V Zapaterově Španělsku, jež se chystá vydat zákony na základě ?Projektu velká opice?, jenž vznikl z animalismu jako filosofie a politického programu, je počátek revoluce, která chce přepsat význam termínu ?právo?. Francesco D´Agostino, filosof práva a čestný president Národní komise bioetiky, říká deníku ?Il Foglio? (15. 7. 2008), že ?je nejprve třeba rozlišovat mezi animalismem, který bych definoval ?spontánním?, stále více rozšířeným ve zdravém smýšlení - a mezi animalismem doktrinálním a teoretickým: právě tento poslední je opravdu nebezpečný a řekl bych přímo hnusný. První je prostý postoj člověka, který vidí ve zvířatech tvory dobrého Boha. Když na úrovni obecné zkušenosti slyšíme, jak někdo projevuje bolest nad pošlým domácím zvířetem, které snad celá léta dělalo společníka nějaké osobě, musíme myslet, že tento postoj je velmi silný protijed proti krutosti?. Od něj nemáme očekávat znehodnocení lidského, a tedy ?jestli vůbec nějaké zmenšení krutosti, kýžené uznání utrpení druhého. Animalismus, který bych nazval ?zdravého rozumu?, je nejlepší protijed proti tepotům krutosti, jež mohou být ztlumené, když má člověk dobrý vzah k domacímu zvířeti. To je důvod, proč dělá dětem dobře, když mají pod kontrolou rodičů nějaké domácí zvíře. Dítě, které si navykne starat se o zvíře, má z toho velikánský užitek, protože vstoupí do vztahu s bytostí, od níž se naučí, že není strojem, a vůči němuž se tak naučí být odpovědné. Přijme-li se starobylé přikázání ?starej se o všechno?, tedy o sebe samého, o jiné lidské bytosti, o svět - proč ne také o zvířata?
Z právě popsaného hlediska ? pokračuje D´Agostino ? ?má animalismus nejen kladné rozměry, nýbrž by bylo spravedlivé jej přimo šířit ve světě, v němž je bohužel naopak snazší vidět, jak na mnoha úrovních roste lhostejnost a sadismus. - Po tomto předpokladu je docela něco jiného doktrinální a teoretický animalismus, který je znepokojivý a jak jsem už říkal ? z různých důvodů odporný, hnusný. Je hloupý a omezený z filosofického hlediska, protože tvrdošíjně nechce brát v úvahu pravdu, která před očima všech a na kterou se všichni filosofové, před Singerem a jeho nohsledy, uměli zaměřit - A to ? že ať je jakkoliv velká podobnost mezi námi a zvířaty, nepodobnost je stále větší.? To znamená, že ?i když mezi námi a zvířaty a především mezi vyššími zvířaty, může být mnoho prvků podobnosti, třeba i nesčetných, prvky nepodobnosti zůstávají v drtivé většině.
Toto zjištění ostatně nijak neodrazuje Singera a jeho epigony. Ti totiž otevřeně vytýkají lidskému druhu hřích ?specismu?, termín ražený v polovině sedmdesátých let, aby se popsala prosazená poslední hranice diskriminace po racismu a sexismu. Lidské bytosti mají sklon dávat přednost lidským bytostem, a to se Singerovi nelíbí. Nelíbí se mu sama idea ?přináležitosti? k lidstvu, přináležitost, která je vinna, jestliže se v jejím jménu ?diskriminují? zvířata.
? Nedopustitelná a neonmluvitelná vina teoretických animalistů ? vysvětluje ještě D´Agostino -. je totiž to, že ztrácejí smysl pro lidskou odlišnost, aby uhladili vztah člověk-zvíře podle klíče senzualistů: také zvířata trpí, tedy jsme stejní. Imperativem se stává vyhnout se utrpení jak u zvířat tak u člověka? Odtud vyvěrá řada důsledků (korolárů ? nutný důsledek předchozích vět¨) do nichž je Singer náramně zamilovaný. Vyjádřeno jeho slovy: ? I s všemožnou a nejvytrvalejší asistencí , některá novorozeňata těžce vývojově opožděná nemohou nikdy dosáhnout inteligence psa... Jediná věc, kterou se odlišuje novorozeně od zvířat v očích toho, který mu chce přikládat právo na živo,t je fakt, že je biologicky členem druhu ?homo sapiens? zatímco šimpanzi, pii a prasata to nejsou. Avšak užívat tento rozdíl jako základ práva na život novorozence a ne jiných zvířat je přirozeně čirý ?specismus?(Liberazione animale ? vydal Mondadori Milano, 1991)
D´Agostino komentuje: ? Drama tohoto animalismu je, že koneckonců místo toho, aby rozmnožila naše poznání zvířecí skutečnosti, ochuzuje naše poznání lidské skutečnosti. Tím že Singer dělá filosofii zvířat, dělá velmi špatnou antropologii a přispívá k tomu, že se antropologická reflexe zbavuje struktury. Je to jasná ztráta na obou frontách?
Tato ztráta může vést k absurdním řešením, jako ony zaručené jistými rozhodnutími v bádání. Právě v děníku ?Il Foglio? vypravovala Assuntina Moresi, že jeden projekt, financovaný VI. rámcovým programem Evropské unie (jmenuje se Reportect, podílí se na něm 35 univerzit, výzkumných středisek a průmyslových podniků) předvídá používání lidských embryonálních staminálních buněk, místo aby používal pokusných zvířat, aby se provedl test jedovatosti látek užívaných v kosmetických prostředcích. Podle D´Agostina ?je to pouze jeden nepřijatelný paradox, k nimž vede převrácení perspektivy (hlediska), která dává přednost zvířecímu před lidským. Například v Itálii zákon umožňuje při experimentech na zvířatech odmítnout z důvodů svědomí. Jakákoliv technik v laboratoři může odmítnout dělat pokusy na zvířatech a je chráněn zákonem, avšak když po něm ředitel výzkumu žádá dělat pokusy na člověku, nesmí odmítnout?
D´Agostino přidává směšné paběrkování: ?Jsem členem komise, která prověřuje filmy: V posledním filmu ?Resident Evil?, zástupce animalistů v komisi požadoval vystříhnout scénu s dvěma psy. úděsně zlými strašidly, které zabije hlavní představitelka Milla Jovovič , zatímco vůbec nic nenamítal proti scénám masakrů mezi lidmi více či méně strašidly?.
Pracuje teoretický animalismus konkrétně na degradování lidského? D´Agostino nemá za to, že ?existuje nějaký záludný plán s tímto cílem. Myslím si spíše, že stále méně jsme s to vážně přemýšlet o tom, kdo je člověk. To usnadňuje vznik náhražkových antropologií. Jednou z těch pseudo-antropologií je právě ta ?o právech zvířat?. Druhou je onen cyborg ? Roboti mají práva? slýcháme už takové otázky. Vypracuji-li osvícenskou a dětinskou antropologii , která redukuje člověka na schopnost přemýšlet, musím dojít k závěru. že robot-kompjuter má větší hodnotu než jakýkoliv člověk. Avšak člověk je mnohem víc, byl stvořen k obrazu Božímu. lidská hodnota nesmí být redukována na vypočítavý racionalismus a ani na dialektiku rozkoš-bolest?, jak to dělají ateisté a materialisté.
Další články z podrubriky Komentáře "Církev a svět"
odeslat článek
vytisknout článek
