VaticanNews.va

   12. 12. 2019

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6307
Poslechem z webových stránek.3899
Četbou textů na webových stránkách.6258
Poslechem i četbou.3675


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Kardinál Michael Czerny: Vzpomínky na rodinu za II. světové války

Papež: Svět ruší křesťanské symboly Vánoc a ponechává jen komerční banálnost

Svatý otec: Skutky milosrdenství nepotřebují být vystavovány jako trofej


Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů Návštěva papeže v České republice NAVRCHOLU.cz
 
Publicistika

 Reportáže, reflexe, sloupky 

11.4.2009 

Palachova Velká noc

Richard Čemus

Netušil jsem, že mne to tak zasáhne ? ty záběry pohřbu Jana Palacha, které vysílala Česká televize 16. ledna 2009 v pořadu ?Oběť nejvyšší?, uvedeném ke čtyřicetiletému výročí jeho sebeupálení. Jsem pamětník a přesto, či právě proto: ty nekonečné smuteční zástupy proudící Starým Městem do Karolina, to pochmurné lednové počasí, které odráželo syrovost toho strašného, co se v naší zemi událo, ta těžká, šedá oblaka, která coby smuteční opona zakryla modř nebe a slunci zabránila svítit; ty bledé tváře lidí, oněmnělé silou silou oběti, která volá k nebi jako oběť Abelova a usvědčuje Kaina, kterým se musel cítit každý, kdo vnitřně už svolil anebo se alespoň dost nevzepřel plíživé ?normalizaci? vlastní duše; ty černobílé snímky toho všeho, mne ještě po čtyřiceti létech přímo ťaly do duše. Tak silně, jakoby to bylo včera! Čas se zdá pouhou iluzí. Existují lidské příběhy, které prostě jsou: nepřikryje je země, nepohltí je hrob, ukazují a volají, byť zoufale, k nebi a domáhají se věčnosti i v myslích těch, kteří ve věčnost nevěří.

Chceme tím schvalovat Palachův čin? Není nám to dovoleno, už jen pro tragickou řadu následovatelů, počínajíc Janem Zajícem! A přesto se v nás všechno vzpouzí, máme-li jejich čin jen třeba jen pojmenovat: cítíme, že slovo ?sebevražda? je tu nemístné. Neplatí tu vůbec žádná ?nálepka?, označení, vysvětlení, zařazení, či odvození, ani z oné nepopíratelné drásavosti doby. Jde o zcela osobní a tudíž svobodný čin, ke kterému se Jan Palach rozhodl v nedotknutelné svatyni vlastního svědomí, které mu velelo promluvit do svědomí nás všech jazykem silnějším než jsou slova: sebeobětováním. Proto není slov a ústa oněmí. Zjevná šlechetnost pohnutek jednadvacetiletého mladíka plného života si však přímo vynucuje, utéct se k evangeliu, bušit na vrata nebeského království a ?pro Kristovy drahé rány? si vyprosit světlo slova, které by zjevilo naději i v činu, který sám o sobě je výrazem beznaděje.

Je to cesta, kterou nám ukázal evangelický farář Jakub Trojan, když pro moto své řeči nad Palachovým hrobem sáhl po evangeliu, na místo, kde Ježíš nazývá ?blahoslavenými? ty, kteří jsou ?čistého srdce?, neboť oni ?uzří Boha? (Mt 5,8). A Trojan to vysvětluje: ?Jan Palach měl čisté srdce, protože sám pro sebe nic nechtěl?. Musím přiznat, že jsem krásnější vysvětlení toho, co evangelium nazývá ?čistotou? nikdy neslyšel. Dal všechno! Samovolně se vynořují v mysli další slova evangelia: ?Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí život? (Jan 15,13). Ten, kdo je vyslovil, Ježíš, skutečně svůj život za své přátele dal! A nikoliv za úzký okruh ?těch jeho? přátel či rodinných přislušníků, ale za všechny; On, Boží syn, nedělal rozdíly, ale přišel, aby ze všech udělal bratry a sestry ? děti jediného Otce. A Palach? Nezračilo se v tvářích lidí, kteří neúnavně proudili uctít jeho památku, vědomí, že takové oběti byl schopen jenom ten, kdo miloval tak čistě, bez rozdílu a tak silně, že ze sobě navzájem cizích občanů vytvořil přes noc jeden (chce se říct téměř Boží) lid?

Nelze snad spatřit v Palachově oběti alespoň odlesk oné očistné síly smrti Kristovy, který ?zemřel za naše hříchy?. Nebo jsme snad žádné hříchy neměli, když jsme se tak rychle přizpůsobili a krčili rozpačitě ramena, že ?taková je holt doba!?? Nenechala Palachova smrt vyplavat tyto černé skvrny našich duší na povrch? Nezůstali jsme oněmělí zjištěním, že ten očistný oheň ?tolik stál?, jak nám to připomínala píseň ?Ticho?, která do oněch dnů zněla jako naléhavé zpytování svědomí?

Stejnojmenný film ?Ticho?, kde píseň doprovází záběry Palachova pohřbu, vkládá ? třikrát ? děsivý záběr: ofačovaná postava se zčernalým obličejem nehybně ležící na oddělení popálenin v Legerově ulici v bílém prázdném pokoji. Je to Jan Palach jak umírá ? sám. Nikdo se u něj nemodlí, nikdo nad ním nepláče, nikdo mu není na blízku, jen nemilosrdná kamera je svědkem jeho agónie. Když se záběr opakuje, zakrývám si oči. Není tu slov než ?Pašije?, ?Kalvárie?, ?Getsemanská zahrada?, kde se Kristus potil krví. Palachovo sežehnuté tělo krev už nepotí. Je už s Kristem, přibit na ?kříž? nemocničního lůžka, s Ním už odevzdává svého ducha Stvořiteli, Bohu Otci, a celou ztichlou zemí zní jeho němé ?dokonáno jest?.

