Nový portál Vatikánského rozhlasu

Vatikán. K návratu do zpovědnic, vyzval dnes Benedikt XVI. spolubratry kněze v promluvě k účastníkům sympozia o tzv. interním fóru, tedy o otázkách svědomí, hříchu, svátostné zpovědi a odpuštění. Sympozium pořádá každoročně Apoštolská penitenciérie. Jeho letošní téma určoval probíhající Rok kněží a mířilo ke ?zkvalitnění formace zpovědníků?. Právě příklad svatého Jana Maria Vianneye umožňuje pohlédnout na kořeny ?plodného a heroického? výkonu služby svátosti smíření. Podle Benedikta XVI. je to především ?intenzivní osobní zpovědní dimenze; vědomí vlastních omezení a potřeba prosit Boží milosrdenství o odpuštění, za obrácení srdce a o oporu na cestě ke svatosti jsou v životě kněze zásadní.?

?Pouze ten, kdo nejprve sám zakusil velikost Božího milosrdenství může být jeho přesvědčivým hlasatelem a služebníkem. Každý kněz se stává služebníkem svátostného pokání ontologickým připodobněním Kristu, Svrchovanému a Věčnému Veleknězi, který smiřuje lidstvo s Otcem. Věrnost ve službě svátosti smíření je však svěřena odpovědnosti kněze.

Žijeme v kulturním kontextu, poznamenaném poživačnou a relativistickou kulturou, která vytlačuje z životního horizontu Boha, znesnadňuje nabytí jasného hodnotového rámce, nepomáhá rozlišovat dobro od zla a neumožňuje uzrát pravému smyslu pro hřích. Tato situace způsobuje, že kněžská služba Božímu milosrdenství se stala ještě naléhavější. Nesmíme totiž zapomenout, že existuje určitý druh bludného kruhu mezi zatemňováním zkušenosti s Bohem a ztrátou smyslu pro hřích. Nicméně hledíme-li na kulturní kontext, ve kterém žil svatý Jan Maria Vianney, vidíme, že se od toho našeho v různých směrech příliš nelišil. Také v jeho době totiž existovala mentalita nevraživosti vůči víře, jejímž výrazem byly síly, které se snažily zabránit dokonce výkonu kněžské služby. Za těchto okolností si svatý farář arský učinil z ?kostela svůj domov?, aby přiváděl lidi k Bohu. Radikálně žil ducha modlitby, osobní a důvěrný vztah ke Kristu, slavení mše svaté, eucharistickou adoraci a evangelní chudobu a svým vrstevníkům se jevil jako zjevné znamení přítomnosti Boha, což vedlo k tomu, že do jeho zpovědnice přicházeli mnozí penitenti. V situaci svobody, v níž je dnes možné vykonávat kněžskou službu, je nezbytné, aby kněží svou odpověď na povolání žili na vysoké úrovni, protože pouze ten, kdo se denně stává živou a jasnou přítomností Páně, může vzbudit ve věřících smysl pro hřích, dodávat odvahu a probudit touhu po Božím odpuštění.

Drazí spolubratři, je nezbytné vrátit se do zpovědnic jako na místo slavení svátosti smíření, ale také jako na místo častějšího ?přebývání?, aby věřící mohl nalézt milosrdenství, radu a útěchu, cítit se milován a pochopen Bohem a zakusit přítomnost Božího milosrdenství, vedle reálné přítomnosti v Eucharistii. ?Krize? svátosti pokání, o níž se často mluví, je interpelací určenou především kněžím a jejich velké odpovědnosti za výchovu Božího lidu k radikálním požadavkům evangelia. Zejména po nich žádá, aby se velkodušně věnovali slyšení svátostných zpovědí; odvážně vedli svěřené stádce, aby se nepřizpůsobovalo mentalitě tohoto světa (srov. Řím 12,2), ale dovedlo přijímat rozhodnutí, která jdou i proti proudu, a vyhýbat se ústupkům či kompromisům. Proto je důležité, aby se kněz vyznačoval stálým asketickým vypětím, živeným ze společenstvím s Bohem a ustavičně si doplňoval znalosti studiem morální teologie i humanitních věd.

Svatý Jan Maria Vianney dovedl navázat s penitenty skutečný a pravdivý ?dialog spásy?, ukázat jim krásu a velikost dobroty Pánovy a vzbuzovat v nich onu touhu po Bohu a nebi, jejímiž prvními nositeli jsou světci. Říkával: ?Dobrý Bůh ví všechno. Dříve než se vyzpovídáte už ví, že budete hřešit znovu, a přesto vám odpouští. Jak velkolepá je Láska našeho Boha, který zachází tak daleko, že dobrovolně zapomíná na budoucnost jen, aby nám odpustil.? (Monin A., Il Curato d´Ars. Vita di Gian-Battista-Maria Vianney, vol.I, Torino 1870, str. 130). Úkolem kněží je usnadňovat onu zkušenost ?dialogu spásy?, který se rodí z jistoty, že nás Bůh miluje, pomáhá člověku uznat vlastní hřích a zařadit se postupně do stabilní dynamiky obrácení srdce, která vede k radikálnímu zřeknutí se zla a uvádí do života podle Boha (srov. KKC, 1431).?

To byla podstatná část promluvy Benedikta XVI. ke kněžím-účastníkům letošního sympozia pořádaného Apoštolskou penitenciérií.

(mig)