I našimi sdělovacími prostředky proběhla zpráva, že římská diecéze neumožnila hollywoodským tvůrcům filmovat v interiérech dvou římských kostelů scény pro snímek Andělé a démoni. Film je natáčen podle knihy Dana Browna opět s Tomem Hanksem v hlavní roli. Žádost filmařů byla zamítnuta, protože zmíněné dílo, stejně jako předchozí film Šifra mistra Leonarda, je jen další pokus o manipulaci historickými fakty a zároveň výsměch nejrozšířenějšímu náboženství, byť se tváří jenom jako poutavý příběh. Umně totiž využívá mezer ve vzdělání diváků i jejich předsudků, aby je ještě více prohloubil a nenápadně tak odradil od seriózního zamyšlení, nemluvě o hledání pravdy, která se týká křesťanství.

I člověku, který nemá potřebné náboženské cítění, je zřejmé, - jak to pro list Corriere della Sera (16.6.2008) komentoval italský historik Franco Cardini ? že nikdo by nedal filmařům k dispozici šaty svojí maminky, kdyby věděl, že v nich chtějí točit nějaký bulvárně lechtivý příběh. Neposkytnout interiér kostela k natáčení pokleslého filmu, tedy rozhodně není nevyžádaná reklama, jak zopakovali někteří komentátoři své omleté klišé. Reklama by to byla jen pro někoho, komu chybí nejen náboženské cítění, ale hlavně zdravý rozum. Už samotná žádost filmařů totiž vykazuje jeho nedostatek. Anebo snad žádost, která se obrací na někoho s tím, zda by mu laskavě nedovolil uštědřit mu políček, není projev absence zdravého rozumu? Určitě je, i když se vyslovuje oficielně, zdvořile a s úsměvem.

Nápad i jeho provedení jsou příznačné pro celou onu pozlátkovou kulturu, která nechce nic dávat, ale jenom brát. V oblasti duchovních hodnot a hlavně v oblasti finančního zisku. Mimochodem samotný vynález filmu se velmi záhy stal důmyslným technickým nástrojem, který až příliš často dělá z člověka pouhého diváka nejprve příběhů filmového plátna a dokonce někdy i jeho vlastního života. Profitují na tom producenti s pokleslým vkusem i morálkou, tratí na tom člověk.

Ne že by však příběhy, jež vymýšlí Dan Brown, představovaly nějaké nebezpečí, kterému je třeba stůj co stůj zamezit. Navíc jsou poutavé jen pro toho, kdo má mezery ve znalostech jimi zpracovávané tématiky. Všem ostatním jsou spíše k pousmání, které nevyhnutelně vyloudí prostoduchost vybájených knižních či filmových hrdinů. Je tedy bezpochyby velmi dobré a útěšné, není-li jim poskytován prostor tam, kam se chodíme setkávat s Pravdou, jež nás osvobozuje.

Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky