Vatikán.
V bazilice sv. Petra se tradičně na svátek Uvedení Páně do chrámu sešli řeholníci a řeholnice, aby spolu se Svatým otcem slavili Den zasvěceného života, letos poprvé formou bohoslužby nešpor. V homilii, která následuje po krátkém liturgickém čtení, Benedikt XVI. mimo jiné řekl:
?Zasvěcené osoby jsou především povolány být svědky milosrdenství Pánova, ve kterém člověk nachází svou spásu; uchovávají naživu zkušenost Božího odpuštění, protože si uvědomují, že jsou osoby spasené a velké, uznávají-li, že jsou nepatrné, a cítí se obnoveny a přijaty svatostí Boží, uznávají-li vlastní hřích. Proto i pro dnešního člověka zasvěcený život zůstává privilegovanou školou ?zkroušenosti srdce?, pokorného uznání vlastní ubohosti, ale zároveň zůstává školou důvěry v Boží milosrdenství, v jeho lásku, která nikdy neopouští. Čím blíže Bohu, čím blíže k Němu, tím prospěšnější druhým. Zasvěcené osoby zakoušejí milost, milosrdenství a odpuštění Boha nejenom samy pro sebe, ale také pro bratry, a jsou povolány nést v srdci a v modlitbě úzkosti a očekávání lidí, zejména těch, kteří jsou od Boha daleko. Zvláště komunity, které žijí v klauzuře a mají specifický závazek věrnosti ?přebývání s Pánem?, ?setrvávání pod křížem?, plní v hojnosti tuto zástupnou roli; spojeny s Kristovým Utrpením berou na sebe utrpení a zkoušky druhých a s radostí nabízejí všechno pro spásu světa.
Drazí přátelé, nakonec chceme pozvednout k Pánu hymnus díkůvzdání a chval za samotný zasvěcený život. Kdyby neexistoval, o kolik by jen byl svět chudší! Kromě povrchních soudů o jeho funkčnosti je zasvěcený život důležitý právě proto, že je znamením nezištnosti a lásky, a to tím více ve společnosti, které hrozí, že se zadusí ve víru pomíjivosti a užitečnosti (srov. Vita consecrata, 105). Zasvěcený život však dosvědčuje přemíru lásky, která nutí ?ztratit? vlastní život jako odpověď na přemíru lásky Pána, který jako první ?ztratil? svůj život pro nás.?
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE
(mig)
odeslat článek
vytisknout článek
