Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   12. 10. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty



O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Homilie 

6.1.2009 

Hvězdy, ani planety neovládá slepá síla

Homilie Benedikta XVI. na Zjevení Páně, baz. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Zjevení našeho Pána Ježíše Krista je mnohotvárné tajemství. Latinská tradice jej spojuje s návštěvou mudrců u Dítěte Ježíše v Betlémě, a vykládá jej tedy především jako zjevení Izraelského Mesiáše pohanským národům. Východní tradice však upřednostňuje moment Ježíšova křtu v řece Jordán, kdy se zjevil jako jednorozený Syn nebeského Otce, posvěcený Duchem svatým. Janovo evangelium nás však vybízí rozjímat o ?zjevení? také v souvislosti se svatbou v Káni Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu na víno a ?tím zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili? (Jan 2,11). A co bychom měli říci my, drazí bratři, zvláště my kněží nové Smlouvy, když jsme každý den svědky a služebníky ?zjevení? Ježíše Krista ve svátosti eucharistie? V této nejsvětější a nejponíženější svátosti církev slaví všechna tajemství Páně a současně v ní On sám zjevuje a skrývá svou slávu. ?Adoro te devote, latens Deitas? - tak se při adoraci modlíme spolu s Tomášem Akvinským.

V letošním roce 2009, jenž je věnován astronomii, protože si v něm připomínáme 400 let od prvního pozorování teleskopem, které provedl Galileo Galilei, nemůžeme nevěnovat pozornost symbolu hvězdy, jenž je tak důležitý v evangelním vyprávění o mudrcích (srov. Mt 2,1-12). Byli to se vší pravděpodobností astronomové. Z místa svého pozorování, které leželo na východ od Palestiny, možná v Mezopotámii, zaznamenali novou hvězdu a vysvětlili si tento nebeský úkaz jako zvěst o narození krále či přesněji - podle Písma svatého - krále Židovského (srov. Nm 24,17). Církevní otcové spatřovali v této jedinečné události, podávané svatým Matoušem, také určitý druh kosmologické ?revoluce?, způsobené vstupem Božího Syna do světa. Například svatý Jan Zlatoústý píše: ?To že se hvězda zastavila nad dítětem, mohla způsobit jedině moc, kterou hvězdy nemají: nejprve se skrýt a potom se znovu ukázat a nakonec se zastavit? (Homilie na Matoušovo evangelium, 7,3). Svatý Řehoř Naziánský tvrdí, že narození Krista určilo hvězdám nové dráhy (srov. Dogmatické básně, V,53-64: PG 37,428-429). Je třeba to chápat v symbolickém a teologickém smyslu. Zatímco pohanská teologie zbožšťovala kosmické prvky a síly, křesťanská víra, jež dovršuje biblické zjevení, rozjímá o jediném Bohu, Stvořiteli a Pánu celého kosmu.

Božská láska, vtělená v Kristu je základním a univerzálním zákonem stvoření. Je však třeba to chápat ve smyslu nikoli básnickém, ale reálném. Tak to ostatně chápal samotný Dante, když v majestátním verši, kterým končí Ráj i celou Božskou komedii, definuje Boha jako ?lásku, která hýbe sluncem a všemi hvězdami? (Ráj, XXXIII, 145). To znamená, že hvězdy, planety a celý vesmír nejsou ovládány nějakou slepou silou, neřídí se dynamikami pouhé hmoty. Nejsou to tedy kosmické elementy, které by byly zbožšťovány, nýbrž ve všem a nade vším je osobní vůle, Duch Boží, který se v Kristu zjevil jako Láska (srov. Spe salvi, 5). Je-li tomu tak, potom lidé ? jak píše svatý Pavel Kolosanům ? nejsou otroky ?kosmických elementů? (srov. Kol 2,8), ale jsou svobodní, schopní mít vztah se stvořitelskou svobodou Boha. On je na počátku všeho a všechno řídí nikoli na způsob chladného a anonymního hybatele, ale jako Otec, Ženich, Přítel, Bratr, jako Logos, ?Slovo-Rozum?, který se jednou pro vždy spojil s naším smrtelným tělem, plně sdílel náš stav a ukázal přebytek moci svojí milosti. V křesťanství se tedy vyskytuje zvláštní kosmologická koncepce, která nalezla ve středověké filosofii a v teologii ten nejvznešenější výraz. A také v naší době poskytuje pozoruhodná znamení nového rozkvětu díky nadšení a víře mnoha vědců, kteří se ve šlépějích Galilea nezříkají ani rozumu, ani víry, nýbrž důsledně doceňují vzájemnou plodnost obojího.

Křesťanské myšlení přirovnává kosmos ke ?knize? - tak to říkával také Galileo ? a považoval jej za dílo Autora, který se vyjadřuje v ?symfonii? stvoření. V rámci této symfonie se na určitém místě vyskytuje to, co hudební terminologie označuje jako ?sólo?, určité téma, jež je svěřeno jednomu nástroji nebo jednomu hlasu a je tak důležité, že na něm závisí vyznění celého díla. Tímto ?sólem? je Ježíš a patří mu královské předznamenání: úkaz nové hvězdy na nebeské obloze. Ježíš je antickými křesťanskými spisovateli přirovnáván k novému slunci. Podle soudobých astrofyzikálních poznatků bychom jej měli přirovnat k nějaké hvězdě, jež má centrální postavení nejen v rámci sluneční soustavy, ale v rámci celého známého vesmíru. V tomto tajemném, zároveň fyzikálním i metafyzickém plánu, v němž se objevila lidská bytost jako vrchol stvořených prvků, přišel na svět Ježíš: ?narozený ze ženy? (Gal 4,4), jak píše sv. Pavel. Syn člověka v sobě zahrnuje zemi i nebe, stvoření i Stvořitele, tělo i Ducha. Je středem kosmu a dějin, protože v Něm se bez směšování spojuje Autor se svým dílem.

V pozemském Ježíši spočívá vrchol stvoření a dějin, ale ve vzkříšeném Kristu se jde dále: přechod skrze smrt do života věčného předjímá (?rekapitulaci?) sjednocení veškerenstva v Kristu (srov. Ef 1,10). Všechny věci totiž ? píše apoštol - ?jsou stvořeny skrze něho a pro něho? (Kol 1,16). On právě vzkříšením z mrtvých obdržel ?prvenství ve všem? (Kol 1,18). Tvrdí to Ježíš sám, když se ukazuje učedníkům po zmrtvýchvstání: ?Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi? (Mt 28,18). Tímto vědomím je cestami dějin neseno putování církve, Kristova Těla. Není stínu, ať už jakkoli tmavého, který by mohl zastřít Kristovo světlo. Proto věřící v Krista nikdy neztrácejí naději, ani dnes před velkou sociální a ekonomickou krizí, která sužuje lidstvo, před nenávistí a ničivým násilím, které nepřestává třísnit krví mnoho regionů světa, před egoismem a záměrem člověka vyniknout jako bůh sebe samého, což tu a tam vede na nebezpečné zákruty božského plánu se životem a důstojností lidské bytosti, rodiny a harmonií stvoření. Naše úsilí osvobodit lidský život a svět od jedů a zamoření, které by mohly zničit přítomnost i budoucnost, má svůj význam a smysl ? jak jsem poznamenal v již citované encyklice Spe salvi ? třebaže zdánlivě nemáme úspěch anebo působíme bezmocně proti převaze nepřátelských sil, protože ?je tu velká naděje, zakládající se na Božích příslibech, která nám v dobrých i špatných okamžicích dodává odvahu a orientuje naše jednání? (č.35).

Univerzální vláda Krista působí zejména v církvi. ?Všechno ? čteme v listu Efesanům [Bůh] podřídil po jeho nohy. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá? (Ef 1,22-23). Dnešní slavnost je zjevením Páně a jako odlesk i zjevením církve, protože Tělo není oddělitelné od Hlavy. První dnešní čtení, vzaté z tzv. Třetího Izaiáše, nám podává přesnou perspektivu k pochopení reality církve, jakožto tajemství odraženého světla: ?Vstaň, rozsviť se ? obrací se prorok k Jeruzalému ? neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou? (Iz 60,1). Církev je osvíceným lidstvem, ?pokřtěným? slávou Boha, tzn. jeho láskou, jeho krásou a jeho vládou. Církev ví, že samotné lidství i s jeho mezemi a ubohostmi vyzdvihuje dílo Ducha svatého. Nemůže se chlubit ničím, ne-li svým Pánem: světlo nepochází od ní, sláva jí nepatří. Její slávou, kterou ji nemůže nikdo odejmout, je jedině být ?znamením a nástrojem? Toho, který je ?lumen gentium?, světlem národů (srov. Lumen gentium, 1).

Drazí přátelé, slavnost Zjevení Páně v tomto roce sv. Pavla volá církev a v ní i každého jednotlivého věřícího podle vzoru apoštola národů k napodobování služby, kterou poskytla hvězda mudrcům z východu, když je přivedla až k Ježíši (srov. sv. Lev Veliký, Promluva na Epifanii, 5: PL 54,244). V čem jiném spočíval život svatého Pavla po jeho konverzi, ne-li v tom, že ?běžel? k národům s Kristovým světlem a naopak přiváděl národy ke Kristu? Milost Boží učinila z Pavla pro národy ?hvězdu?. Jeho služba je příkladem a podnětem pro církev, aby znovu objevila svou misionářskou povahu a obnovila nasazení hlásat evangelium zejména těm, kteří ho ještě neznají. Hledíme-li však na svatého Pavla, nemůžeme zapomenout na to, že jeho hlásání bylo zcela živeno Písmem svatým. S pohledem na nedávnou Biskupskou synodu je proto třeba znovu potvrdit, že církev a jednotliví křesťané mohou být světlem, které přivádí ke Kristu jenom tehdy, když se niterně a usilovně živí Božím Slovem. Slovo osvěcuje, očišťuje a obrací. Určitě ne my. My nejsme nic jiného než služebníci Slova života. Pavel chápal sebe sama a svou službu jako službu evangeliu. ?Všechno dělám pro evangelium? - píše (1 Kor 9,23). Tak by to měla říci také církev, každé církevní společenství, každý biskup a každý kněz: to všechno konám pro evangelium.

Drazí bratři a sestry, modlete se za nás, pastýře církve, abychom každodenním osvojováním si Božího Slova, mohli jej věrně předávat bratřím. Avšak modlíme se i my za vás, všechny věřící, protože každý křesťan je křtem a biřmováním povolán hlásat slovem a svědectvím života Krista, světlo světa. Kéž nám Panna Maria, Hvězda evangelizace, pomůže dovršit společně toto poslání a přimlouvá se za nás z nebe svatý Pavel, apoštol národů. Amen.

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
6.1.21 Život není dokazování zdatnosti, nýbrž pokorná cesta k Tomu, který nás má rád
6.1.20 Pokud se člověk neklaní Bohu, klaní se svému já
6.1.19 Mudrcové nejdou k Pánu brát, nýbrž dávat
6.1.18 Spatřit hvězdu, vydat se na cestu a přinést dary
6.1.17 Věřící je člověk, kterému se stýská po Bohu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 24
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti