Rádio Vaticana

Vatikán. 1.ledna Svatý otec každoročně slaví v bazilice sv. Petra eucharistii, také za účasti diplomatického sboru velvyslanců při Svatém stolci. Benedikt XVI. ve své homilii hovořil o biblickém tématu tváře Boha a tváře člověka jako klíči k interpretaci problému míru ve světě.

?Celé biblické vyprávění lze číst jako postupné odhalování Boží tváře až k jejímu plnému zjevení v Ježíši Kristu. ?Když se naplnil čas ? připomněl nám i dnes apoštol Pavel ? poslal Bůh svého Syna? (Gal 4,4). A hned dodává: ?narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu?. Tvář Boha si vzala lidskou tvář, nechala se spatřit a rozpoznat v synu Panny Marie, kterou proto uctíváme nejvznešenějším titulem ?Matka Boží?. Ona, která střežila ve svém srdci tajemství božského mateřství, byla první, která viděla tvář Boha, který se stal člověkem v malém plodu jejího lůna. Matka má se svým právě narozeným dítětem vztah zcela zvláštní, jedinečný a v určitém smyslu exkluzivní. První tvář, kterou dítě vidí, je tvář matky, a tento pohled je rozhodující pro jeho vztah k životu, k sobě samému, ke druhým, k Bohu; je rozhodující také proto, aby se mohlo stát ?synem pokoje? (Lk 10,6). Mezi mnoha typy ikon Panny Marie je v byzantské tradici jedna, která se nazývá ?něžná? a znázorňuje dítě Ježíše s tváří přitisknutou k Matčině tváři. Dítě hledí na Matku a Ona hledí na nás, jakoby na toho, kdo na ni hledí a modlí se, odrážela Boží něhu, která sestoupila z Nebe do Ní a vtělila se do Syna člověka, jehož drží v náručí. V této mariánské ikoně můžeme kontemplovat něco z Boha samého: znamení nevýslovné lásky, která ho podnítila ?dát svého jednorozeného syna? (Jan 3,16). Avšak tatáž ikona nám v Marii ukazuje také tvář církve, která odráží na nás a na celý svět světlo Kristovo, církve, jejímž prostřednictvím přichází ke každému člověku dobrá zpráva: ?Nejsi už otrok, ale syn? (Gal 4,7) ? jak čteme znovu u sv. Pavla.
Meditovat o tváři Boha a člověka je privilegovaná cesta, vedoucí k pokoji. Ten totiž začíná od uctivého pohledu, který uznává ve tváři druhého osobu, ať už je jakékoli barvy pleti, národnosti, jazyka či náboženství. Kdo jiný však, ne-li Bůh, může ručit za ?hloubku? tváře člověka? Vskutku, jedině, máme-li Boha v srdci, jsme s to ve tváři druhého chápat bratra v lidství, nikoli prostředek, ale cíl, nikoli rivala či nepřítele, ale druhého sebe sama, črtu nekonečného tajemství lidské bytosti. Naše vnímání světa a zejména našich bližních závisí podstatně na přítomnosti Ducha Božího v nás. Je to určitý druh ?ozvěny?: kdo má srdce prázdné, nevnímá nic než ploché obrazy, zbavené hloubky. Čím více však jsme obydleni Bohem, tím více jsme také vnímaví k jeho přítomnosti v tom, co nás obklopuje: v celém jeho stvoření a zejména v druhých lidech, třebaže někdy se právě lidská tvář, poznamenaná tvrdostí života a zlem, může jen stěží jevit jako vážená a přijatelná podoba Boha. Tím spíše tedy však k tomu, abychom se rozpoznali a respektovali se takovými, jakými skutečně jsme, tj. jako bratři, potřebujeme se vztahovat k tváři společného Otce, který všechny miluje, navzdory našim mezím a našim chybám.?

PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. ZDE

Po skončení eucharistické bohoslužby se Benedikt XVI. odebral z baziliky do apoštolského paláce, aby z okna své pracovny ve třetím patře oslovil přibližně 60 tisíc lidí, kteří si přišli vyslechnout promluvu Svatého otce a přijmout jeho apoštolské požehnání.

PLNÉ ZNĚNÍ PROMLUVY Benedikta XVI. před ANGELUS je ZDE

(mig)