VaticanNews.va

   25. 2. 2020

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty


Anketa

Sleduji zprávy Vatikánského rozhlasu?

Poslechem na Rádiu Proglas.6588
Poslechem z webových stránek.4045
Četbou textů na webových stránkách.6450
Poslechem i četbou.3794


O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější

Francouzská biskupská konference k případu zesnulého Jeana Vaniera

Turínské plátno poprvé přezkoumal plastický chirurg

Být křesťanem znamená přijímat Ježíšovu cestu pokory


Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

22.4.2009 

Ambrož Autpert

Katecheze Benedikta XVI. z 22.dubna, nám. sv.Petra

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Církev žije v lidech a kdo chce poznat církev, rozumět jejímu tajemství, musí vzít do úvahy lidi, kteří žili a žijí její poselství, její tajemství. Proto na středečních katechezích dlouhodobě mluvím o lidech, od nichž se můžeme naučit, co je církev. Začali jsme apoštoly a církevními otci a postupně jsme došli až do 8.století, do doby Karla Velikého. Dnes bych rád mluvil o Ambrožovi Autpertovi, málo známém spisovateli, jehož díla byla většinou připisována jiným známějším osobnostem, svatému Ambroži z Milána a svatému Ildefonsovi, a o některých spisech se mniši z Montecassina domnívali, že musí jejich autorství připsat svému stejnojmennému opatovi, který žil téměř o jedno století později. Kromě několika krátkých životopisných črt, které zařadil do svého velkého komentáře ke knize Zjevení sv. Jana, máme o jeho životě jen málo jistých zpráv. Pozorná četba děl, jejichž autorství mu kritika postupně přiznává, však umožňuje objevit v jeho učení teologický a duchovní poklad, jenž je cenný i pro naši dobu.

Ambrož Autpert se narodil v Provence v dobře postavené rodině a podle jeho pozdějšího životopisce Jana žil u dvora franckého krále Pipina Krátkého, kde kromě svého státního úřadu zastával také roli preceptora, tedy učitele budoucího císaře Karla Velikého. Pravděpodobně na pokyn papeže Štěpána II., který v letech 753-754 navštívil francký dvůr, přišel Autpert do Itálie a cestou navštívil slavné benediktinské opatství svatého Vincence u pramenů řeky Volturno ve vévodství Benevento. Založili ho počátkem onoho století tři bratři z Beneventa: Pardone, Tatone a Tasone. Opatství bylo známé jako oáza klasické a křesťanské kultury. Krátce po své návštěvě se Ambrož Autpert rozhodl žít řeholním životem a vstoupil do tohoto kláštera, kde mohl přijmout odpovídající formaci, zejména na poli teologie a spirituality, podle tradice otců. Kolem roku 761 byl vysvěcen na kněze a 4.října 777 byl zvolen opatem za podpory franckých mnichů a proti vůli těch langobardských, kteří byli nakloněni Potonovi. Napětí národnostní povahy v následujících měsících nepolevilo, což mělo za následek, že Autpert se rok poté roku 778 rozhodl odstoupit a spolu s několika franckými mnichy najít útočiště ve Spoletu, kde mohl počítat s ochranou Karla Velikého. Tím však neshody v klášteře svatého Vincence odstraněny nebyly a několik let poté, když zemřel nástupce Autperta a byl zvolen právě Poton (r. 782), nastaly znovu spory, které vedly až k obvinění stávajícího opata u Karla Velikého. Ten poslal obě svářící se strany k papežskému soudu, který je povolal do Říma. Jako svědka zavolal také Autperta, který během cesty nečekaně zemřel. Byl patrně zabit 30.ledna 784.

Ambrož Autpert byl mnichem a opatem v době, poznamenané velkým politickým napětím, které se odráží v jeho spisech. Pranýřuje například rozpor mezi nádherným vnějším vzhledem klášterů a vlažností mnichů. Zajisté měl touto kritikou na mysli své vlastní opatství. Pro ně napsal Život tří zakladatelů s jasným úmyslem nabídnout nové mnišské generaci vzor, k němuž by se mohli vztahovat. Podobný cíl zamýšlel také drobným asketickým pojednáním Conflictus vitiorum et virtutum (Spor mezi neřestmi a ctnostmi), které mělo velký úspěch ve středověku a bylo publikováno roku 1473 v Utrechtu pod autorstvím Řehoře Velikého a rok poté ve Štrasburku pod jménem svatého Augustina. Ambrož Autpert v něm chce poučit mnichy konkrétně o tom, jak podstupovat každodenní duchovní zápas. Příznačným způsobem používá tvrzení z druhého listu Timotejovi (3,12): ?Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledován? nikoli už zvnějšku, ale náporem sil zla, kterému musí křesťan čelit ve svém nitru. Podává pak na způsob určité disputace 24 bojujících párů, kde každá neřest se snaží dobýt duši subtilními úsudky, zatímco příslušná ctnost odpovídá na toto našeptávání především za pomoci slov Písma.

V tomto pojednání o konfliktu mezi neřestmi a ctnostmi klade Autpert proti sobě cupiditas (chamtivost) a contemptus mundi (pohrdání světem), z čehož se v mnišské spiritualitě stane důležitý vzor. Toto pohrdání světem není pohrdání stvořením, krásou a dobrotou stvoření a Stvořitele, ale pohrdání falešnou vizí tohoto světa, kterou nám prezentuje a podsouvá právě chamtivost. Ona nám našeptává, že ?mít? prý je tou nejvyšší hodnotou našeho bytí, našeho života ve světě, abychom vypadali jako důležití. Falšuje se tak stvoření světa a svět se ničí. Autpert pak poznamenává, že chtivost zisku u bohatých a mocných ve společnosti té doby existuje také v duši mnichů a píše proto pojednání nazvané De cupiditate, ve kterém spolu s apoštolem Pavlem od začátku pranýřuje chamtivost jako kořen veškerého zla. Píše: ?Z půdy země vystupují různé trny z různých kořenů. V srdci člověka však bodnutí všech neřestí vycházejí z jediného kořene, chamtivosti? (De cupiditate 1: CCCM 27B, str. 963). Tento důraz nabývá vzhledem k nynější světové ekonomické krizi svou plnou aktuálnost. Vidíme, že právě z tohoto kořene chamtivosti se tato krize zrodila. Ambrož si dovede představit námitky, které by bohatí a mocní mohli vznášet slovy: my ale nejsme mniši, pro nás jisté asketické požadavky neplatí. A odpovídá jim. ?Je pravda, co říkáte, ale také pro vás v rámci vaší společenské třídy a podle míry vašich sil platí, že cesta je strmá a úzká, protože Pán nabízí jenom dvě brány a dvě cesty (tedy úzkou a širokou, strmou a pohodlnou); neukázal žádnou třetí bránu a třetí cestu? (1.c.,p.978). On jasně vidí, že způsoby života jsou velmi odlišné. Avšak pro člověka v tomto světě, i pro bohatého, platí povinnost bojovat proti chamtivosti, proti vůli vlastnit, vypadat jen navenek, proti falešnému pojmu svobody jakožto schopnosti disponovat vším podle vlastní vůle. I bohatý musí nalézt autentickou cestu pravdy, lásky a tím správného života. Autpert však jako rozvážný pastýř duší dovede na konec svého postního kázání říci i slova útěchy: ?Mluvil jsem nikoli proti chamtivcům, ale proti chamtivosti, nikoli proti přirozenosti, ale proti neřesti? (1.c., p.981).

Nejvýznamnějším dílem Ambrože Autperta je zajisté jeho desetisvazkový komentář ke knize Zjevení sv. Jana. Ten je v latinském světě po dlouhých staletích prvním obsáhlým komentářem k poslední knize Písma svatého. Toto dílo bylo plodem mnohaleté práce, jíž se věnoval ve dvou etapách mezi lety 758 a 767 a tedy ještě před svým zvolením za opata. V předmluvě poukazuje na své prameny s přesností, jež je pro středověk absolutně neobvyklá. Prostřednictvím svého prvního, možná nejvýznamnějšího pramene - komentáře biskupa Primasia Adrumetana napsaného přibližně v polovině 6.století ? se Autpert dostává do kontaktu s interpretací knihy Zjevení, kterou po sobě zanechal Afričan Tichonius, který žil o generaci dříve než svatý Augustin. Nebyl katolíkem, patřil ke schismatické donatistické církvi, ale přesto byl velkým teologem. V tomto svém komentáři spatřuje v knize Zjevení odlesk tajemství církve. Tichonius nabyl přesvědčení, že církev je dvoustranným tělem: z jedné strany, jak říká, patří Kristu, ale z druhé strany patří ďáblu. Augustin tento komentář četl, měl z něho určitý prospěch, ale jasně zdůraznil, že církev je v rukách Krista, zůstává Jeho tělem a spolu s Ním tvoří jediný podmět, jenž má účast na zprostředkovávání milosti. Zdůrazňuje tedy, že církev nemůže být nikdy oddělena od Ježíše Krista. Ve svém výkladu knihy Zjevení, podobným tomu Tichoniovu, se Autpert nezajímá ani tak o druhý Kristův příchod na konci časů, ale spíše o důsledky, které plynou pro církev přítomné doby z Jeho prvního příchodu, z Jeho vtělení v lůně Panny Marie. A říká nám velmi důležitá slova: ve skutečnosti se Kristus ?má v nás, kteří jsme jeho tělem, denně rodit, umírat a vstávat z mrtvých? (In Apoc. III: CCCM 27, str.205). V kontextu mystické dimenze, která je vlastní každému křesťanovi, hledí na Marii jako na model církve, model pro nás všechny, protože také v nás a mezi námi se má Kristus rodit. Ve šlépějích otců, kteří v ?ženě oděné sluncem? z knihy Zjevení (12,1) spatřovali obraz církve, Autpert argumentuje: ?Blažená a zbožná Panna? denně rodí nové národy, z nichž vytváří všeobecné Tělo Prostředníka. Nepřekvapuje tedy, pokud ta, v jejímž blaženém lůně si církev zasloužila sjednocení se svou Hlavou, představuje prototyp církve?. V tomto smyslu Autpert spatřuje rozhodující roli Panny Marie v díle Vykoupení (srov. také jeho homilie In purificatione s. Mariae a In adsumptione s.Mariae). Jeho velká úcta a hluboká láska k Matce Boží jej inspirovala k výrokům, které do určité míry předbíhají ty, jež vyslovil svatý Bernard a františkánská mystika, aniž by ovšem upadaly do diskutabilních forem sentimentalismu, protože nikdy neoddělují Marii od tajemství církve. Plným právem je proto Ambrož Autpert považován za prvního velkého mariologa Západu. Zbožnost, která má podle něho osvobodit duši od přilnutí k pozemským a prchavým rozkoším, musí být spojena s hlubokým studiem posvátných věd, zejména rozjímáním Písma svatého, které označuje za ?hluboké nebe, nezbadatelnou propast? (In Apoc. IX). V krásné modlitbě, kterou uzavírá svůj komentář ke knize Zjevení, zdůrazňuje prioritu, jež v každém teologickém hledání pravdy patří lásce, a obrací se k Bohu těmito slovy: ?Jsi-li poznáván intelektuálně, nejsi objeven tak, jak opravdu jsi; když jsi milován, jsi dosažen?.

V Ambrožovi Autpertovi můžeme dnes vidět osobnost, která žila v době velké politické manipulace církví, kdy národnostní a kmenová soudržnost znetvořovali tvář církve. On však uprostřed všech těchto těžkostí, které známe i my, dovedl objevit pravou tvář církve v Marii, ve svatých. A dokázal tak pochopit, co znamená být katolíkem, být křesťanem, žít Božím Slovem, vstoupit do této propasti a žít tak tajemství Matky Boží: nechávat znovu ožívat Boží Slovo, nabízet Božímu Slovu vlastní tělo v nynějším čase. A s celým svým teologickým poznáním, hloubkou svého vědění, Autpert dovedl pochopit, že pouhým teologickým bádáním nemůže být Bůh poznán tak, jak skutečně existuje. Dosahuje toho jedině láska. Slyšme toto poselství a prosme Pána, aby nám pomáhal žít tajemství církve dnes, v této naší době.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
19.2.20 Papež: Tichost spojuje, hněv rozděluje
19.2.20 O blahoslavenstvích – Blahoslavení tiší
12.2.20 Papež: Pláč očišťuje a obnovuje
12.2.20 O blahoslavenstvích - Blahoslavení plačící
5.2.20 Petrův nástupce: Máme právo být chudí v duchu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2020 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Záznam aktuálního pořadu

Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Smiřte se s Bohem – Poselství papeže Františka k postní době

Papež: Je naléhavé zamezit vykořisťování chudých!

Papež podporuje komunity Archa v očistném procesu

Don Giussani pronikal pohledem do duše, říká jeho nástupce Julián Carrón

Papež v Bari: Budeme-li bránit svojí víru silou, prohrajeme

Blíží se beatifikace mladého počítačového génia Carla Acutise a salvadorského mučedníka Rutilia Grade SJ

Prezident Ázerbájdžánu navštívil papeže

Papež není liberální, nýbrž radikální – říká kardinál Kasper

Patriarcha Sako: Lidé jsou unaveni schůzováním a řečmi, čekají na skutky

Hlásat evangelium skrze kaligrafii

Francouzská biskupská konference k případu zesnulého Jeana Vaniera

Papež: Účelem kanonického trestu je dobro viníka

 Nově na webu
Svatý otec: Jediným křesťanským extremismem je láska

Publicistika: O osvobozující milosti

Publicistika: Příspěvek do diskuse o kněžském celibátu v synovské poslušnosti papeži

Rozhovory: Papež vybízí k rozhořčení - nesmíme si zvykat na zlo

Homilie: „Opovržený, opuštěný od lidí“ (Iz  52,2-3)

Archiv zpráv únor 20
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
242526272829 

Starší zprávy >

Náš tip

Žena je vrcholem tvorstva, z ní plyne spása

Miguel Ángel Fiorito S.I. - Mistr dialogu

Admirabile signum