Nový portál Vatikánského rozhlasu

Drazí bratři a sestry,
mám radost, že slavím spolu s vámi tento večer v řecko-melchitské katedrále svatého Jiří nešpory. Srdečně zdravím Jeho blaženost Řehoře III. Lahama, řecko-melchitského patriarchu, který k nám přijel z Damašku, dále emeritního arcibiskupa George El-Murra a Jeho excelenci Yassera Ayyacha, arcibiskupa Petry a Filadelfie, kterému děkuji za laskavá slova na uvítanou a se stejnou úctou je opětuji. Zdravím také představitele dalších katolických církví přítomných zde na východě ? maronitské, syrské, arménské, chaldejské a latinské ? i arcibiskupa Benediktose Tsikorase z řecké pravoslavné církve. Vám všem stejně tak jako kněžím, řeholníkům a řeholnicím, seminaristům a věřícím, shromážděným zde dnes večer, chci upřímně poděkovat za poskytnutou příležitost modlit se s vámi a zakusit bohatství našich liturgických tradic.

Církev je putujícím lidem a jako taková byla v průběhu staletí poznamenána určujícími dějinnými událostmi a pronikavými kulturními epochami. Některé bohužel zahrnovaly též období teologických střetů či represí. Jindy však přicházely doby smíření, kdy se společenství církve podivuhodně posilovalo, a období bohatého kulturního vzepětí, ke kterému značnou měrou přispěli i východní křesťané. V rámci všeobecné církve dosvědčují církve místní dynamismus její pozemské cesty a zjevují všem věřícím poklad duchovních, liturgických a církevních tradic, které ukazují na všeobecnou Boží dobrotu a jeho vůli, jak se jeví v celých dějinách, totiž vtáhnout všechny do jeho božského života.

Starobylý a živý poklad tradic východních církví obohacuje všeobecnou církev a nikdy nesmí být chápán jako pouhý předmět, který je třeba pasivně uchovávat. Všichni křesťané jsou povoláni, aby na Boží pověření odpovídali aktivně, jak to podle lidové pověsti dramatickým způsobem učinil svatý Jiří, aby druhým umožnili Boha poznat a milovat. Pohnuté dějinné osudy posílily věřící místních církví, aby tento úkol energicky přijali a rozhodně se postavili k pastoračním výzvám dneška. Většinu z vás pojí starobylé svazky s patriarchou antiošským a vaše komunity jsou tak zakořeněny tady, na Blízkém východě. A právě tak jako byli před dvěma tisíci lety v Antiochii učedníci poprvé nazváni křesťané, tak jste dnes také vy, jako menšiny rozeseté ve společnostech těchto zemí, uznáváni jako následovníci Pána. Veřejná tvář vaší křesťanské víry se zajisté neomezuje jen na duchovní zájem, který máte o druhé a o svůj lid, jakkoli i to je podstatné. Vaše četné charitativní iniciativy jsou určeny i jordánským muslimům a příslušníkům jiných náboženství a také početným uprchlíkům, které toto království tak velkoryse přijímá.

Drazí bratři a sestry, první žalm (103), který jsme se dnes večer modlili, nám předkládá slavné obrazy Boha, štědrého Stvořitele, aktivně přítomného ve svém stvoření, kterému s obrovskou dobrotou a moudrým řádem uděluje život a je stále připraven obnovit tvář země. Úryvek z epištoly, který jsme slyšeli, však podává jiný obraz. Varuje nás a žádá nikoli výhružně, ale realisticky, abychom byli bdělí a byli si vědomi sil zla, které v našem světě působí temnotu (srov. Ef 6,10-20). Někteří budou pravděpodobně v pokušení hledat zde protiklad, ale když se zamyslíme nad svou běžnou lidskou zkušeností, rozpoznáme duchovní zápas a všimneme si každodenní potřeby vstoupit do Kristova světla, zvolit život, hledat pravdu. Tento rytmus vymaňování se zlu a obklopování se Boží mocí slavíme v každém křtu, jenž je vstupní branou do křesťanského života a prvním krokem na cestě učedníků Páně. Při vzpomínce na křest, který Kristus obdržel od Jana ve vodách Jordánu, se společenství modlí, aby byl pokřtěný vysvobozen z království temnoty a přiveden do nádhery království Božího světla a obdržel tak dar nového života.

