Kardinál Tomáš Špidlík včera převzal svůj titulární chrám, diakonii Svaté Agáty Gótů. Slavnostní liturgie se zúčastnili velvyslanci České republiky, Slovenska a Ruska, italský ministr kultury Giulio Urbani, zástupci z vatikánského státního sekretariátu, jezuitského řádu a řada dalších představitelů akademických a církevních kruhů. Uprostřed gratulantů a slavnostních hostů jsme jménem našich posluchačů kardinála Špidlíka požádali o několik slov?
Otče kardinále, co pro vás znamená to, že jste dostal jako diakonii právě tento chrám sv. Agáty Gótů?
Už jsem to tak trošku vyložil v kázání, že tento kostel původně nebyl katolický, ale znamená to obrácení těch, kteří nevěří v Božství Krista Pána, tomu, aby věřili v jeho Božství. A já říkám, že to je problém dnešního světa. Lidé věří v Evangelium, ale nevěří v živou přítomnost Krista. A když se tento kostel z ariánského stal katolickým, tak máme právě tento pokrok.
Proč jste si zvolil do kardinálského erbu právě srdce?
Vybral jsem si srdce, protože já už po tolik let studuji východní spiritualitu a tam je pojem srdce hlavní myšlenkou ? že víra je v srdci styk s druhými a především styk srdce. Ono to zní banálně, a také to tak někteří chápali, ale právě ve východní spiritě srdce znamená celého člověka a hlavně osobní vztah. Západní svět chce všechno vyřešit ideami a zákony, ale osoba se nedá nikdy úplně zcela zařadit ani do ideje ani do zákonu. Tak je potřeba, aby byl docela osobní styk od srdce k srdci.
Co se pro vás změnilo od té chvíle, kdy jste se stal kardinálem?
No, změnilo se to, že jsem ze začátku psal dvacet dopisů denně, ale teď už to přestalo. Ale chtěl bych dokončit to, co jsem začal, tedy moci dokončit ještě ty poslední spisy. Pochopitelně, když mě zvou na nějaké mše a různé konference, tak pokud mohu, vyhovím. Pokud nemohu, říkám, že to nejde. Teď znám kouzelné slovo jak se vymluvit. Když mi například řeknou: ?Nemohl byste přijít??- tak jim odpovím: Ale já teď musím do Prahy a toho se leknou a nechají mě.?
odeslat článek
vytisknout článek
