Nový portál Vatikánského rozhlasu

Páni kardinálové,
Ctihodní bratři v biskupské službě,
Drazí bratři a sestry,
Evangelia v syntetických popisech Ježíšova krátkého, ale intenzivního veřejného života dosvědčují, jak hlásá Slovo a uzdravuje nemocné jako výmluvné znamení toho, že se přiblížilo Boží království. Např. Matouš píše: ?Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu? (Mt 4, 23; srov. 9,35). Církev, které je svěřeno poslání prodlužovat v prostoru a čase Kristovo poslání, nemůže zanedbávat tyto dva podstatné skutky: evangelizaci a péči o nemocné na těle i na duchu. Bůh totiž chce uzdravit celého člověka a v evangeliu je uzdravení těla znamením hlubšího uzdravení, kterým je odpuštění hříchů (srov. Mk 2,1-12). Neudivuje tedy, že Maria, matka a vzor církve, je vzývána a ctěna jako Salus infirmorum ? Uzdravení nemocných. Jako první a dokonalá učednice svého Syna na cestách církve vždycky prokazovala zvláštní péči trpícím. Svědčí o tom tisíce lidí, kteří se vydávají do mariánských svatyň, aby si u Kristovy Matky vyprošovali sílu a úlevu. Evangelní vyprávění o Navštívení (srov. Lk 1,39-56) nám ukazuje, jak si Panna Maria po andělově zvěstování neponechává obdržený dar pro sebe, ale ihned se vydává navštívit svou starší sestřenici Alžbětu, která ve svém lůně již šestý měsíc nosila Jana. V pomoci, kterou Maria nabídla této své příbuzné, která prožívala delikátní situaci těhotenství v pokročilejším věku, spatřujeme předobraz všeho, co církev koná na podporu života, který potřebuje péči.

Papežská rada pro pastoraci ve zdravotnictví, založená před 25 lety ctihodným Janem Pavlem II. je bezpochyby přednostním výrazem takovéto starostlivosti. S uznáním myslím na kardinála Fiorenza Angeliniho, prvního předsedu této rady a vždy nadšeného animátora této oblasti církevního působení; jakož i kardinála Javier Lozano Barragána, který až donedávna v této službě pokračoval a dával jí růst. Srdečně pak zdravím nynějšího předsedu mons. Zygmunta Zimowskeho, který přijal tuto významné a důležité dědictví, a také všechny členy a personál, kteří v tomto čtvrtstoletí chvályhodně spolupracovali v tomto úřadě Svatého stolce. Rád bych dále pozdravil sdružení a organizace, které pořádají Světový den nemocných, zejména UNITALSI a Římské poutní dílo. A vřele vítám přirozeně vás, drazí nemocní! Díky, že jste přišli a zejména díky za vaši modlitbu, obohacenou darem vašich námah a utrpení. Zdravím také nemocné a dobrovolníky, kteří jsou s námi spojeni v Lurdech, Fatimě, Čenstochové a v dalších mariánských svatyních, kde nás sledují prostřednictvím rádia a televize, jakož i z nemocnic a svých příbytků. Pán Hospodin, jenž ustavičně bdí nad svými dětmi, kéž všechny obdaří útěchou a potěšením!

Dnes nám liturgie podává dvě hlavní témata: první má mariánskou povahu a spojuje evangelium a první čtení, vzaté z poslední kapitoly knihy Izaiáš, a také responsoriální žalm, vzatý z Juditina chvalozpěvu. Dalším tématem, které nacházíme v úryvku z Jakubova listu, je modlitba církve za nemocné, a zejména svátosti, která je jim určena. V připomínce zjevení v Lurdech, které si Maria zvolila za místo své mateřské péče o nemocné, dává liturgie vhodně zaznít kantiku Magnificat, kterým Panna Maria opěvuje divy Boží v dějinách spásy: ponížení a slabí, stejně jako všichni, kteří se bojí Boha, zakoušejí jeho milosrdenství, jež převrací pozemský úděl a dokazuje tak svatost Stvořitele a Vykupitele. Magnificat není kantikem pro ty, na které se štěstí směje a kteří mají stále vítr v plachtách. Je spíše poděkováním toho, kdo zakusil životní drama a nepřestal důvěřovat ve vykupitelské dílo Boha. Je to zpěv, který vyjadřuje víru, kterou zakoušely generace mužů a žen, kteří vložili svou naději v Boha a v první osobě se jako Maria nasadili v pomoci potřebným bratřím. V Magnificat slyšíme hlas mnoha svatých a světic charity. Mám na mysli zejména ty, kteří dali svůj život nemocným a trpícím jako Kamil Lellis, Jan z Boha, Damián de Veuster a Benedikt Menni. Kdo přebývá dlouho v blízkosti trpících, zakouší úzkosti a slzy, ale také zázrak radosti, jež je plodem lásky.