Zde Palachova Kalvárie končí. Nadchází poslední rozloučení. Nerozlučme se s ním však bez otázky: Smíme říci, že Palach umíral s Kristem? Co víme o jeho víře, kterou alespoň formálně jako evangelický křesťan vyznával? Nevíme a nemůžeme vědět, co se dělo v jeho duši v posledních okamžicích jeho vědomí. Věříme však, že Ježíš Kristus, zemřel a vstal z mrtvých jednou pro vždy za nás, za všechny a tím nás vykoupil. A že Kristův život, smrt a vzkříšení se promítá tajemně do života každého z nás. Jedině ve světle této Kristovy přítomnosti dostává každá lidská bolest smysl a proměňuje se v útěchu, radost a naději. Je to tajemství Velikonoc: Pašije, které ústí do radosti vzkříšení. Věřím, že Jan Palach ?uzřel spásu od Hospodina v zemi živých? (srv. Job 19,25n a Žl 116,9) a Hospodin-Bůh že naplní všechny jeho ideály, pro které žil a pro které se s čistým srdcem obětoval. A nám? Nám Palach nám dává ?v odlesku Kristova díla nahlédnout do končin, kam lidské srdce může vstupovat jen v nadějném očekávání spásy.? (Jakub Trojan).

Indický jesuita Antony de Mello napsal ve své poslední knížce: ?Smrt je hrozná jen pro lidi, kteří nikdy neporozuměli životu. Jen mrtví lidé se bojí smrti??.[1] A přesto si klade český kardinál Tomáš Špidlík obecně otázku: ?Kdo by si nechtěl život uchránit? Vždyť žít znamená stále si život uchraňovat. Opak je sebevražda. Život je základní hodnota, na kterou se převádějí všechny ostatní?. A pokračuje: ?V církevním kalendáři se dávají svatým různé tituly. Na prvním místě ovšem stojí mučedníci. Diskutuje se o tom, komu ten název patří. Původně se dával jenom těm, kdo výslovně zemřeli pro víru, např. odepřeli obětovat pohanským bohům. Kristus totiž slibuje věčný život ne každému, kdo umře, ale kdo umře pro něho samého. Ale brzy si křesťané uvědomili, že Kristus je skutečnost, která přesahuje jeho historickou osobu, je mystickou realitou, která zahrnuje všechno dobré, všechny ctnosti. On je pravda, spravedlnost, láska, pokora, píše Origenes. Tedy ten, kdo žije a umírá pro pravdu, pro spravedlnost, pro lásku, pro pokoru a pro jakoukoliv jinou opravdovou ctnost, ten žije a umírá pro Krista. Bude tedy mít věčný život.? [2]

Co lze dodat? Zakončeme výňatkem z proslovu papeže Pavla VI. na Svatopetrském náměstí 26. ledna 1969: ?Nemůžeme opomenout v naší dnešní nedělní modlitbě pocity, které drama Československa vyvolavá po celém světe. Chceme převést tyto pocity v záblesky světla a energie, pro lepší morální svědomí naší doby?. [...]

?Nemůžeme schvalovat tragickou podobu, kterou nabylo toto svědectví (Jana Palacha), ale můžeme uchovat jeho hodnoty, z nichž klade na stupeň nejvyšší obětování sebe sama a lásku k druhým; a v tak bezmocné a rozsáhlé ztrátě nás může utěšit pohled na dav, který spojuje společná bolest, dav tichý, jednotný, uvážlivý, téměř připraven definovat novou formu pokojného a bratrského soužití. Na tento obraz hledíme s obdivem a nadějí. Vyzýváme vás všechny, blízké i daleké, aby jste se modlili a přemýšleli.?


[1] Antony de MELLO, SJ, Bdělost, Brno 2004, 179. .

[2] Tomáš ŠPIDLÍK, Živé slovo, Olomouc-Velehrad 2007, 232.



Další články z podrubriky Reportáže, reflexe, sloupky

 odeslat článek     vytisknout článek


Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2019 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Lidé zbohatli, ale ráno se nebudí šťastnější – říká profesor soudobých dějin Miroslav Vaněk na okraj římské konference o Sametové revoluci

Papež: Všechno chápat očima víry

Papež poděkoval ukrajinským katolíkům za výmluvné svědectví víry

Paliativní léčba v mezináboženském pojetí

Bůh vždycky poskytuje útěchu, i když kárá

Papež František navštívil vatikánskou výstavu jesliček

Svatý stolec představil velvyslancům globální edukativní pakt

V materialistické švýcarské společnosti chybí naděje, hořce konstatuje biskup Morerod

Papež o svém spirituálovi: Otec Fiorito bojoval proti jedinému nepříteli, zlému duchu

Svatý otec: Seminář je místem modlitby, studia a společenství

Papež František přijal slovenského premiéra

Vychovávejte mladou generaci k aktivní občanské účasti, vyzval papež americkou nadaci

 Nově na webu
Svatý otec: O Skutcích apoštolů - »Málem mě chceš přesvědčit, abych se stal křesťanem!«

Publicistika: O ztracené a nalezené navigaci

Publicistika: Duchovní rozlišování je odvaha vidět v našich lidských tvářích božské rysy

Rozhovory: Křesťanské kořeny jsou jasná věc

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv prosinec 19
      1
2345678
9101112131415
16171819202122
23242526272829
3031     

Starší zprávy >

Náš tip

Admirabile signum

Mystikou společného „my“ překonáme osvícenskou logiku

Lidské bratrství