Čína.
Italský časopis 30 Giorni věnuje lednové číslo situaci církve v Čínské lidové republice a podává velmi zasvěcený rozbor složitých vztahů uvnitř katolické církve v Číně. Vychází tak najevo, že hranice mezi nevěrností a věrností papeži zdaleka není totožná s hranicí mezi tzv. oficiální a tzv. podzemní církví, jakoby věrnost byla výsadou té podzemní.
Komplikovanost vztahů uvnitř církve v nezcela svobodné zemi ukazuje dobře dokumentovaný článek italského časopisu na případě jednoho tajně svěceného biskupa. Poté co Benedikt XVI. zaslal list čínským katolíkům, ve kterém vybízel ke smíření a nastolení normálního, nerozdvojeného života církevního společenství, začaly se totiž objevovat jeho konkrétní plody právě tam, kde celý problém vzniku tajných církevních struktur začal. A to ve městě Baoding asi 150km na jih od Pekingu v provincii Hebei, kde se roku 1981 konalo první tajné biskupské svěcení, od něhož se pak odvíjela další, která sice dodatečně Svatý stolec uznal, ale s nimiž také souvisejí dnešní problémy církve v Číně.
Jeden z těchto tajně svěcených a papežem dodatečně uznaných biskupů, pomocný biskup z Baoding mons. An Shuxin, který byl v letech 1996-2006 vězněn, se totiž v srpnu roku 2007 právě na popud papežova listu rozhodl vyjít z podzemí a začlenit se do státem kontrolovaného vlasteneckého sdružení pod podmínkou, že ?nebude konat nic, co by bylo proti víře?. Setkal se však s nepochopením právě mezi některými členy tzv. podzemní církve, kteří se pokoušejí zpochybňovat jeho papežské jmenování pomocným biskupem Baodingu. Situaci navíc komplikuje to, že zdejší diecézní biskup Su Zhimin, který byl jmenován ještě papežem Janem Pavlem II., stále zůstává vězněn na neznámém místě a vlastenecké sdružení mezitím dosadilo jiného biskupa Su Changshan, který ovšem nemůže být Svatým stolcem uznán, dokud nebude známo, co se stalo s dřívějším, vězněným ordinářem.
Tuto nejasnou situaci diecéze Baoding se pomocný biskup An Shuxin rozhodl odlehčit tím, že na jedné veřejné liturgické slavnosti koncelebroval spolu se státem dosazeným diecézním ordinářem. Byl za to však tvrdě kritizován, nikoli Svatým stolcem, který jej podpořil, ale částí podzemního kléru diecéze Baoding zejména prostřednictvím některých zahraničních médií, sympatizujících s tzv. podzemní církví. Třebaže je tedy problém vnitřní komunikace v čínské církvi stále ještě velmi živý, jsou už na obzoru nadějné perspektivy, uzavírá italský časopis 30 Giorni, který tak zmíněným článkem dává na tomto modelovém případě nahlédnout do problémů církve v Číně. Ty jsou ostatně nemálo podobné těm, s nimiž se v nedávné minulosti potýkala církev i ve střední Evropě, zejména v České a Slovenské republice.
(mig)