Mateřství církve je odrazem starostlivé lásky Boha, o níž mluví prorok Izaiáš: ?Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu? (Iz 66,13). Mateřství, které mluví beze slov, vzbuzuje v srdcích útěchu, vnitřní radost, radost, která se paradoxně pojí s bolestí a utrpením. Církev v sobě - jako Maria - uchovává drama člověka i Boží útěchu, a na cestách dějin je nese společně. Církev během staletí ukazuje znamení lásky Boží, která nadále činí veliké věci v pokorných a obyčejných. Přijaté a darované utrpení, upřímné a nezištné sdílení snad nejsou zázrakem lásky? Odvaha bezmocných čelit zlu ? jako Judita ? pouhou silou víry a naděje v Pána snad není zázrakem, který Boží milost neustále vyvolává v tolika lidech, kteří věnují čas a energii, aby pomáhali trpícím? Z toho všeho máme radost, která neopomíjí utrpení, ale naopak jej chápe. Nemocní a všichni trpící jsou tímto způsobem v církvi nejenom příjemci péče a pozornosti, ale ještě předtím a především jsou protagonisty pouti víry a naděje, svědci divů lásky, velikonoční radosti, která vykvétá z Kristova kříže a zmrtvýchvstání.

V úryvku z listu Jakubova, který jsme dnes slyšeli, apoštol podněcuje k vytrvalému čekání na blížící se příchod Páně a v tomto kontextu věnuje zvláštní povzbuzení nemocným. Tato souvislost je velmi zajímavá, protože je ozvěnou skutků Ježíše, který uzdravováním nemocných poukazoval na blízkost Božího království. Nemoc je nahlížena v perspektivě posledních časů a s realismem typicky křesťanské naděje.. ?Vede se někomu z vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály? ? (Jak 5, 13). Jako bychom slyšeli podobná slova u svatého Pavla, když vyzývá k tomu, abychom žili vše ve vztahu k radikální Kristově novosti, jeho smrti a vzkříšení (srov. 1 Kor 7,29-31). ?Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou olejem ve jménu Pána; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného? (Jak 5, 14-15). Zde je zřejmé, že Kristus prostupuje celou církví: je to On, kdo jedná prostřednictvím kněží; je to je samotný jeho Duch, který působí skrze posvátné znamení oleje; k Němu se obrací víra vyjádřená modlitbou; a ? podobně jako tomu bylo u osob uzdravených Kristem ? každému nemocnému lze říci: tvá víra, podporovaná vírou bratří a sester, tě zachránila.

Z tohoto textu, který obsahuje základ a praxi pomazání nemocných, zároveň plyne pohled na roli nemocných v církvi. Aktivní roli, která spočívá takříkajíc ve ?vyprovokování? modlitby, konané s vírou. ?Kdo je nemocný, ať zavolá kněze.? V tomto Kněžském roce bych rád zdůraznil spojení mezi nemocnými a kněžími, určitý druh smlouvy a evangelního ?spojenectví?. Oba mají úkol: nemocný má ?volat? kněze. Ten má odpovědět a na zkušenost nemoci přitáhnout přítomnost a působnost Zmrtvýchvstalého a jeho Ducha. A tady můžeme vidět veškerou důležitost pastorace nemocných, která má opravdu nevyčíslitelnou hodnotu vzhledem k nezměrnému dobru, které přináší především nemocnému a samotnému knězi, ale také příbuzným, známým, společenství a prostřednictvím neznámých a tajemných cest také celé církvi a světu. Když totiž Boží Slovo hovoří o vyléčení, spáse a zdraví nemocného, chápe tyto pojmy v integrálním smyslu; nikdy neodděluje duši od těla: nemocný, jenž je Kristovou modlitbou prostřednictvím církve uzdraven, je radostí na zemi i na nebi, je prvotinou života věčného.

Drazí přátelé, jak jsem napsal v encyklice Spe salvi ?Skutečná míra lidství se podstatně určuje ve vztahu k utrpení a trpícímu. A to platí jak pro jednotlivce, tak pro společnost? (č.38). Vytvořením odboru pro pastoraci ve zdravotnictví chtěl Svatý stolec přispět k povznesení světa, aby byl schopnější přijímat nemocné jako lidské osoby a pečovat o ně. A jim chtěl pomoci žít zkušenost nemoci lidsky, nikoli jejím popíráním, ale tím, že se jí dává smysl. Chtěl bych uzavřít tyto úvahy myšlenkou ctihodného Jana Pavla II., který ji potvrdil vlastním životem. V apoštolském listě Salvifici doloris napsal: ?Kristus učil člověka i utrpením konat dobro a prokazovat dobrodiní tomu, kdo trpí. Tímto dvojím aspektem nám plně odhalil smysl utrpení.? (č.30). Kéž nám Panna Maria pomáhá žít toto poslání plně.

Přeložil Milan Glaser

Další články z podrubriky Homilie