Tento dynamický pohyb ze smrti k novosti života, z temnot do světla, ze zoufalství do naděje, který tak dramaticky prožíváme během tridua a radostně slavíme v době velikonoční, nás ujišťuje, že církev zůstává mladá. Žije, protože živý je Kristus, který opravdu vstal z mrtvých. Je oživována přítomností Ducha, postupuje vpřed a denně přivádí lidi k živému Bohu. Drazí biskupové, kněží, bratři a sestry, drazí věřící, naše jednotlivé služby a poslání v rámci církve jsou neustálou odpovědí putujícího lidu. Vaše liturgie, církevní disciplína a duchovní odkaz jsou živým svědectvím vaší otevřené tradice. Vy jste ozvěnou prvního hlásání evangelia a oživujete starobylou paměť na Boží díla, zpřítomňujete jeho spasitelné milosti a znovu šíříte prvotní záblesk velikonočního světla i záchvěv plamenů o Letnicích.

Napodobováním Krista a starozákonních patriarchů a proroků tak vyvádíme lid z pouště k místu života, k Pánu, který dává život v hojnosti. Tím je charakterizováno veškeré vaše apoštolské úsilí, jehož rozmanitost a kvalita jsou vysoce ceněny. Od školek po školy vyššího vzdělání, od sirotčinců k domovům důchodců, od práce s uprchlíky po hudební akademii, od lékařských klinik a nemocnic až k mezináboženskému dialogu a kulturním iniciativám je vaše přítomnost v této společnosti obdivuhodným znamením naděje, kterou se jako křesťané vyznačujeme.

Tato naděje daleko přesahuje hranice našich křesťanských komunit. Často tak zjišťujete, že rodiny jiných náboženství, pro které pracujete a kterým nabízíte charitní službu, mají starosti a těžkosti přesahující kulturní a náboženské hranice. Zvláště se to týká nadějí a očekávání, která vkládají rodiče do svých dětí. Který rodič nebo člověk dobré vůle by nepociťoval neklid před negativními vlivy, které tak pronikavě vystupují v našem globalizovaném světě a zahrnují též destruktivní prvky zábavního průmyslu, který necitlivě zneužívá nevinnosti a vnímavosti zranitelných osob a mládeže? Avšak zahledíte-li se na Krista, světlo, které rozptyluje každé zlo, navrací ztracenou nevinnost a ponižuje pozemskou pýchu, dokážete velkolepou vizi naděje předkládat všem, které potkáváte a kterým sloužíte.

Rád bych svou promluvu uzavřel zvláštní slovem povzbuzení k přítomným kandidátům kněžství a zasvěceného života. Necháte-li se vést světlem vzkříšeného Pána, zapálit jeho nadějí a odějete-li se jeho pravdou a láskou, přinese vaše svědectví hojné požehnání těm, s nimiž se cestou setkáte. Totéž platí pro všechny mladé jordánské křesťany: nemějte strach moudře, uměřeně a uctivě přispět k veřejnému životu království. Autentický hlas víry s sebou vždycky nese celistvost, spravedlnost, soucit a pokoj!

Drazí přátelé, s pocity hluboké úcty k vám všem, shromážděným zde dnes večer v modlitbě spolu se mnou, znovu děkuji za vaše modlitby, kterými prosíte za mou službu Petrova nástupce, a ujišťuji vás i všechny, kteří jsou svěřeni vaší pastorační péči, že máte místo v mé každodenní modlitbě.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie