?Musíte se snažit hledat hlubší smysl!? zdůrazňoval profesor žákům, když je učil rozbírat básně. Náhodou si pak všimnul, jak si jeden z nich tu radu zaznamenal. Hlubší napsal s ?p?. Profesor se ušklíbnul: ?To ti odpovídá, pro hloupého je všecko hlubší hloupější.? Bohužel i profesoru ušlo, že to tak žák napsal schválně. Studenti jsou schopní ve všem, co se jim říká, něco skrytého najít, čím by se mohli pobavit. To ovšem potvrzuje, že tu jde o všeobecnou snahu objevit něco skrytého za vším, co se vidí nebo slyší. To skryté je opravdovější. A vážným lidem, kteří jsou v tom mistři, říkáme, že jsou moudří, že nemyslí povrchně, že mají hluboké myšlenky. Jak k tomu dojdou?
Zeptejme se nejdříve starých Řeků, protože od nich pochází pěkné slovo filosofie, to znamená v překladu: láska k moudrosti. Na počátku ji pěstovali docela jednoduchým způsobem. Nerozumí se dobře jedné věci, když se nesrovná s jinými. Nazýváme omezencem toho, kdo zná jenom své nejbližší okolí. Proto řečtí plavci rádi cestovali do dalekých krajin, aby viděli, co se na zemi všecko najde. Srovnáním se odhadne pravá hodnota toho, co máme doma. I první evropský historik Herodot hodně cestoval, aby uviděl na vlastní oči to, co o čem se vypravovalo. Tak vznikly přírodní vědy. Jaký pokrok udělaly od té doby v evropské civilizaci! Židovští mudrci naopak stále srovnávali přítomné s minulým a tak vznikly spisy historické, dějiny spásy.
Porovnávat je první stupeň. Spontánně se přistoupí k dalšímu. Člověk začne přemýšlet, uvažovat rozumem o tom, co viděl nebo slyšel. I v tom byli staří Řekové mistři. Říkali-li prvnímu stupni fyzika, brzy nato začali pěstovat metafyziku. Čistý rozum objeví za viditelným povrchem pravý smysl věcí, jejich hloubku, jejich ideje. Kam až dojde? Platon je přesvědčen, že je schopen tak dojít až k Bohu, který je čistá idea všeho, co existuje. Proto definoval pravou filosofii jako ?pozdvižení mysli k Bohu?. Není divu, že se tato úvaha líbila křesťanům. Proto v tom smyslu vysvětlovali i výjev z evangelia, kde Kristus napomenul sv. Petra, když ho volal k sobě: ?Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!? (Lk 5,4). I tam byl smysl napomenutí docela fyzický. V pozdní hodinu už se ryby nechytí. Ale apoštolé je chytili. Pochopili, že se tu stal div, zásah Boží.
Církevní Otcové začali scénu vysvětlovat symbolicky v řecké tradici jako hledání pravdy a smyslu všech stvořených věcí. Ten je skrytý v hloubce. Musíme tedy, jak to tvrdili filosofové, o všem, co vidíme, přemýšlet. Kam až dojdeme? Až k samému Bohu? Tak optimističtí byli platónští filosofové, ne však křesťané. Mnoho z těch, kteří chtěli hluboko o Bohu mudrovat, skončilo v bludech. Bůh, o kterém čteme v Bibli, není jenom rozumová idea, ale je v hloubce i za ní, ?bydlí v nedostupném světle? (1Tm 6,16). Jeho tajemství je skryté rozumu nejenom lidskému, ale i andělskému. Musíme tedy udělat podobnou zkušenost jako apoštolé při lovení ryb, musí tu zasáhnout zvláštní Boží pomoc, které říkáme zjevení. Nejhlubší smysl světa tedy neobjevíme sami, někdo jiný nám jej musí povědět, musíme slyšet slovo Boží.
Kdo nám je řekne? Ve Starém zákoně se vyskytují jistí lidé, kteří začínají svou řeč větou: ?Toto praví Hospodin.? Nazýváme je proroky, rokují, mluví to, co jim Bůh vnuká do srdce. To je ovšem pravdivé a odhaluje pravý smysl všeho, co se děje ve světě. Jsou to jenom oni nebo to dovedou odhalit i jiní? Kdy vlastně začali a proč je jich tolik ve Starém zákoně? Tu otázku si položil v prvních křesťanských dobách už Origenes. Odpovídá na ni takto. Adam v ráji nepotřeboval proroky. Měl čisté srdce a slyšel v něm Boží hlas. Bylo jako čistý pramen, z kterého prýští čistá voda a v ní se odráží čisté nebe. Hříchem se bohužel tento pramen znečistil a i nebeská báň se zahalila mraky. Milosrdný Bůh však nenechal lidi na pospas těmto temnotám. Osvítil mysl některých vyvolených lidí. Ti se stali vidoucími tak, jak byl Adam v ráji, a byli povoláni k tomu, aby zvěstovali ostatním, co viděli. Mnozí z nich to i napsali. Tak vzniklo Písmo svaté, obsahující Boží slova.
Otázka naší doby zní: Jsou proroci i dnes? Stačí Písmo k tomu, abychom pochopili všechnu pravdu? Byli a jsou někteří přehnaní tradicionalisté, kteří už nic nového nečekají v Božím zjevení. My naopak věříme, že prorocký dar doposud existuje v Církvi. Dostávají osvícení Boží ti, kdo jsou povolání k učitelskému úřadu. V širším smyslu však mají prorockou schopnost všichni věřící, a to podle stupně čistoty srdce. Nový zákon začíná krásným příslibem pro všechny: ?Blahoslavení čistého srdce, protože budou vidět Boha? (Mt 5,8).
Je nám tedy dáno hlubší poznání, než je vědecké a metafyzické: poznání duchovní. Jeho základem je čistota srdce a láska. Ta vidí Boha a lidi a celý vesmír ve zvláštním světle, prohlédne hlubiny skutečnosti. V základech světa je totiž láska Boží, Bůh sám. Proto definují křesťanskou filosofii, kontemplaci, jako vidění Boha ve všech věcech. Není určena jenom pro řeholníky, kteří jsou členy tzv. kontemplativních řádů. Mohou a mají k ní dospět všichni křesťané, aby viděli, že je celý svět krásný, že nebesa vypravují Boží chválu a obloha že zvěstuje dílo jeho rukou (Ž 18,1).
Ilustruje toto vidění pověstný cařihradský chrám Boží moudrosti, Hagia Sofia. Kdo se tam postaví do středu, nevidí okna, jsou skryta za římsami. Ale celý chrám se svou harmonickou kopulí, znázorňující vesmír, je naplněn světlem, symbolem Boží moudrosti. Ta dává smysl všemu. Můžeme si přitom vzpomenout i na scénu ze životopisu našeho slovanského věrozvěsta sv.Cyrila, který se v mládí ve snu zasnoubil s Boží moudrostí a stal se pak zakladatelem naší slovesnosti. To nás uzpůsobuje, abychom po takovém vnitřní vidění v hloubce srdce i my ?jazykem rodným Boží chválu pěli a život si na vše věky zachovali.?
odeslat článek
vytisknout článek
