Svatý Petr není jediným z dvanácti Kristových apoštolů, jehož tělesná schránka očekává vzkříšení těla na půdě Věčného města.V těsné blízkosti slavného Benátského náměstí stojí bazilika Svatých apoštolů Filipa a Jakuba menšího, nazývaná jednoduše Santi Apostoli. Právě tam byly podle tradice přeneseny ? snad z Konstantinopole ? ostatky sv. Filipa a Jakuba. Díky poloze v samém centru Říma, v blízkosti císařských fór patřila tato bazilika ve vrcholném středověku k nejbohatším a nejuctívanějších chrámům Města. Na jejím zvelebování se podílely nejvýznamnější římské šlechtické rodiny, jako Riario, Colonna, Muti, Mancini nebo Odescalchi.
Dodnes se debatuje o tom, zda první baziliku postavil už ve 4. století papež Julius I. (337-352). Bezpečně však je doloženo, že se na stavbě podíleli dva papežové z druhé poloviny 6. století Pelagius I. (556-561) a jeho nástupce Jan III. (561-574). Basilica Apostolorum ? jak je v pramenech nazývána ? vznikala podobně jako řada jiných římských chrámů, doslova a do písmene z ruin antické civilizace. Materiálu bylo v nejbližším okolí dost: na úpatí Quirinálu stál grandiozní Serapidův chrám a Konstantinovy lázně. Jejich sloupy, mramorové obklady a travertinové kvádry se ve středověku a v renesanci dostaly na nejedno římské staveniště.
Bazilika z 6. století měla v Římě neobvyklý rozvrh: půdorys latinského kříže o třech lodích, kterým vévodila trojice apsid. Právě tento tzv. tříkonchový závěr svědčí o vlivu byzantské architektury, který šel ruku v ruce s politickou závislostí Říma na byzantském císaři. Průčelí stavby zdobil portikus, v jehož středu stála ohromná mramorová nádoba, tzv. antický kráter, zachycený řadou umělců a dnes uchovávany v Římském národním museu.
I v dalších stoletích papežové o chrám na úpatí Quirinálu velice dbali. V 9. století dal papež Štěpán VI. (885-91) do baziliky přenést relikvie mnoha mučedníků z Apronianova hřbitova za tzv. Latinskou bránou, mezi nimi také sv. Evžénie a Klaudie. Právě množství relikvií rozhodovalo v té době o důležitosti chrámu; zejména raněkřesťanští mučedníci byli vnímáni jako živé kameny, na kterých vyrostla církev, a proto i kostely - jako příbytky církve putující - se těchto svědků víry symbolicky i prakticky dovolávaly.
Roku 1348 poničilo baziliku Svatých apoštolů zemětřesení. Následovala neutěšená desetiletí římského 14. století, fatálně poznamenaného nepřítomností papežského dvora, který se přestěhoval do Avignonu. Obrat příchází až s Martinem V. (1417-1431). Ten zahájil renesanční úpravy baziliky a jeho rodný bratr, Girolamo Colonna, položil po pravé straně chrámu základy později značně rozlehlého paláce této mocné římské rodiny.
Papež Pius II. věnoval palác kardinálovi Giovanni Bessarionemu, který se stal roku 1439 titulářem baziliky Svatých apoštolů. Bessarione byl nejen velkým humanistou, ale také mužem víry. Právě on pozval k bazilice Minority, kteří ji dodnes spravují, nechal baziliku restaurovat a vyzdobit kaple sv. Michaela, sv. Jana Křtitele a Evžénie krásnými renesančními freskami Antoniazza Romana. Bessarione nebyl jediným velkým renesančním patronem baziliky. O několik desetiletí později nastoupil na jeho místo kardinál Pietro Riario, proslulý mecenáš Michelangela, kterého pak vystřídal Giuliano della Rovere, budoucí papež Julius II. Ten se zasloužil o portikus baziliky, v podobě, v jaké ho dnes známe, dal nahradit už velmi zchátralou mozaiku hlavní apsidy freskou od Melozza da Forli, ve své době velmi oslavovanou, bohužel ztracenou po barokní přestavbě.
Mezi léty 1474 a 1494 byly postaveny na objednávku Giuliana della Rovere také obě přiléhající budovy ? jedna se stala konventem minoritů a druhá se později vrátila rodině Colonna.
16. století bylo obdobím rozkvětu baziliky Svatých apoštolů, významné římské rodiny v ní zřizovaly své kaple a chrám se plnil díly římské pozdní renesance. Roku 1588 se v bazilice konalo slavnostní vyhlášení sv. Bonaventury za učitele církve. Podobu baziliky v té době přesně zachycuje freska ve Vatikánské knihovně.
V druhé polovině 17. století došlo k zásadní přestavbě kostela. Minorité požádaly o vypracování plánů a vedení přestavby významného barokního architekta Carla Rainaldiho (1666-1678). Rekonstrukce začala přestavbou presbytáře, kde byl postaven nový oltář, vyměněn starý strop a stěny hlavní lody vyzdobila série 26 maleb se scénami ze starého a z nového zákona od Francesca Grazianiho. Rainaldi upravil také portikus, navrhl nová ostění oken i balustrádu, završenou sochami Krista a dvanácti apoštolů (1674-75).
Nové úpravy však staticky narušily strukturu staré baziliky a bylo nutné přistoupit k její úplné přestavbě. Dnešní podoba baziliky vděčí za svůj vzhled Francesco Fontanovi, synovi slavnějšího Carla Fontany. Vysvěcena byla Benediktem XIII. roku 1724.
Rozlehlý a prosvětlený interiér chrámu doplňuje freska na stropě hlavní lod zobrazující Oslavu františkánského řádu. Je posledním dílem Giovan Battisty Gaulliho, známějšího jako Baciccio, poznamenaným zásahy jeho následovníků. Autorem fresky nad hlavním oltářem je Domenico Maria Muratori, zobrazuje umučení titulárních světců Filipa a Jakuba.
Pod presbytářem lze sestoupit do krypty postavené v 70. letech 19. století, po té, co při archeologických pracích byly objeveny reklivie apoštolů Filipa a Jakuba. Její tvůrci se nechali inspirovat raněkřesťanskou výzdobou katakomb. Po vzoru tzv. martyrií, centrálních staveb nad hroby mučedníků, má vlastní krypta kruhový půdorys a dovoluje obcházet oltář s relikviemi.V přiléhajícím trojlodním prostoru byla postavena tzv. studna mučedníků, ve které jsou uloženy relikvie dalších raných svědků křesťanské víry.
V bazilice je pohřbena řada slavných osobností, všechny je nemůžeme vyjmenovat, jsou mezi nimi již zmínění titulární kardinálové, ale také hudební skladatel Girolamo Frescobaldi (+ 1643). Další náhrobky pak jsou slavné zejména díky svému autorovy, kterým byl sochař Antonio Canova. Jeho prvním římským dílem byl náhrobek papeže Klementa XIV., který se nechvalně zapsal do dějin zrušením jezuitského řádu roku 1773.
(Zajímavou fotogalerii baziliky Svatých apoštolů naleznete zde.)
Další články z podrubriky Baziliky, chrámy a kostelíky města Říma
odeslat článek
vytisknout článek
