?Uděláme z tebe kašpárka na niti, uděláme z tebe, to co ze sebe...? zpívá Nohavica. A je trefnější a přesnější než řada historických studií. Zároveň v druhém plánu ukazuje problém, který řeší všichni, jež komunismus osobně poznamenal. Jak jsem se zachoval a mohl jsem se chovat jinak? Mám se omlouvat nebo říct, že byla taková doba a nebylo na výběr?

Příklady světců a mučedníků známých i neznámých ukazují, že na výběr máme vždy. Člověk je pánem svého osudu, má své svědomí a zodpovědnost za vlastní život. Bylo by elegantní a snadné říci, že za všechno můžou komunisté, ale není to pravda. Kdybychom se dovedli vypořádat s komunistickou minulostí, kdyby komunistická strana zmizela z veřejného života, mohli bychom pak třeba konečně vidět, že za vším stojí jednotlivci se svými slabostmi i silami. Prosté rozškatulkování podle stranické příslušnosti nestačí.

Krásně to koresponduje se druhým čtením 8. neděle v mezidobí z prvního listu apoštola Pavla Korinťanům: ?Moje svědomí mně sice nic nevyčítá, ale tím ještě nejsem ospravedlněn. Úsudek o mně patří Pánu. Proto nic nesuďte předčasně, než přijde Pán. On také vynese na světlo věci, které jsou dosud ukryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly.?

Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"