Nový portál Vatikánského rozhlasu

Pane prezidente,
dámy a pánové,
drazí přátelé!
Poprvé od okamžiku, kdy mne Prozřetelnost povolala na Petrův stolec, vstupuji na francouzskou půdu a jsem dojat a poctěn vřelým přijetím, které jste mi připravili. Vám, pane prezidente, jsem obzvláště vděčný za srdečné pozvání k návštěvě Vaší země i za laskavá slova na uvítanou. Nelze přitom nevzpomenout na návštěvu Vaší Excelence ve Vatikánu před devíti měsíci. Vaším prostřednictvím zdravím všechny, kdo obývají tuto zemi s tisíciletou historií, s přítomností bohatou na události a se slibnou budoucností. Je známo, že se Francie nezřídka ocitá v centru modliteb papeže, který nemůže zapomenout na to, co během staletí dala církvi. Hlavním důvodem mé cesty jsou oslavy 150. výročí zjevení Panny Marie v Lurdech. Rád bych se přidal k nesčetným zástupům poutníků z celého světa, kteří v průběhu letošního roku přicházejí do této mariánské svatyně, vedeni vírou a láskou. Právě víru a lásku přicházím do Vaší země slavit v těchto čtyřech milostivých dnech, jež jsou mi zde dány strávit.

Na své pouti do Lurd jsem nemohl vynechat Paříž. Vaše hlavní město je mi důvěrně známé. Často jsem zde přebýval a v uplynulých letech jsem tu během svých studií a předcházejících poslání navázal mnohá lidská a intelektuální přátelství. Vracím se tedy rád a s radostí využívám této příležitosti, abych vzdal poctu impozantnímu pokladu kultury a víry, který během staletí skvostně utvářel Vaši zem a dal světu velké postavy služebníků národa i církve, jejichž učení a příklad přirozeně překročily zeměpisné a národnostní hranice, aby poznamenaly běh světa.

Během své návštěvy v Římě jste, pane prezidente, připomněl, že kořeny Francie ? tak jako Evropy ? jsou křesťanské. Dostatečně o tom svědčí dějiny: Vaše země již ve svých počátcích přijala poselství evangelia a třebaže se někdy nedostává dokumentů, zůstává faktem, že svědectví o existenci křesťanských komunit v Galii je velmi starobylého data. Nelze si bez dojetí nepřipomenout, že město Lyon mělo svého biskupa již v polovině 2. století a že sv. Irenej, autor spisu Adversus haereses, vydal výmluvné svědectví o síle křesťanského myšlení. Svatý Irenej přišel ze Smyrny, aby zde hlásal víru ve zmrtvýchvstalého Krista. Lyon měl tedy biskupa, jehož mateřštinou byla řečtina. Může existovat krásnější příznak univerzální povahy a určení křesťanského poselství? Církev, usazená ve Vaší zemi již od starověku, zde sehrála svou civilizační roli, a rád bych jí proto na tomto místě vzdal hold. Vy sám jste na to poukázal během své promluvy v Lateránském paláci loni v prosinci. Předávání antické kultury prostřednictvím mnichů, učitelů a písařů, formace srdce a ducha k lásce vůči chudým, pomoc těm nejnuznějším prostřednictvím zakládání četných řeholních kongregací, přínos křesťanů k upevnění pozice galských a později francouzských institucí, to vše je velmi dobře známo a nemusím o tom obšírně pojednávat. Tisíce kaplí, kostelů, opatství a katedrál, které zdobí centra měst nebo samotu vesnic, hovoří dostatečně o tom, jak staří otcové víry chtěli uctít toho, který jim daroval život a uchovává nás v bytí.

Četné osoby se také tady ve Francii věnovaly reflexi o vztazích mezi církví a státem. K problému vztahů mezi politickou a náboženskou sférou však ve skutečnosti Kristus nabídnul základní kriterium, ve kterém se nachází správné řešení. Učinil tak, když odpovídal na otázku, jež mu byla položena, a prohlásil: ?Co je císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, Bohu? (Mk 12,17). Nyní se církev ve Francii těší ze svobodného režimu. Dřívější nedůvěra se postupně změnila na klidný a pozitivní dialog, který se stále více konsoliduje. Od roku 2002 slouží dialogu nový nástroj, v jehož přínos mám velkou důvěru, neboť na obou stranách je dobrá vůle. Víme, že některé oblasti dialogu zůstávají i nadále otevřeny a bude třeba je projít a postupně je s rozhodností a trpělivostí vylepšit. Ostatně vy sám, pane prezidente, jste k pojmenování tohoto otevřenějšího porozumění užil výrazu ?pozitivní laicita?. V této historické chvíli stále užšího prolínání kultur jsem hluboce přesvědčen, že nová reflexe o pravém významu a důležitosti laicity se stala nezbytnou. Základem je totiž z jedné strany důraz kladený na rozlišování politické a náboženské oblasti za účelem ochrany jak náboženské svobody občanů, tak odpovědnosti státu vůči nim, a z druhé strany zřetelnější vědomí nenahraditelné funkce náboženství při formaci svědomí i přínosu, který může mít spolu s ostatními společenskými institucemi při tvorbě základního etického konsensu.

Papež jako svědek Boha, který miluje a zachraňuje, se snaží být rozsévačem lásky (charitas) a naděje. Každá lidská společnost potřebuje naději a tato nezbytnost je ještě silnější v dnešním světě, který nabízí málo tužeb duchovních a málo jistot materiálních. Mládež představuje mou největší starost. Někteří mladí se snaží hledat zaměření, které by jim vyhovovalo, nebo trpí ztrátou opor v rodinném životě. Jiní zase prožívají meze podmiňujícího náboženského komunitarismu. Často se ocitají na okraji a jsou ponecháni sobě samým, jsou křehcí a musí sami čelit realitě, která je překračuje. Je proto nezbytné, nabídnout jim solidní výchovný rámec a povzbudit je, aby respektovali druhé a pomáhali jim a poklidně tak dosáhli dospělosti. Církev v této oblasti může nabídnout svůj specifický přínos. Také sociální situace západního světa, poznamenaného bohužel zamlčovaným nárůstem rozdílu mezi bohatými a chudými, mi dělá starosti. Jsem si jist, že je možné nalézt spravedlivá řešení, která budou překračovat nezbytnou bezprostřední pomoc a zamíří k jádru problému s úmyslem chránit slabé a prosazovat jejich důstojnost. Církev se nezřídka snaží prostřednictvím svých četných institucí a iniciativ i dalších četných sdružení ve Vaší zemi tuto bezprostřední pomoc zajišťovat, příkazy k odstraňování nespravedlnosti jsou však úkolem státu. V mnohem širším rámci také přemýšlím, pane prezidente, o stavu naší planety. Bůh nám velkodušně svěřil svět, který stvořil. Je třeba naučit se jej respektovat a lépe jej chránit. Mám za to, že nadešla chvíle přijít s konstruktivnějšími návrhy, jež by zaručily blahobyt budoucích generací.

Vykonávat předsednictví Evropské unie je pro Vaši zemi příležitostí ke svědectví o tom, že Francie podle své vznešené tradice lpí na lidských právech a na jejich prosazování pro blaho jednotlivce i společnosti. Když evropský občan vidí a osobně zakouší, že nezcizitelná práva lidské osoby od početí do přirozené smrti i ta, která se týkají svobodné výchovy, rodinného života, práce a přirozeně také práva náboženská, tedy když evropský občan zaznamená, že tato práva tvoří nerozlučný celek, jsou prosazována a respektována, pak plně pochopí vznešenost budované Unie a stane se jejím aktivním tvůrcem. Úkol, který leží na Vás, pane prezidente, není snadný. Doba je nejistá a je obtížné najít správnou cestu mezi každodenními sociálními, ekonomickými, národními a mezinárodními zákruty. Zejména před nebezpečím opětovného vyvstání staré nedůvěry, napětí a sporů mezi národy, které nyní se znepokojením sledujeme, je Francie, jako země historicky citlivá ke smíření mezi národy, povolána pomoci Evropě budovat pokoj uvnitř jejích hranic i v celém světě. Je důležité prosazovat za tímto cílem jednotu, která nemůže a nechce být uniformní, ale která je schopna zaručit respektování národnostních rozdílů a různých kulturních tradic, jež představují bohatství evropské symfonie, a z druhé strany připomínat, že ?sama národní totožnost se nemůže uskutečnit jinak než v otevřenosti k jiným národům a v solidaritě s nimi? (Ecclesia in Europa, 112). Mám plnou důvěru v to, že Vaše země bude stále více přispívat k pokroku tohoto věku směrem ke klidu, harmonii a pokoji.

Pane prezidente, drazí přátelé, rád bych vám znovu vyjádřil svou vděčnost za toto setkání. Ujišťuji Vás, že se nepřestanu intenzivně modlit za Vaši krásnou zemi, aby jí Bůh udělil pokoj a prosperitu, svobodu a jednotu, rovnost a bratrství. Svěřuji tyto úmysly mateřské přímluvě Panny Marie, hlavní patronky Francie. Bůh žehnej Francii a všem Francouzům.

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy