Nový portál Vatikánského rozhlasu

Královská Výsosti,
Vaše excelence,
vážení pánové a ctěné dámy,
je mi velkým potěšením, že se s vámi dnes dopoledne mohu sejít v tomto nádherném prostředí. Rád bych poděkoval princi Ghazímu bin-Muhammad bin-Találovi za jeho zdvořilá slova na uvítanou. Četné iniciativy Vaší královské výsosti na podporu dialogu a výměny mezi náboženstvími a kulturami oceňují všichni obyvatelé hášimovského království a všeobecně je uznává i mezinárodní společenství. Je mi známo, že se těmto snahám dostává aktivní podpory od ostatních členů královské rodiny i od vlády a že též nacházejí velkou odezvu v mnoha iniciativách spolupráce mezi obyvateli Jordánska. K tomu všemu bych rád vyjádřil svůj upřímný obdiv.

Místa kultu, jako je tato nádherná mešita Husajna bin-Talála, pojmenovaná po váženém zesnulém králi, se jako klenoty vypínají vzhůru ze zemského povrchu. Budovy starobylé i moderní, velkolepé i nenápadné, všechny odkazují k božství, k Jedinému, který vše přesahuje, ke Všemohoucímu. Celá staletí přitahovala tato posvátná místa lidi do svého posvátného prostoru, aby se zastavili, modlili, uvědomili si přítomnost Všemohoucího a zároveň uznali, že my všichni jsme jeho tvory.

Právě proto si nemůžeme nedělat starosti s tím, že dnes stoupá počet lidí, přesvědčených o tom, že náboženství selhalo ve svém nároku být přirozeným tvůrcem jednoty a harmonie, výrazem společenství mezi lidmi a Bohem. Někteří totiž tvrdí, že náboženství je v našem světě nutně příčinou rozdělení, a prohlašují proto, že čím méně veřejné pozornosti se náboženství bude věnovat, tím lépe. Jistě nelze popřít, že mezi vyznavači odlišných náboženských tradic existují neshody, napětí a rozdělení. Není však i přesto třeba uznat, že skutečným katalyzátorem napětí a rozdělení a nezřídka také násilí ve společnosti je ideologická manipulace náboženství, motivovaná někdy politickými důvody? Za této situace, kdy se odpůrci náboženství snaží jeho hlas nejen umlčet, ale nahradit jej svým vlastním hlasem, je více než citelně zapotřebí, aby věřící zůstali věrni svým principům a své víře. Muslimové a křesťané se dnes právě kvůli břemenu společných dějin, tak často poznamenaných nedorozuměními, musí zasadit o to, aby byli známi a uznáváni jako ctitelé Boha věrní v modlitbě, horliví jednat a žít podle Božích nařízení, milosrdní a soucitní, důslední ve vydávání svědectví všemu, co je správné a dobré, a vždy pamětliví společného původu a společné důstojnosti každé osoby, která zůstává vrcholem stvořitelského Božího plánu se světem a dějinami.

Rozhodnutí jordánských pedagogů i náboženských a občanských představitelů zajistit, aby veřejná tvář náboženství mohla odrážet jeho pravou povahu, je hodno chvály. Příklad jednotlivců a společenství i nabízené kurzy a programy zjevují konstruktivní přínos náboženství pro jednotlivé výchovné, kulturní, sociální a ostatní charitativní sektory vaší občanské společnosti. Něco z tohoto ducha jsem měl možnost osobně poznat i já. Včera jsem prožil setkání v rehabilitačním centru Panny Marie, Královny pokoje, kde křesťané a muslimové proměňují životy celých rodin a pomáhají jim k tomu, aby jejich handicapované děti mohly zaujmout náležité místo ve společnosti. Dnes ráno jsem požehnal základní kámen Univerzity v Madabě, kde budou mladí muslimové a dospělí křesťané bok po boku přijímat dobrodiní vyššího vzdělání, které je uschopní, aby spravedlivě přispívali k sociálnímu a ekonomickému rozvoji svého národa. Velká zásluha patří také četným iniciativám mezináboženského dialogu, podporovaného královskou rodinou a diplomatickým sborem, někdy i ve spolupráci s Papežskou radou pro mezináboženský dialog. Zahrnují v sobě pokračující práci Královských institutů pro mezináboženská studia a islámské myšlení, Poselství z Ammánu z roku 2004, Mezináboženské ammánské poselství z roku 2005 a nedávný list Společné slovo, který byl ohlasem na téma podobné tomu, o kterém jsem pojednal ve své první encyklice: nezničitelné spojení mezi láskou Boží a láskou k bližnímu i zásadní protiklad, jaký skrývá zneužívání Božího jména k násilnostem či diskriminaci (srov. Deus caritas est, 16).

Tyto iniciativy zřetelně vedou k většímu vzájemnému poznání a prosazují vzrůstající respekt jak k tomu, co je nám společné, tak k tomu, co chápeme odlišně. Měly by tedy vést křesťany a muslimy k ještě hlubšímu zkoumání podstatného vztahu mezi Bohem a jeho světem, abychom společně usilovali o harmonický soulad společnosti s božským řádem. Spolupráce navázaná zde v Jordánsku představuje tedy pro tento region a vlastně pro celý svět povzbudivý a přesvědčivý příklad pozitivního a tvůrčího přínosu, který náboženství může a má občanské společnosti poskytovat.

Vážení přátelé, rád bych dnes připomněl úkol, na který jsem poukázal při různých příležitostech a který, jak pevně věřím, na sebe mohou křesťané a muslimové vzít zejména tak, že budou přispívat k výuce a vědeckému bádání i k občanské službě. Tímto úkolem je výzva, abychom v kontextu víry a pravdy kultivovali rozsáhlý potenciál lidského rozumu. Křesťané skutečně Boha kromě jiných způsobů popisují jako tvůrčí Rozum, který pořádá a vede svět. A Bůh nás obdařuje schopností, abychom se na jeho rozumu podíleli a jednali tak v souladu s tím, co je dobré. Muslimové ctí Boha, Stvořitele nebe a země, který mluvil k lidstvu. A jako věřící v jediného Boha víme, že lidský rozum je sám o sobě Božím darem a pozvedá se na vyšší úroveň, je-li osvícen světlem Boží pravdy. Když lidský rozum pokorně svolí, aby byl očištěn vírou, není ve skutečnosti nijak oslaben, ale naopak posílen v odporu vůči předsudkům a ve snaze přesáhnout vlastní omezení. Lidský rozum je tak posílen v závazku sledovat svůj vznešený cíl služby lidstvu, formovat naše nejhlubší společné touhy a namísto manipulace či omezování povzbuzovat veřejnou diskusi. Ryzí přilnutí k náboženství, jemuž je jakékoliv omezování naší mysli vzdáleno, proto rozšiřuje horizonty lidského porozumění. To chrání občanskou společnost před výstřelky nezvladatelného ?já?, které tíhne k absolutizaci toho, co je konečné, a k zastiňování toho, co je nekonečné. Umožňuje také, aby svoboda byla uplatňována v souladu s pravdou, a obohacuje kulturu, když jí poskytuje vhled do všeho, co je pravdivé, dobré a krásné.

Takové pojetí rozumu, které lidskou mysl neustále nutí překračovat v hledání Absolutna sebe sama, je výzvou obsahující smysl pro naději i pro rozvážnost. Křesťané a muslimové jsou společně pobízeni, aby hledali všechno, co je spravedlivé a správné. Máme překročit své jednotlivé zájmy a povzbuzovat druhé, zejména státní úředníky a představitele, aby činili totéž se stejným cílem, totiž zakusit hluboké uspokojení ze služby obecnému dobru i za cenu osobních ztrát. Je nám připomínáno, že všeobecná lidská práva mají svůj původ v naší společné lidské důstojnosti a právě proto platí stejně pro každého muže a ženu, bez ohledu na jejich náboženskou, sociální nebo etnickou příslušnost. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že právo na náboženskou svobodu přesahuje otázku kultu a zahrnuje právo ? zejména menšin ? na rovný přístup k pracovnímu trhu a k ostatním sférám občanského života.

Dříve než se rozloučím, chtěl bych ještě zmínit, že je mezi námi Jeho blaženost Emmanuel III. Delly, bagdádský patriarcha, kterého zde co nejsrdečněji vítám. Jeho přítomnost nám připomíná obyvatele sousedního Iráku, z nichž mnozí našli právě zde v Jordánsku útočiště. Úsilí mezinárodního společenství prosazovat společně s místními představiteli mír a smíření musí i nadále pokračovat, aby mohlo nést plody v životě Iráčanů. Vyslovuji své uznání všem, kteří podporují snahy o prohloubení důvěry a obnovu institucí a infrastruktury podstatných pro blaho tamější společnosti. Znovu naléhavě prosím diplomaty a mezinárodní společenství, které reprezentují, i místní politické a náboženské představitele, aby vyvinuli veškeré možné úsilí a zajistili starobylému křesťanskému společenství oné ušlechtilé země základní právo na mírové soužití s vlastními spoluobčany.

Vážení přátelé, doufám, že city, které jsem dnes vyjádřil, v nás zanechají naději na budoucnost. Láska a povinnost vůči Všemohoucímu se neprojevují jenom v náboženském kultu, ale také v lásce a starosti o děti a mládež, vaše rodiny, a všechny občany Jordánska. Pro ně se namáháte a oni vás motivují, abyste kladli dobro každé lidské osoby do centra institucí, zákonů a funkcí společnosti. Kéž rozum, povznesený a přitom pokorný před velikostí Boží pravdy, i nadále utváří život a instituce této země, aby tak mohly rozkvétat rodiny a všichni žít v pokoji, přispívat ke kultuře, která sjednocuje toto velké království, a zároveň z ní čerpat.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Promluvy