Mezi nejproslulejší památky města Říma patří chrám Panny Marie mučedníků, známější pod svým původním názvem Panteon. Kouzlo této antické stavby, nazývané také podle charakteristického tvaru ?Rotunda?, bylo natolik silné, že unikla zkáze i v dobách, kdy se za nejlepší řešení, jak se vypořádat s pohanským kultem, považovalo zničení každé jeho připomínky. O tom, jak se stalo, že byl chrám zasvěcený všem římských bohům ?pokřtěn? a o jeho dalších osudech si budeme vyprávět v dnešním pokračovaní našeho sobotního pořadu.
Už za vlády císaře Augusta, v letech 27-25 před naším letopočtem, vznikl v římské čtvrti nazývané Martovo pole (Campo Marzio) chrám zasvěcený všem božstvům. Měl pravděpodobně čtvercový půdorys, průčelím se obracel na opačnou stranu než dnešní stavba a zničen byl při velkém požáru roku 80 po Kristu. K výstavbě nového a honosnějšího chrámu se přistoupilo roku 118, za vlády císaře Hadriána. Jméno architekta dnešní stavby není známo. Nápis na vlysu totiž odkazuje na stavitele prvního chrámu, Marca Vipsania Agrippu. Chrám tvoří trojlodní portikus o šestnácti sloupech a za ním následující cela nad kruhovým půdorysem o průměru 43,30 m, zaklenutá sférickou kupolí s otvorem uprostřed.
Po pádu římského impéria roku 476 zůstaly veřejné budovy a mezi nimi také Panteon va vlastnictví světských vládců. Roku 608 východní císař Foka věnoval stavbu papeži Bonifáci IV. Ten také zřídil v Panteonu křesťanský chrám zasvěcený Panně Marii a všem mučedníkům, a přiřadil jej tak mezi nestarší kostely města.
Navzdory svým rozměrům a slavné historii, neměl ve středověku Panteon příliš významné místo. Na výsluní ho vynesla až renesance. Snad každý z významných renesančních architektů kreslil a studoval Rotundu a ti, kdo byli mocni pera, opěvovali jeho dokonalou harmonii a mezi všemi stavbami světa ho stavěli na první místo. Raffael Sanzio (1520) si dokonce ve své závěti přál, aby ho v Rotundě pohřbili. Tak se také stalo: hrob slavného renesančního malíře najde návštěvník při druhé edikule vlevo.
Roku 1542 dostal kanonik Desiderio d´Adjutorio povolení vybudovat v jednom z výklenků Panteonu kapli Konfraternity sv. Josefa ze Svaté země. Mezi zakládajícími členy bratrstva byla řada významných umělců usazených v Římě. Kongregace pořádala při kapli svá setkání, pohřbívala v Panteonu některé své členy a busty nejvýznamnějších z nich osazovala do nik vyhloubených ve stěnách (ze kterých dnes zbyly jen busty Raffaella a Peruzziho, které jsou ovšem ranějšího data).
Nový rozkvět chrámu Panny Marie mučedníků přišel s barokním obdobím. Papež Urban VIII. zahájil rozsáhlou restaurační kampaň, která měla budovu osvobodit od hybridních přídatků a vrátit Panteonu důstojný vzhled. Při té příležitosti byla stará románská kampanila nahrazena dvojicí nevelkých symetrických zvonic nad portikem, později roku 1882 v rámci puristické obnovy odstraněných. Zbourán byl kanovnický dům vestavěný do portiku a chybějící sloupy byly doplněny (první za Urbana VIII., další dva za Alexandra VII.). Použity byly sloupy z nedalekých Alexandrinských lázní. Při restaurování předsíně byly odstraněny staré bronzové nosníky ? použité jako materiál na baldachýn papežského oltáře ve Svatopetrské bazilice. Papež Alexandr VII. z rodiny Chigi se postaral také o zpevnění podloží a celkovou úpravu náměstí před Panteonem. Díky těmto zásahům byl chrám napříště uchráněn před pravidelnými záplavami, které působily v oblasti Martova pole nemalé škody. Barokní zájem o první křesťanská století a rané svědky víry vedl také k objevu hrobů dvou mučedníků Erasia a Anastasia. Na jejich počest se konaly velké slavnosti během svatého roku 1675.
Na počátku 18. století se papež Klement XI. zasloužil o návrat dávného lesku a elegance také do interiéru chrámu: sloupy a mramorové obklady byly poprvé po staletích vyčištěny a chybějící části doplněny. Edikulové oltáře dostaly jednotný vhled podle projektu Alessandra Specchiho. S ním spolupracoval také znalec antického umění, Francesco Bartoli, který měl bdít nad tím, aby se co nejvěrněji rekonstruoval původní vzhled chrámu. Klenba chórové exedry dostala mozaikovou výzdobu a nad hlavní oltář byla umístěna vzácná deska zobrazující Madonu s dítětem, považovaná za dílo sv. Lukáše (cca. ze VII. století). Zcela změněn byl také hlavní oltář. Na místo starého ciboriového oltáře z 12. století byl postaven nový, obložený mramory, a stěnu oddělující chór vystřídala nízká balustráda (dnes odstraněná). Ikonografický program doplňují v edikulách po stranách oltáře sochy obou zmíněných mučedníků ? vlevo sv. Erasia (Francesco Moderati), vpravo sv. Anastasia (Bernardino Cametti). Z dalších plánovaných soch pro edikuly vznikla jen skupina sv. Anny s Pannou Marií (Lorenzo Ottoni).
Za pontifikátu Benedikta XIV. (1740-1758) bylo nutné přistoupit k dalším restauračním pracím (1756-57) kvůli uvolnění olověného pojiva mezi kazetami klenby. Při té příležitosti bylo zrušeno původní pilastrové členění II. etáže a podle projektu Paolo Posiho jej vystřídaly geometrické vzory z barevných mramorů.
Na konci 18. století se nová restaurovaná podoba Panteonu stala předmětem kritiky, zejména ze strany francouzských osvícenců. De Brosses a Montesquieu nebyli také nadšeni z toho, že slavná antická stavba slouží stále jako kostel. Navrhovali ji pro muzeum velkých antických soch. Jejich touhy se částečně naplnily za francouzské okupace Říma v letech 1808-1814. Panteon tehdy hostil významné politické události. Tehdy také ožil zvyk umísťovat do něj busty významných umělců, později přenesené na římský Kapitol. Po roce 1870 se chrám Panny Marie mučedníků stal jakousi kaplí panovnického rodu, vládnoucího sjednocené Itálii ? jak to na první pohled potvrzují hroby Viktoria Emanuela II. Savojského (1878) a Umberta I.
Téměř dvě tisíciletí starý chrám, jehož architektonické formy přebrala kdejaká slavnostní síň světských vládců, zůstává i po staletích místem vyhrazeným pro setkání božského s lidským. Kruhová forma symbolizuje universum a proud světla padající shůry přináší naději, že nebylo ponecháno samo sobě.
(Zajímavou fotogalerii chrámu Panny Marie mučedníků naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
