Nový portál Vatikánského rozhlasu

Upozorňujeme, že aktuální program České sekce Vatikánského rozhlasu již najdete pouze na našich nových internetových stránkách

https://www.vaticannews.va/cs.html

Portál radiovaticana.cz bude dále sloužit jako archiv starších vysílání České sekce (roky 2007-2020). V sekci Podcast na našich nových stránkách naleznete archiv denních pořadů Vatikánského rozhlasu v češtině od listopadu roku 2018.

Přejít na stránky Vatican News
VaticanNews.va

   9. 10. 2024

RSS  RSS zpráv  Podcast denních pořadů       

Hlavní stránka

Zprávy

Svatý otec

Publicistika

Rozhovory

Homilie

Seriály

Speciály

Zvukový archiv

Denní programy


Redakce

Program

Frekvence

Fotogalerie

Technika

Historie

Kontakty



O webu

Rozhovory online

Rozšířené hledání

Odkazy


Zasílání novinek

Nejčtenější



Cirkev cz Liturgie cz Rádio Proglas TV Noe Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova Res Claritatis Vysokoškolské katolické hnutí Česká republika Pastorace na webu Katolik.cz KTF UK Stránky pro animátory seniorů NAVRCHOLU.cz
 
Svatý otec

 Generální audience 

2.9.2009 

Sv. Odo z Cluny

Katecheze Benedikta XVI. na gen. audienci, Vatikán

Česká sekce RV

Drazí bratři a sestry,
Po dlouhé přestávce bych rád navázal na prezentaci velkých spisovatelů Východní i Západní církve z doby středověku, protože v jejich životech a v jejich spisech vidíme jakoby v zrcadle, co znamená být křesťany. Dnes vám nabízím vynikající postavu svatého Oda, opata z Cluny: je součástí onoho mnišského středověku, kdy Evropa zaznamenala překvapivý rozkvět života a spirituality inspirované Řeholí svatého Benedikta. V oněch stoletích docházelo k obrovskému rozmachu a zakládání klášterů, které se rozvětvovali po celém kontinentu a šířili křesťanského ducha a vnímavost. Svatý Odo nás přivádí zejména do kláštera Cluny, který ve středověku patřil k nejskvělejším a nejproslulejším, a ještě dnes jsou jeho majestátné trosky znamením slavné minulosti, intenzivního pěstování askeze a studia a zvláště bohoslužby, vyznačující se důstojností a krásou.

Odo byl druhým opatem v Cluny. Narodil se kolem roku 800 na hranicích mezi Maine a Touraine ve Francii. Otec ho svěřil svatému biskupovi Martinovi z Tours, v jehož blahodárném stínu a památce prožil Odo celý svůj život, který nakonec završil poblíž jeho hrobu. Rozhodnutí o řeholním zasvěcení předcházela zkušenost zvláštní milosti, o níž vyprávěl on sám jinému mnichovi, Janovi z Itálie, který se pak stal jeho životopiscem. Odo byl v mladistvém věku teprve 16 let, když během jedné vánoční vigilie splynula z jeho rtů spontánně tato modlitba k Panně Marii: ?Moje Paní, Matko milosrdenství, jež jsi této noci porodila Spasitele, oroduj za mne. Tvůj slavný a jedinečný porod kéž je mým útočištěm, Nejsvětější? (Vita sancti Odonis, I,9: PL 133, 747). Oslovení ?Matka milosrdenství?, kterým se tehdy mladý Odo obrátil k Panně Marii, se od té doby stalo jeho nejoblíbenějším. Nazýval ji také ?jedinou nadějí světa,? díky níž se otevřely brány ráje? (In veneratione S. Mariae Magdalenae: PL 133,721). V té době se setkal s Řeholí sv. Benedikta a vyjádřil se k ní několika postřehy, ?když nesl lehké břemeno mnichů, třebaže ještě mnichem nebyl? (ibis., I,14: PL 133,50). V jednom ze svých kázání Odo oslavuje Benedikta jako ?svítilnu, která ozařuje temný stav tohoto života? (De sancto Benedicto abbate.,: PL 133, 725), a označuje ho za ?mistra duchovní discipliny? (ibid., PL 133, 727). Se zápalem zdůrazňuje, že křesťanská zbožnost na něho ?vzpomíná s tou nejhlubší něhou?, vědoma si, že jej Bůh povýšil ?mezi nejsvrchovanější a vyvolené církevní otce? (ibis.,: PL 133,722).

Odo, okouzlen benediktinským ideálem, opustil Tours a vstoupil jako mnich do benediktinského opatství v Baume, odkud pak přešel do Cluny, kde se roku 927 stal opatem. Z jeho vedení a z jeho reformy měli prospěch také různé kláštery v Itálii, mezi nimiž např. ten u svatého Pavla za hradbami. Odo několikrát navštívil Řím a také Subiaco, Montecassino a Salerno. Právě v Římě roku 942 v létě onemocněl. A poněvadž cítil, že se blíží jeho konec chtěl se za každou cenu vrátit ke svému svatému Martinovi do Tours, kde zemřel v oktávě jeho svátku, 18. listopadu 942. Životopisec, který zdůrazňuje Odovu ?ctnost trpělivosti?, podává dlouhý seznam dalších jeho ctností, jako pohrdání světem, horlivost pro duše, nasazení za pokoj v církvích. Velkými tužbami opata Oda byly smíření mezi králem a knížaty, dodržování přikázání, pozornost vůči chudým, náprava mladých, respekt vůči starým (srov. Vita sancti Odonis, I,17: PL 133,49). Miloval celu, kterou obýval, ?skryt před zraky všech, povzbuzován pouze útěchami v Bohu? (ibid., I,14: PL 133,49). Neopomíjel však jako ?překypující zdroj?, sloužit také slovem a příkladem, ?v pláči jako největší ubožák tohoto světa? (ibid., I,17: PL 133,51). V jediném mnichovi, podotýká jeho životopisec, se nacházely různé ctnosti, existující roztroušeně v ostatních klášterech: ?Ježíš ve své dobrotě čerpal v různých mnišských zahradách a na nevelkém prostoru vytvořil ráj, aby se z jeho pramene osvěžovala srdce věřících? (ibid., I,14: PL 133,46).

V jednom úryvku z kázání ke cti Marie Magdalény nám opat z Cluny podává své pojetí mnišského života: ?Maria, která seděla u Pánových nohou, a s pozorným duchem naslouchala jeho slovu, je symbol něhy kontemplativního života, jehož chuť, čím více je zakoušena, tím více přivádí duši k odluce od viditelných věcí a od vřavy a starostí tohoto světa? (In ven. S.Mariae Magd., PL 133,717). Toto pojetí Odo potvrzuje a rozvíjí v dalších svých spisech, v nichž se zračí jeho láska k niternosti, vidění světa jakožto křehké a chatrné skutečnosti, z níž je třeba se vykořenit, ustavičná snaha o odstup od věcí, vnímaných jako zdroj neklidu, vytříbená vnímavost pro přítomnost zla u různých kategorií lidí a vnitřní eschatologické očekávání. Tato vize světa se může zdát hodně vzdálená od té naší; oceňuje vnitřní život, otevřený vůči druhým, pro lásku k bližním, a právě tak proměňuje bytí a otevírá svět Božímu světlu.

Zvláštní zmínku si zasluhuje ?úcta? k Tělu a Krvi Kristově, kterou prokazoval s velkým přesvědčením a rozhodně odsuzoval rozšířené opomíjení této zbožnosti. Byl totiž pevně přesvědčen o reálné přítomnosti Těla a Krve Pánovy pod eucharistickými způsobami, ?přepodstatněním? chleba a vína. ?Bůh Stvořitel všeho ? píše sv. Odo ? vzal chléb, o němž řekl, že je jeho Tělem, které obětuje za svět a podával víno, které nazval svou Krví?. Nyní je to ?zákon přírody, že dochází k proměně podle příkazu Stvořitele?, a proto ?přirozenost ihned mění svůj obvyklý stav: bez váhání se chléb stává tělem a víno krví?; na příkaz Páně ?se mění podstata? (Odonis Abb. Cluniac. Occupatio, ed. A.Swoboda, Lipsko 1900, str. 121). Bohužel, poznamenává náš opat, toto ?svatosvaté tajemství Pánova Těla, v němž spočívá veškerá spása světa? (Collationes, XXVIII,: PL 133, 572), je slaveno ledabyle. ?Kněží ? podotýká ? kteří přistupují k oltáři nehodně, poskvrňují chléb, tedy Kristovo Tělo? (ibid., PL 133,572-573). Pouze kdo je duchovně sjednocen s Kristem, může mít důstojnou účast na jeho eucharistickém Těle: v opačném případě by přijímání jeho Těla a jeho Krve nebylo k užitku, ale k záhubě (srov. ibid., XXX, PL 133,575). To všechno nás vybízí k tomu, abychom s novou silou a hloubkou věřili pravdu o Pánově přítomnosti: přítomnost Stvořitele mezi námi, který se dává do našich rukou, proměňuje nás jako proměňuje chléb a víno a tak proměňuje svět.

Svatý Odo byl opravdovým duchovním vůdcem jak pro mnichy, tak pro věřící svojí doby. Tváří v tvář ?rozsahu neřestí? rozšířených ve společnosti, s rozhodností nabízel jako protilék radikální změnu života, založenou na pokoře, přísnosti, odluce od pomíjivých věcí a přilnutí k těm věčným (srov. Collationes, XXX, PL 133,613). I přes realistickou diagnózu svojí doby, však Odo neupadá do pesimismu: ?Neříkáme to proto ? upřesňuje ? abychom uvrhávali do zoufalství ty, kteří se budou chtít obracet. Božské milosrdenství je vždycky připraveno, čeká na hodinu našeho obrácení? (ibid.: PL 133, 563). A volá: ?Ó nevýslovné hlubiny božského slitování! Bůh trestá viny a přesto chrání hříšníky? (ibid.: PL 133,592). Opat z Cluny, nesen tímto přesvědčením, rád setrvával v kontemplaci milosrdenství Krista, Spasitele, kterého působivě nazýval ?milovníkem lidí?: amator hominum Christus (ibid., LIII: PL 133,637). Ježíš vzal na sebe bičování, které bychom si zasloužili my ? poznamenává ? aby tak zachránil stvoření, které je jeho dílem a které miluje (srov. ibid.: PL 133.638).

Zde se objevuje jeden rys svatého opata, který je na první pohled téměř skryt pod strohostí jeho reformátorské přísnosti: hluboká dobrota jeho duše. Byl přísný, ale především byl dobrý, byl mužem velké dobroty, dobroty, která pochází z dotyku s dobrotou božskou. Odo, jak nám říkají jeho vrstevníci, šířil kolem sebe radost, kterou byl naplněn. Jeho životopisec dosvědčuje, že neslyšel nikdy z úst člověka ?tak něžná slova? (ibid., I,17: PL 133,31). Bylo obvyklé, připomíná životopisec, že vyzýval ke zpěvu děti, které potkával na cestě, aby je pak odměnil nějakým drobným darem, a dodává: ?Jeho slova byla plná jásotu?, jeho veselost vlévala do našich srdcí vnitřní radost? (ibid., II, 5: PL 133,63). Tímto způsobem onen zdatný a zároveň oblíbený středověký opat, zanícený pro reformu, svým pronikavým působením živil v mniších jakož i ve věřících laicích své doby úmysl, postupovat svižným krokem vpřed na cestě ke křesťanské dokonalosti.

Chceme doufat, aby se jeho dobrota a radost, pocházející z víry, spojeny s přísností a opozicí vůči neřestem světa, dotknuly také našeho srdce, abychom i my mohli najít zdroj radosti, která pramení v dobrotě Boha.

přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Generální audience

 odeslat článek     vytisknout článek


Související články
10.2.21 Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity
10.2.21 Modlitba v každodenním životě
3.2.21 Papež: Dialog mezi náboženstvími ať je naším každodenním úsilím
3.2.21 Modlitba v liturgii
27.1.21 Papež: Ideologie, vydávaná za záchranu lidstva, může přivodit jeho zkázu



Hlavní stránka | Zprávy | Svatý otec | Publicistika | Rozhovory | Homilie | Seriály | Speciály | Zvukový archiv | Denní programy
Redakce | Frekvence | Fotogalerie


Copyright © 2003-2024 Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Všechna práva vyhrazena. Adresa redakce: ceco@spc.va.
Administrace: Česká sekce Vatikánského rozhlasu. Technická realizace: Václav Lahoda.

 
Stáhnout záznam ve formátu MP3  

Kanál Vatikánského rozhlasu na YouTube  

Archív denních pořadů ve formátu Real Audio  
 Zprávy
Nové internetové stránky Vatikánského rozhlasu

Bohoslužba k 30. výročí založení Visegradské skupiny a svátek sv. Cyrila a Metoděje ve Věčném městě

Nové Motu proprio zavádí snížení trestu a resocializační programy

Papež: Luštěniny jsou ušlechtilá potravina

Papež připomenul Světový den rozhlasu

Posvátná kniha syrské katolické církve se vrátí do Karakoše

Láska se raduje z růstu druhého člověka, píše papež v poselství k postní době

Papež František: Vytvářejte komunikaci dovolující zahlédnout pravdu věcí

Papež: Kultura setkávání může být východiskem k jednotnějšímu a smířenému světu

Papež František vybízí k solidaritě s křesťany ve Svaté zemi

Jezuitské periodikum La Civiltà Cattolica vyjde také v ruštině

Papež: Kéž nový lunární rok přinese ovoce bratrství a solidarity

 Nově na webu
Svatý otec: Modlitba v každodenním životě

Publicistika: Za skutečnou katolicitu, pluralitu kultur a názorů

Publicistika: 90 let papežského rozhlasu

Rozhovory: Papeže by chtěli všichni

Homilie: Mlčení víry

Archiv zpráv říjen 24
 123456
78910111213
14151617181920
21222324252627
28293031   

Starší zprávy >

Náš tip

Patris corde

Bratrství se zrodilo z Kříže

Zveřejněna nová encyklika Fratelli tutti