Drazí bratři a sestry,
Evangelium této čtvrté neděle adventní nám podává vyprávění o Zvěstování (
Lk 1,26-38), tajemství, ke kterému se vracíme každý den, když recitujeme
Angelus, modlitbu Anděl Páně. Touto modlitbou v nás ožívá rozhodující moment, ve kterém Bůh klepe na Mariino srdce, a po jejím přitakání počne v ní a od ní brát na sebe tělo. Vstupní modlitba dnešní mše je stejná jako ta, která se recituje na závěr modlitby Anděl Páně: ?Vlej nám do duše svou milost a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke slávě vzkříšení?. Jen pár dní před slavností Narození Páně jsme tak vybízeni, abychom upřeli své zraky na toto nevýslovné tajemství, které Maria střežila devět měsíců ve svém panenském lůně: tajemství Boha, který se stává člověkem. To je první stěžejní bod vykoupení. Druhým je Ježíšova smrt a vzkříšení. Oba tyto stěžejní body neoddělitelně ukazují na jediný božský plán: spasit lidstvo a jeho dějiny tím, že je do všech důsledků přijme a cele na sebe vezme břímě zla, které je tíží.
Toto tajemství spásy má kromě historické dimenze, také kosmický rozměr: Kristus je sluncem milosti, která svým světlem ?proměňuje a zapaluje svět očekáváním? (Liturgie). Časové umístění slavnosti Narození se pojí k zimnímu slunovratu, kdy se dny na severní polokouli opět začínají prodlužovat. V této souvislosti možná ne všichni vědí, že náměstí svatého Petra má sluneční hodiny: velký obelisk totiž vrhá na dlažbu svůj stín směrem k fontáně pod tímto oknem a v těchto dnech je nejdelší během celého roku. Připomíná nám to funkci astronomie při vypočítávání dob modlitby. Například Anděl Páně se recituje ráno, v poledne a večer, a právě sluneční hodiny sloužily dříve k rozpoznání ?pravého poledne? a řídil se podle nich čas.
Skutečnost, že právě dnes 21.prosince na tuto hodinu připadá zimní slunovrat mi dává příležitost pozdravit všechny, kteří se různými způsoby podílejí na iniciativách Mezinárodního roku astronomie, který proběhne příští rok, kdy uplyne 400 let od doby, kdy Galileo Galilei provedl první pozorování dalekohledem. Mezi mými předchůdci, blahé paměti, byli také příznivci této vědy, jako např. Silvestr II., který ji vyučoval, Řehoř XIII., kterému vděčíme za náš kalendář a svatý Pius X., který uměl konstruovat sluneční hodiny. Pokud podle krásných slov žalmisty ?nebesa vypravují o slávě Boží? (Žl 19,2), pak také zákony přírody, které nám v průběhu staletí dávají mnozí muži a ženy vědy stále lépe chápat, jsou velkým podnětem ku vděčnému rozjímání Pánových děl.
Obraťme nyní svůj pohled zpět k Marii a Josefovi, kteří očekávají Ježíšovo Narození, a naučme se od nich tajemství usebranosti, abychom zakusili radost Vánoc. Připravme se přijmout s vírou Vykupitele, který přichází, aby byl s námi, Slovo lásky Boha k lidstvu všech dob.
přeložil Milan Glaser
Další články z podrubriky Angelus
odeslat článek
vytisknout článek
