Vatikán.
Benedikt XVI. dnes dopoledne, tak jako ostatní biskupové, slavil s kněžími své diecéze mši svatou se svěcením olejů. Koncelebrovali při ní kardinálové, biskupové a na 1 500 kněží. Během této mše biskupové s kněžími svých diecézí po celém světě společně obnovují své kněžské sliby.
Ve své homilii se zaměřil právě na symboliku olivového oleje, který spolu s vodou, obilným chlébem a vínem jedním ze čtyř prvků stvoření, které tvoří kosmos svátostí, prvků, které Bůh najímá do své služby a činí z nich nástroje setkání mezi námi a Ním samotným.
Voda jako podmínka každého života je podstatným znamením činu, ve kterém se křtem rodí křesťan, vzniku nového života. Chléb odkazuje ke všednímu životu. Je to základní každodenní dar života. Víno odkazuje ke slavnosti, k vytříbenosti stvoření, kterým se současně může zvláštním způsobem vyjadřovat radost vykoupených. Olivový olej má široký význam.
?Je potravou, lékem, zkrášluje, připravuje k zápasu a dává sílu. Králové a kněží bývají pomázáni olejem, který je tak znamením důstojnosti a odpovědnosti jakož i síly, která přichází od Boha. V našem pojmenování ?křesťané? je přítomno tajemství tohoto oleje. Výraz ?křesťané?, jímž byli Kristovi učedníci označení již v počátcích církve od pohanů, je odvozen od slova Kristus (srov. Sk 11,20-21) ? což je řecký překlad slova ?Mesiáš? - které znamená ?Pomazaný?. Být křesťany, znamená pocházet od Krista, patřit Kristu, Božímu Pomazanému.?
Olivový olej je tak symbolem průniku člověka Ježíše a Ducha svatého. Oleje, které biskup posvětí na Zelený čtvrtek pro celý rok, vyjadřují také jednotu církve zaručenou episkopátem. Současně drží celý liturgický rok zakořeněn v tajemství Zeleného čtvrtku.
?Odkazují v posledku na Olivovou horu a zahradu, kde Ježíš vnitřně přijal své Umučení. Olivová zahrada je však také místem, z něhož vystoupil k Otci, a je tedy místem Vykoupení: Bůh nenechal Ježíše ve smrti. Ježíš žije navždy u Otce a právě proto je všudypřítomný, vždy u nás. Toto dvojí tajemství Olivové hory je také ?činné? ve svátostném oleji církve. Ve čtyřech svátostech je olej znamením dobroty Boha, který se nás dotýká: ve křtu, v biřmování jako ve svátosti Ducha svatého, v různých stupních kněžského svěcení a nakonec v pomazání nemocných, v němž je nám nabízen olej téměř jako Boží lék, jako lék, který nás ujišťuje o jeho dobrotě, posiluje nás a utěšuje, ale který zároveň přesahuje moment nemoci a odkazuje k definitivnímu uzdravení, ke vzkříšení (srov. Jak 5,14).?
Benedikt XVI. také vysvětlil tajemství tohoto svatého znamení v jeho podstatném vztahu ke kněžskému povolání.
?V lidové etymologii je řecké slovo elaion ? olej - již od dávných dob spojováno se slovem eleos ? milosrdenství. V různých svátostech je posvěcený olej skutečně vždycky znamením Božího milosrdenství. Pomazání ke kněžství je proto vždy také pověřením přinášet lidem milosrdenství Boží.?
Kristus nevítězí mečem, nýbrž křížem, překonáním nenávisti, silou své větší lásky. V sebedarování na kříži Kristus přemohl násilí.
?Jako kněží jsme povoláni být ve společenství s Ježíšem Kristem muži pokoje, jsme povoláni stavět se proti násilí a důvěřovat ve větší moc lásky.?
K symbolice oleje patří také skutečnost, že dodává sílu v zápase. To není v rozporu s pokojem, ale jeho součástí.
?Zápas křesťanů spočíval a spočívá v nepoužívání násilí, v tom, že byli a jsou dosud připraveni trpět pro dobro, pro Boha. Spočívá ve skutečnosti, že křesťané jako dobří občané, respektují právo a konají spravedlnost a dobro. Spočívá v tom, že odmítají konat to, co v platných zákonech není právem, nýbrž nespravedlností. Zápas mučedníků spočíval v jejich konkrétním ?ne? vůči nespravedlnosti. (...) Také dnes je pro křesťany důležité následovat právo, které je základem pokoje. Také dnes je pro křesťany důležité nepřijímat nespravedlnost, která je povyšována na právo ? například, jde-li o zabíjení nevinných ještě nenarozených dětí.?
45. žalm je podle tradice snubním Žalmem Šalamouna a bývá vykládán jako svatební Žalm nového Šalamouna, Ježíše Krista a Jeho církve. Tam je Králi, Kristu řečeno: ?Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal olejem radosti před tvými druhy? (v.8). Co je oním olejem radosti, kterým byl pomazán pravý král Kristus? Církevní otcové neměli v této věci žádných pochyb: olejem radosti je sám Duch svatý, který byl vylit na Ježíše Krista.
?Radost je plod lásky. Olej radosti, který byl vylit na Krista a od Něho přechází na nás, je Duch svatý, dar Lásky, který nám dává radost z bytí.?
Tato radost, říká Benedikt XVI. , je něco jiného než zábava. Zábava na pravém místě je zajisté dobrá, ale není všechno. Je to jenom malá část našeho života a tam, kde se chce stát vším, stává se maskou, za níž se skrývá zoufání či přinejmenším pochybnost o tom, zda je život opravdu dobrý a zda by snad nebylo lépe nebýt než být. Radost, která nám vychází vstříc od Krista, je odlišná.
?Dává nám veselí, ano, ale zajisté může doprovázet také utrpení. Dává nám schopnost trpět a v utrpení si přesto uchovávat radost. Dává nám schopnost sdílet utrpení druhých a tak ve vzájemné disponibilitě vnímat světlo a dobrotu Boha. Stále mne nutí k zamyšlení ono vyprávění ze Skutků apoštolů, podle něhož apoštolové, poté co je velerada nechala zbičovat ?odcházelli s radostí, že směli pro Ježíšovo jméno trpět příkoří? (Sk 5,41). Kdo miluje, je hotov trpět pro milovaného a z důvodu svojí lásky právě proto zakouší hlubší radost.?
PLNÉ ZNĚNÍ HOMILIE Benedikta XVI. při mši se svěcením olejů je ZDE
(MaS)